Užasné

Autorem příspěvku je pan Antonín Mareš.

ÚVOD

V mém věku, a po prostudování tak obrovského množství materiálu, který vedl až k tomu, že jsem napsal celou řadu knih, mě opravdu může překvapit jen málo co.

Přesto se to stalo.

Tím, co mě doslova ohromilo a co způsobilo můj šok ve smyslu úžasu, byla kniha od Davida R. Hawkinse MOC VERSUS SÍLA a pochopitelně i celé jeho následné dílo. Tento člověk a jeho dílo jsou skutečně pozoruhodné a to hned z několika rovin. On sám je kýmsi, kdo k nám, tedy k lidem, přichází z prostředí, které se dá charakterizovat jako prostředí, kde jsou už jedinci, kteří prošli čímsi, co lze nazvat – osvícení. Jeho vstup do hmotnosti a tedy na Zemskou planinu nebyl jednoduchý. Vzhledem k tomu, že se pohyboval již dost vysoko na žebříčku svého vědomí, bylo nutné provést cosi, co je poněkud zvláštní. To něco byla fiktivní osobnost, která se sem zrodila a která vlastně vybudovala jeho tělo a de facto založila jeho bytí. Ve 38 letech svého věku, pak tato osobnost odchází, tedy umírá a přenechává pole působnosti vlastní osobě, tedy Davidu R. Hawkinsovi. Zde se vlastně teprve rodí onen David, tak jak ho později známe z jeho díla.

To, proč tomu tak muselo být, pochopí a tomuto procesu porozumí každý, kdo je obeznámen s duchovní vědou a chápe, že dost dobře nelze sestoupit do prostředí, které vykazuje značné známky nedokonalosti, tak jako je tomu u lidského prostředí, pro bytosti, které jsou na určité výši. Z duchovní vědy je znám případ příchodu Krista, který se připravoval celé dlouhé věky a který byl zřejmě nejkomplikovanějším případem. Vtělení se muselo odehrát přes Ježíše Nazaretského a i ten se sem nemohl vtělit jen tak mimochodem. To zde ale nebudu dále rozebírat a zájemce odkazuji na již zmíněnou Duchovní vědu tak, jak jí nám lidem, podal Rudolf Steiner cca před sto lety.

Vraťme se k Davidu R. Hawkinsovi. Zde je velmi typické jeho konstatování, a sice v tom, že v očích lidí, kteří se na něho dívali, viděl svůj vlastní pohled. Tedy, že v nich viděl to, co vyjádřil zcela jasně tvrzením – díval jsem se na svět jejich očima. Zde bych se chtěl poněkud zastavit, protože jsem se v životě setkal velmi často s konstatováním blouznivců, kteří duchovní vědě nerozumí a šíří nesmysly. Převážně jde o tak zvané GURU, tedy lidi z Východu (Indie), kteří k nám na údajně zaostalý Západ jezdí šířit jejich pojetí duchovna. Že je to jinak, nenahlíží.

Tito lidé sice cosi vědí o tom, že existují světy nad tímto hmotným světem a jsou mu nadřazeny, ale jejich povědomost o nich je u těchto lidí dost chabá. Proto se domnívají, že vzestupem ve svém vědomí dosáhnou pouze toho, že se ve vyšších světech, tedy podle nich v nirváně, rozplynou. Tento stav pak považují za nejvyšší možný. Že jde o totální nesmysl, daný jejich nevědomostí, nenahlíží.

Takže jak je to doopravdy?

EGO člověka se ve svém vývoji posouvá a stává se stále víc a víc kultivovanější. Mění se a uvědomuje si, že služba je to, co je pro něho to DŮLEŽITÉ. Začíná tedy sloužit a pomáhat druhým. Toto EGO se pak v duchovní vědě nazývá JÁ. Mluví se dokonce o smrti EGA. Zvláště pak Východní náboženství tento termín často používá. Nejde o smrt, tak jak jí chápe Západoevropan, ale o transformaci. EGO skutečně zaniká, ale pouze ve svých projevech. Transformuje se do JÁ a tím jeho podstata zůstává, ale je na vyšší úrovni bytí. Ani tady vývoj nekončí. JÁ, tedy přepracované ego, pokračuje ve vývoji a dosahuje stavu, který bychom mohli nazvat obětí. Tato oběť je pochopitelně zcela a diametrálně odlišná od systémů sebemrskačství, či takzvaného obětování se, tak rozšířené v době misionářských praktik. I když i zde už mohou být první semínka oné skutečné oběti. Tato skutečná oběť je na příklad ukřižování Krista, výron duchovních bytostí za účelem vzniku člověka, Obětování se lidstvu ve smyslu Matky Terezy, či našeho J. A. Komenského (vzdělanost). My se ale přidržíme pouze onoho druhého stupně, tedy stupně, který značí pomáhání druhým. I tak s ním v současné situaci budeme mít velké problémy, jak vyplyne následně z dalšího textu.

Takže JÁ člověka je a zůstane zachováno a to dokonce i ve stavech velmi vysokých světů nad námi, tedy v něčem čemu na Východě říkají Nirvána. To co se ale stane, je pro materialisticky uvažujícího člověka poněkud těžko pochopitelné. Jde o změnu, která nastává při odchodu z materialistické, pozemské planiny do stavu, který nevykazuje formy, ale pouze myšlenky, tedy do Myšlenkového světa. Tady totiž přestává platit lidská logika založena na předpokladu, že jedna forma plus druhá forma jsou formy dvě a začíná platit to, čemu já osobně říkám Boží logika a co lze vyjádřit vztahem vše je ve všem. Tedy řečeno matematikou – nekonečno + nekonečno = nekonečno. Celek i část jsou si rovnocenné a vzájemně zaměnitelné. Celek je zároveň částí i celkem a část je jak částí, tak i celkem. Každý duchovní člověk, tedy skutečně duchovní, vám potvrdí, že v každém z nás je Boží jiskra. A kde je Boží jiskra, je už Bůh sám o sobě. Bůh je nedělitelný, je všudypřítomný a stojí mimo náš čas a mimo náš prostor. Tento stav nazírání Boha je dán zasvěcencům všech dob a všichni bez rozdílu mluví stejnou řečí. Z očí lidí se na svět dívá to, co zde nazýváme Bohem a protože tento zasvěcenec se dotahuje svým vědomím na úroveň těchto duchovních bytostí (Boha), tak i on se skrze tyto oči lidí dívá na svět a může pak prohlásit to samé, co říká David R. Hawkins. Dívám se na sebe očima ostatních lidí.

No a tady je první úskalí, kterému lidé, kteří mají k duchovnu daleko, nerozumí. Oni vidí oči darebáka, lumpa, lotra, zločince, potažmo i vraha. Tak kde je ten Bůh?

Vtip je v našem VĚDOMÍ. Úroveň našeho Vědomí určuje to, co vnímáme. Pokud sami jsme na nízké úrovni našeho Vědomí, pak nemůžeme vnímat nic jiného, nežli tomu odpovídající úroveň v očích toho, kdo se na nás dívá, byť to byl nevím jak vysoce postavený člověk ve svém vědomí. To je jedna stránka. Ta druhá spočívá v tom, že člověk, který se na nás dívá, má své vědomí také nějak zpracováno. Pokud je na nízké úrovni, pak se bude dopouštět přehmatů až zločinů a celý svět mu „bude ubližovat“. Vysoce duchovní člověk pak v tom případě vidí, či řekněme vnímá, že dotyčný má nezpracované EGO, které je schopen lokalizovat jako samostatnou jednotku a vlastní vědomí, které je napojeno na Duchovní svět. Proto mluví o tom, že i z očí zločince se na něho dívá Bůh. Normální člověk ale nic takového nevnímá a tak má před sebou jen obyčejného člověka, protože sám je takový.

Takže, postupně jak zpracováváme své EGO, a měníme ho na JÁ, tak se blížíme ke stavu, že naše základní podvědomí (nevědomí), které je napojeno na vyšší světy, je nám stále bližší. Je tedy nutno rozlišovat to co nazýváme vědomím a to je to, v čem se uvědomujeme a v čem máme svobodnou vůli, od toho, co se nazývá nesprávným názvem podvědomí nebo také nevědomí a co je napojeno na Vyšší světy. Názvosloví tady značně pokulhává a tak je dobré danou věc víc popsat, aby bylo jasné, oč jde.

Po této průpravě se teprve dostávám k vlastnímu dílu Davida R. Hawkinse.

Protože byl na velmi vysoké úrovni, tak vnímal pochody jak v našem bdělém vědomí, tak i v našem nevědomí či podvědomí a uvědomil si základní stavy, které jsou charakteristické pro náš vývoj, tedy pro vývoj našeho vědomí a to nejen pomocí systému Univerza (karma), ale i pomocí našich vlastních sil, tedy naší vůle k tomu, abychom se v onom avizovaném vývoji posunuli dále. K tomu, také musíme znát to, co by se dalo nazvat pravdivou informaci. Nelze přeci progresivní vývoj založit na klamu. Sice i klam je učitelem, ale velmi bolestivým a navíc v našem případě naprosto zbytečným, když můžeme vše provést správně a to hned na první pokus.

David R. Hawkins tedy rozdělil své poznatky na dvě velké hromádky:

První je o tom, zda daná informace je či není pravdivá ve smyslu – ANO/NE.

Druhá je pak o vlastním vývoji lidského vědomí a jeho jednotlivých stavech.

Jak zjistit pravdivost informace.

Napřed si to vysvětlíme teoreticky. V člověku působí Vědomí, které má pod svou kontrolou a Nevědomí, které nemá pod vědomou kontrolou. Toto nevědomí představuje most mezi vševědomím Univerza a jeho vlastním vědomím. Vše, co se v rámci našeho časoprostoru děje je zaznamenáno v tomto Univerzálním vědomí, protože to stojí mimo rámec našeho prostoru a času. Prostor a čas, tak jak my lidé ho známe, je vlastností hmotného projevu. K hmotnému projevu je v tomto případě nutno přičíst i Astrální planinu, která se někdy nazývá Jemnohmotnost. To o čem mluvíme je ale myšlenkového původu a je tedy nad tímto stavem. Nejen nad ním ve smyslu vyšších světů, ale i ve smyslu struktur. Myšlenkový svět nejenom může ale také i obsahuje ve svém jsoucnu náš a astrální svět. Proto lze mluvit o tom, že stojí mimo náš časoprostor, i když i tam je cosi, co bychom mohli považovat za jistý stav času. O tom ale zde hovořit nebudeme a vrátíme se k našemu problému s tím, jak je to s pravdivostí nějaké události, kterou bychom chtěli testovat. Protože Vesmír (Universum) je postaven na informacích, které jsou základem jakékoliv hmotné tvorby, je jasné, že tyto informace musí být pravdivé, jinak by totiž ani celý systém nemohl existovat. Základem nám známé stavby Vesmíru (Univerza), je, jak je i ve vědeckém světě známo (platí ¼ století), teze – informace => energie => hmota.

Takže máme následný stav. Někdo nám sdělí, či jinak se dozvíme nějakou informaci. Nevíme, zda tato informace je či není pravdivá. Takže uděláme dotaz.

Je tato informace … pravda nebo ne?

A Universum odpoví,

Přitom odpoví vždy pravdivě.

Jak ale udělat onen dotaz na pravdivost informace?

Je to jednodušší, nežli si mnozí dokáží představit. Naše vědomí, tedy naše vědomé vědomí, má pod kontrolou naše svaly, které jsou jím ovládány, ale ne tak docela. Jistěže pohyb ruky můžeme svým vědomím řídit, to co ale nemůžeme, je naše síla neboli razantnost tlaku, kterou jsme schopni touto rukou vyvinout. Částečně sice ano, ale opravdu jen částečně. To znamená, že když se ocitneme v poli informace, která je lživá, naše svaly ochabnou. Protože, jak jsem již zmínil, je naše podvědomí, které také částečně řídí naše svaly spojeno s Pravdou Universa, tak dojde po dotazu nepravdivé informace k tomu, že svaly ruky ochabnou. Toto ochabnutí je velmi znatelné a testovaná osoba nezabrání tomu, aby se nedalo rozpoznat. Takže teď už opravdu prakticky.

Testovaný člověk upaží svou dominantní ruku (většinou tedy pravou). Ten, kdo ho testuje, ho požádá, aby se pokusil udržet tuto ruku upaženou i po položení otázky, která se bude testovat, přičemž on sám ho v zápěstí bude svou vlastní nataženou rukou tlačit dolu, tedy bude se mu snažit ruku stlačit dolu. Poté vysloví onen dotaz a začne test. Pokud je odpověď na otázku pravdivá, ramenní svaly testované osoby ztuhnou a ten co testuje, testovanému ruku nesundá ani náhodou. Je-li tomu naopak, pak testovaný ruku ve vodorovné poloze není schopen za žádných okolností udržet.

Co se to vlastněn děje? Dotaz je pochopitelně přes naše nevědomí testován na pravdivost v základním svém stavu, tedy v Myšlenkovém světě, které je všude kolem nás. A protože odpověď může být pouze pravdivá, tak tímto způsobem můžeme zjistit vše.

Můžeme zjistit pravdu na jakoukoliv otázku, kterou jsme schopni položit, a to ve smyslu od teď do minulosti. Nic nám nemůže zůstat utajeno. Vše máme možnost ozřejmit. Opravdu nelze nic v našem Vesmíru skrýt a to ani tehdy, když u dané události mimo samotného aktéra nikdo další nebyl.

Dotazů a testů na pravdivost informací bylo provedeno velmi mnoho. Mluví se o milionech a ve všech případech se jedná o testy úspěšné.

Vzhledem k tomu, že čeština je jazykem poněkud zvláštním s ohledem na stavbu věty a systém záporů, tak doporučuji otázku položit vždy tak, aby byla pokládána bez záporu a v nejjednodušší možné formě, jak jí lze položit. Nejde o to, že by si s ní Vesmír neporadil, jde spíše o to, že si s ní neporadí naše vědomí. Pokud totiž pokládám otázku, tak je potřeba jí pokládat tak, že jde skutečně o dotaz a nikoliv o to, že se do této otázky emočně vložím a už vůbec ne o to, že si budu zahrávat s představou záporných stavů. Snadno by se pak mohlo stát, že ve své mysli vytvořím obraz, který je diametrálně odlišný od formálního dotazu, Na tento obraz by pak Vesmír reagoval a odpověď by z našeho lidského hlediska vyznívala zmatečně. Tak ještě jednou. Jednoduchý dotaz, jasně zformulovaný a bez záporů.

Takže např.: Chodí můj chlapec i s jiným děvčetem? (ANO/NE).

Ne ale takto.: Nechodí snad můj chlapec i s dalším děvčetem, nejen se mnou? (ANO/NE).

Dotazy lze směrovat do všech oblastí našeho života a do všech jeho stavů. Ptát se můžeme na cokoliv. Odpovědi typu ANO/NE nám vždy budou k dispozici. Podrobnější informace a rovněž i možné výjimky, které jsou tak vzácné, že nemá smysl je zde ani zmiňovat, vám poskytne ona kniha od Davida R. Hawkinse – MOC VERSUS SÍLA.

Jak je to s vývojem (evolucí) našeho vědomí.

Naše vědomí, ostatně jako všechno v tomto Univerzu, podléhá vývoji. Zde se nebudeme podrobně zabývat tímto fenoménem a zájemce odkazuji na své knihy, ale podíváme se přímo na stav, ve kterém tento vývoj probíhá a také na to, co to vše znamená.

Jak již bylo naznačeno dříve, tak naše vědomí se dělí na dvě velké skupiny. Je to naše vlastní bdělé vědomí, které v současném Vesmíru rozvíjíme a na naše podvědomí nebo také nevědomí, které je naší spojnicí s naším domovem, kterým je Duchovní svět. My ale vše zatím hodnotíme pouze k mnohem nižšímu světu a to je svět Myšlenkový. Nižší pochopitelně jen ve vztahu k Duchovnímu světu. Před člověkem je ještě velmi, velmi dlouhá cesta ve vývoji jeho vědomí. Když uvážíte, že současného stavu, tedy bdělého vědomí ve smyslu sebeuvědomění si sebe sama, dosáhl až teprve po čtyřech Vesmírech, které šly za sebou (Jde tedy o stav, který je, či ve skutečnosti spíše byl, označován za Velký třesk /takže to už tu bylo 4x/) a bude mu následovat ještě několik těchto Vesmírů. To o čem tu budeme mluvit je ale stav, který je dosažitelný v tomto Vesmíru a na této Zemi. Jak sami uvidíte, jde přesto o epochální výšiny, do kterých se může člověk na této Zemi propracovat.

Pan David R. Hawkins na základě dlouhodobého výzkumu lidského vědomí a na základě prací Carla Junga a pochopitelně i Sigmunda Freuda a dalších, stanovil pro vývoj lidského vědomí jisté stavy. Vytyčil logaritmickou stupnici od 1 do 1000 (kde např zjednodušeně 20 je myšleno log20 = 10 na dvacátou nebo 200 je log200 = 10 na dvoustou a rozdíl mezi nimi je v řádu 180ti nul!!!) a ní umístil jednotlivé tyto stavy. Takže se nyní podíváme v souhrnu na to, jak mu to vychází a jak jednotlivá vědomí zařadil.