TOMÁŠOVO EVANGELIUM
Z koptštiny přeložil P. Pokorný
Jde o původní originál, který je základem a který je nejlépe přeložený.
S výkladem pana Antonína Mareše
Evangelium podle Tomáše
Je pravděpodobné, že tento název byl připojen, až když se tato sbírka začala šířit mezi křesťany, Byl zřejmě vytvořen podle Mk 1,1.
Vysvětlení k textu
Text v každém Výroku je zachován dle autora citované knihy, který ho ponechal ve shodě a koptským přepisem Tomášova evangelia. Slova, která v kapském přepisu byla poškozením textu nečitelná, uvedl P. Pokorný v lomených závorkách. V kulatých závorkách jsou doplněna slova, která byla pravděpodobně vynechána opisovačem. Tečky naznačují mezery, kde nebylo možno text rekonstruovat.
Výklad Antonína Mareše
Výklad Antonína Mareše je přidán na základě prací Davida R. Hawkinse, který jako velikán lidstva je právem považován za jednoho z nejvýše vtělených poslů Univerza od doby Ježíše Krista. Tento výklad je velmi vhodný pro zorientování se lidí dnešní doby v současné době. Je veden nejen v rovině, která hodnotí vzestup roviny vědomí člověka, ale i v rovině, která je charakteristická pro úroveň lidstva jako takového, tedy v rovině moudrosti. Pro důkladnější studium odkazuji na stěžejní díla Davida R. Hawkinse (jsou zatím jen v angličtině), která byla probírána na přednáškách a na semináři pana Antonína Mareše (www.rozpravy.cz).
Výklad je směřován k původnímu, zde uvedenému textu, který je přeložen z koptštiny a nikoliv k textu, který byl přeložen později, a který sice odkazuje na Bibli, ale je z pozdějších, a hlavně nepřesných překladů. Čtenáře upozorňuji, že je nutné být obezřetný v tom, že ne každý, kdo mluví o Bohu, ho také má v srdci.
Pro lepší srozumitelnost jsem některé přeložené výrazy poupravil do současné spisovné češtiny.
CELÝ TEXT EVANGELIA
PROLOG:
Toto jsou tajné výroky, které pověděl živý Ježíš a které zapsal Didymos Juda Tomáš
- A on řekl:
Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.
Antonín Mareš:
Nalézt smysl těchto slov může pouze ten, jehož Vědomí je spojeno či napojeno na Univerzum (tedy dle stup. Davida R. Hawkinse min. s úrovní 500)
- Ježíš řekl:
Člověk, který hledá, ať nepřestává hledat, dokud nenajde. Když najde, bude otřesen, bude se divit a stane se pánem veškerenstva.
Antonín Mareš:
- Ježíš řekl:
Antonín Mareš:
- Ježíš řekl:
Starý muž, plný dnů, se bez váhání zeptá docela malého sedmidenního dítěte, kde je místo života a kde bude žít. Neboť mnozí první budou poslední a stanou se jedním jediným.
Antonín Mareš:
Malým dítětem je zde míněn nelineární princip Universa (symbolizuje se i Ježíškem), tedy to, co my označujeme za Duchovní a Boží svět, já pak za vlastní princip Univerza, a vědci za Chaos (příznačné označení od lidí co nevědí). Starým člověkem je míněn dosluhující princip Hmotného světa. Sedm dní je symbol evolučního tvoření, které je ale zároveň i stvořením (tvorbou).
- Ježíš řekl:
Poznej co je před tvou tváří, a zjeví se ti to, co je ti skryto, Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno.
Antonín Mareš:
Ježíš řekl: Nelžete a nedělejte to, co nenávidíte, neboť všechny ty věci jsou zjevné před tváří nebe. Nic totiž není utajeno, co by se neukázalo, a co je ukryto, nezůstane nezjeveno. Antonín Mareš: Učedníci a také lidé tohoto světa požadují přesné návody na to, jak se mají chovat, co mají dělat a jak mají jednat. Jenomže toto vše musí vycházet z nitra člověka jako jeho potřeba. Pokud člověk usiluje o Pravdu, pak nemůže lhát, protože je mu to protivné a nemůže konat jinak, nežli v dobru, protože je sám dobrem prodchnut. Všechny skutky a veškerá činnost všeho ve světě je pro lidi, kteří dosáhli na stupeň osvícení (600), zcela zjevná. Proto nemůže být nic skryto nebo utajeno. Antonín Mareš: Člověk je dle logaritmické stupnice Davida R. Hawkinse na různých stupních svého vědomí. Od 20 do 200 je pod vlivem svého EGA a pravdu od lži nerozlišuje, byť by o tom byl stokrát přesvědčen. Je pod vlivem zvířecího principu (je sněden lvem). Člověk, který dosahuje a přesahuje hodnotu vědomí 200, je ve stavu, kdy tento zvířecí princip začíná krotit a mít pod kontrolou (sní lva).
Antonín Mareš: To znamená moudrost, kterou je prodchnuto celé Stvoření, které je zároveň i Evolucí. Ještě nevyvinuté duše, které svou vládu předaly Egu je nutno chránit (20 – 200) a ne volat k odpovědnosti. Teprve ten, kdo dosáhne na hodnotu, která je hodnotou zasvěcení (velká ryba) je hoden transformace, tedy dalšího svého vývoje, kdy tělo postrádá smysl a jádro, tedy Duch se stává důležitým, což v tomto případě znamená smysl či určení toho výlovku.
9. Ježíš řekl: Hle, vyšel rozsévač, nabral do dlaně a rozhazoval. Některá zrna padla na cestu. Přišli ptáci a sezobali je. Jiná zrna padla na skálu a nezapustila kořeny dolu do země a nevyhnala klas. A zase jiná padla do trní, které semeno udusilo a červ je sežral. A nakonec zrna padla i na dobrou zemi a vydala dobrý plod. Přinesla šedesátinásobek a stodvacetinásobek. Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Tady je oheň přirovnán k tvůrčí síle Života, Evoluce a Vývoje jako takového.
Antonín Mareš: Je tu poukázáno na celkovou strukturu Univerza. Toto nebe, tedy Astralita i nebe nad ním, to znamená Myšlenkový svět (Devachan), je lineárního původu. To znamená, že má svůj začátek a proto bude mít i svůj konec. Teprve nelineární svět, který stojí mimo prostor a čas je bez počátku a tedy i bez konce. Tělo je mrtvé (je lineární). Duch, tedy my samotní jsme duchovní podstaty a proto jsme nelineární (věční). Ve Hmotě jsme prošli vývojem (snědli jsme to, co je mrtvé). V nelinearitě (v Duchovním světě) je vše ve všem a i část je tam celkem a celek částí. Přestože si zachováváme individualitu, tak jsme obsaženi ve všem a to je zároveň obsaženo i v nás jako takových. Tento stav je z hlediska současné úrovně lidského vědomí nepochopitelný. Je ale definitivně potvrzen všemi skutečnými zasvěcenci.
Antonín Mareš: Tady je poukázáno na Vývoj (Evoluci) vědomí. Vývoj každého jednoho z nás směřuje k Osvícení. Proto ať jdou učedníci kamkoliv, vždy dojdou k tomu, že jejich Vědomí, tedy oni samotní, se dostanou na úroveň Poznání, které je charakterizováno stavem úrovně 600 a výše. Dostanou se tak k Pravdě s velkým P (Jakubovi Spravedlivému).
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Tady to chce, aby člověk trochu rozuměl skladbě Univerza. Tedy tomu, že v částech, které jsou pouhou součástí nelineárního projevu, je následná skladba (struktura). Hmotný svět (náš svět), Astrální svět (emoční svět) a Myšlenkový svět (svět příčin). Duchu nemůže ublížit nic, co přijme z Hmotného světa, ale může mu ublížit ve smyslu zkomplikování jeho vývoje to, co je ze světa příčin, tedy z Myšlenkového světa. Duchovní svět nepotřebuje slova (Myšlenkový svět), ale projevuje se způsobem svého bytí. Tedy svým projevem. Ježíš nezanechal písemné odkazy, ale svým žitím ukázal, kdo a co je.
Antonín Mareš: Je tu poukázáno na Vývoj (Evoluci), která nás dovede až do našeho domova (duchovna) jako plnohodnotné členy. Teprve tam můžeme spatřit to, co je základem, tedy základní princip nelineárního projevu. To znamená toho, kdo se nenarodil z ženy, tedy to, co já nazývám Univerzem, vědci Chaosem a věřící Bohem. Antonín Mareš: Jde o to, že překonat úroveň 200, kdy člověk nerozlišuje Pravdu od Lži a to přesto, že je o tom skálopevně přesvědčen, přináší boj. Je to ale boj duševně-duchovní. Ten se navenek projevuje rozdílností myšlení a proto i jinými postoji a to dokonce i v oblasti blízkých přátel či příbuzných.
Antonín Mareš: Je tu poukázáno na to, že nelineární (duchovní) svět se vymyká jakémukoliv lidskému pochopení, natož popisu z hlediska dnešní úrovně lidského Vědomí. To co nás čeká je mimo jakoukoliv myslitelnou představivost prostě proto, že na to dosud nejsme Vývojem (Evolucí) dostatečně disponováni.
Je nasnadě, že současný člověk vlastně nestojí ani na počátku své cesty. Uvědomuje se v těle (hmotě) a nikoliv v Duši a už vůbec ne v Duchu, tedy v sobě samotném. V okamžiku, kdy prohlédne, tak se ocitne v Duchovním světě, tedy ve světě mimo prostor a čas, odkud vlastně i pochází. Teprve tam spatří i svůj počátek i završení své cesty. To je ale ještě dlouhá cesta, která povede přes mnohé eony věků a mnohá poučení, aby nakonec člověk zjistil, že vždy byl a zůstal s Bohem, kterého pro svou nevědomost jen nebyl schopen vnímat.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš:
Tady jde opět o to samé, co zde již bylo řečeno. Jde o to, že základem je nelinearita a tato Realita nelinearity je to, co se zde v Hmotnosti jeví jako nesmysl, protože lineární projev (hmota) má své zákony. V nelinearitě je vše v jednom a i část je tu celkem a celek částí, a to přesto, že neztrácejí nic ze své jedinečnosti. Vše je tam komplexní a vše je ve všem. Tyto stavy lze zažít a porozumět jim jen ve vysokých stavech osvícení, kterým obvykle procházejí zasvěcenci.
Antonín Mareš: Každý, kdo jednou projde zasvěcením, se stane nehnutelným ve svých postojích. Bude jako skála a bude oporou tomu, co lze nazvat Pravdou s velkým P. To je to co je zde v současnosti vlastně neznámým pojmem a lidé si Pravdu pletou s tím, co lze nazvat pouze pravdivou informací. Netuší tak, o co vlastně jde. Stejné je to i s Láskou, která je pouze dáváním. Lidé si jí pletou s emočním stavem, který má protihodnotu v žárlivosti a nenávisti. Skutečná láska je cit, který je čistý a tyto lidské vlastnosti nemá.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Zde je jasně poukázáno na rozhraní ve Vědomí, kdy vládne Ego a kdy začíná být toto Ego ovládáno. Toto rozhraní je na logaritmické stupnici Davida R. Hawkinse označeno hodnotou 200. Pod vládou Ega je člověk neschopný vidět objektivně svět a vše vnímá jen vztaženo k sobě a proto se domnívá, že mu celý svět ubližuje a on jediný zná řešení. Pokud tuto hranici překročí (odstraní břevno ze svého oka), pak je teprve schopen věci začít objektivněji nahlížet a řešit.
Antonín Mareš: Pokud se neodvrátíme od věcí tohoto světa a nezohledníme to, čím jsme aspoň jednou za týden, pak nemůžeme očekávat, že se z pout Hmotnosti vyprostíme. Ježíš mluví o sobotě proto, že ta byla dnem svátečním. Neděle byla jako svátek ustanovena až mnohem později a to proto, že Křesťanství se chtělo odlišit od Židovství aspoň tím, že změní den sváteční.
Každý zasvěcenec ví, že lidé kolem něho jsou ve stavu, jakoby spali. Jsou těmi, kdo jsou pod vlivem svého Ega, a tudíž nejsou schopni vidět objektivně svět a to přesto, že se to domnívají. Jsou jakoby opilí. Jsou opilí, protože se domnívají, že základem je moc vyjádřená silou v ovládání druhých lidí a také vlastní bohatství. Nechápu, že to všechno je jenom mámení tohoto světa. Že to všechno jsou jenom přeludy tohoto světa. Že to všechno jsou jenom neskutečné, mámivé hodnoty nemající žádný význam z hlediska člověka a jeho vývoje, respektive jeho celkového žití. Proto Ježíš, jako největší zasvěcenec, který dosahoval hodnoty 1000 na stupnici doktora Hawkinse, konstatuje jejich zaostalost právě tím, že poukazuje na jejich stav, který popisuje jako opilost.
Antonín Mareš: Tady je dobré tomu dobře porozumět. Ježíš poukazuje na skutečnost, že hmota, tedy vesmír, vznikl proto, aby se mohl dále vyvíjet. Konstatuje, že je to dobré.
Antonín Mareš: Zde slovo bohové je použito ve smyslu zasvěcenci. Takže naši mluvou. Tam kde jsou tři zasvěcenci, je již přítomen Duchovní svět, neboť tito tři lidé tento Duchovní svět mezi sebou již vytvářejí. Pokud jsou jen dva nebo dokonce jeden, tak tento Duchovní svět není ještě plnohodnotný a je nutné, aby z vyšších míst tedy z Duchovna mu byli duchovní bytosti nápomocny k tomu, aby se vytvořil.
Toto rčení známe i v naší době a zní: Doma není nikdo prorokem. Je to proto, že lidé se domnívají, že dotyčného znají velmi dobře a přitom jsou obeznámeni pouze s jeho vnějškem, nikoli jeho vnitřním stavem. Tím dochází k paradoxu, že ho vlastně de facto vůbec neznají a domnívají se, že je takový jak ho oni vidí. Že tento pohled je chybný, nenahlíží. Lidé, kteří nežijí v dané oblasti, se ale o dotyčném doslechli především proto, že slyšeli o jeho myšlenkách. Proto ho vnější svět a přijímá daleko objektivněji než jeho vlastní lidé.
Antonín Mareš: Zde je poukázáno na to, že Pravda jako taková nemůže být skrytá a ukrytá, ale je zcela zjevná a to každému a ve všech směrech. Jen slepý jí nevidí.
Je zde poukázáno na to, že Pravdu je nutno hlásit a šířit. Pravdu nelze mít jen sám pro sebe a domnívat se, že když já vím tak to už stačí. Jenom ten kdo skutečně ví skutečnou Pravdu, tuto Pravdu bude i šířit, protože je to z podstaty této Pravdy nutnost. Ten kdo tak nečiní, je tím, kdo si touto Pravdu není jistý a tudíž je to člověk žijící ve lži. Pravdu je nutno nejenom šířit ale vždy a za všech okolností obhajovat, a nedopustit, aby jí kdokoliv prznil a znevažoval. Jen tak je Pravda Pravdou.
Antonín Mareš: Tak to snad nepotřebuje ani výkladu. Lidé, kteří neznají a nerozumějí Pravdě, ji nemůžu ani vykládat a učit druhé. Pseudo vykladačů a rádoby zasvěcenců je všude kolem nás plno. Jsou to ale lidé, kteří jsou pod vlivem Ega, a jsou de facto nevědomí a slepí.
Antonín Mareš: Tady je poukázáno na skutečnost, že jen ten, kdo má svázané ruce, je tím, koho lze zmanipulovat (hypotéky, půjčky, závazky). Čistý člověk a člověk žijící v pravdě je člověkem, který je duševně a duchovně silný a nelze s ním hnout.
Antonín Mareš: Opět je tu poukázáno na to, že není důležité to, co máme vnějškově na sobě, ale na to, co máme uvnitř v sobě. Ne vnější oděv, ale vnitřní stav toho každého jednoho z nás je rozhodující, a podle tohoto jeho vnitřního stavu bude tento člověk posuzován. Klam tohoto světa spočívá v tom, že tuto skutečnou hodnotu člověka nevidí a zaměňuje jí za pozlátko.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Ježíš tady zdůrazňuje skutečnost, že lidé si dlouho přáli jeho inkarnaci na zemi. Přesto když přišel, tak ho mnozí nepoznali. Přijde ale doba, kdy ho budou hledat a nebudou ho nalézat, protože jejich vědomí bude stále ještě na nízké úrovni, ale on na zemi už přítomen nebude. 2. příchod Ježíše je pochopitelně nesmysl, pokud je chápán tak, že by měl přijít na Zemi. Ježíš nás očekává, ale jsme to my, kdo mu musíme vyjít vstříc. Jeho poselství na zemi zaznělo. Je na nás, abychom mu porozuměli, a dokázali jeho pomocí uskutečnit to, co je zapotřebí. Tedy vzestup svého Vědomí tak, abychom se s tímto Ježíšem mohli opět potkat, respektive setkat.
Antonín Mareš: V době Ježíšově farizeové a zákoníci nebyli schopni nic doplnit do Mojžíšova zákona, protože sami mu nerozuměli a neovládali ho. Proto v době zatčení Ježíše, a jeho předvedení před Veleradu, vše skončilo fiaskem. Ježíš totiž před Veleradou mlčel. Byl si vědom toho, že k lidem, kteří jsou nevědomí, nemá smysl vůbec ani promlouvat. No a dnešní doba? Dnešní doba je stejná a to přesto, že od té doby uplynulo již dva tisíce let. Farizeové ve smyslu duchovna se etablovali do dnešních kněží, kteří odkazu Ježíše pochopitelně nerozumí, a to ani náhodou. Užívají si v majetku a moci a na prostý Ježíšův život ani nepomyslí, natož na to, aby žili příkladně a duchovně. O dnešních zákonících, kterými by měli být poslanci, ani nemluvě. Poslanci zákonům pochopitelně také nerozumí a jsou tam jenom kvůli tomu, aby mechanicky zvedali ruku v případě, že jim to jejich strana přikáže. O tom, že by to měli být oni, kdo by tyto zákony měli tvořit ve smyslu moudrosti, si mohou nechat tak leda zdát. Duchovní člověk ale musí být tím, kdo tyto překážky překonává. Musí porozumět jak duchovním zákonům, tak i zákonům lidským, které musí nejenom žít, ale i naplnit. Toto vše je možné teprve tehdy, až tento člověk dosáhne úrovně minimálně 500 a výše, aby byl schopen těmto požadavkům dostát. A nejenom to. On musí těm, kteří tyto předpoklady nedosahují, ukazovat cestu a rozkrývat nesmyslnost současného politického a náboženského systému. Musí ukázat moudrost, rozšafnost a také to, co bychom nazvali vlídností a vstřícností k lidem.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Kolemjdoucí je ten, kdo nelpí na věcech, tedy ten, kdo jimi není svázán a může s nimi normálně manipulovat. Dobrý hospodář na majetku neulpívá a umí s ním i dobře zacházet a hospodařit. Naproti tomu lakomec není schopen vůbec jakéhokoliv smysluplného zacházení s majetkem, protože na něm lpí a není schopen s ním normálně hospodařit. Lakomci ale nevysvětlíte, že na majetku lpí. Není to schopen pochopit, pro svou nízkou úroveň Vědomí. Teprve skutečný hospodář ví, co to je normálně hospodařit nebo být lakomý.
Ten kdo nemá dostatečně vyvinuté Vědomí, není schopen pochopit skutečnost v celé její komplexnosti. Proto se učedníci Ježíše dotazují, a on jim odpovídá. Jste jako ti, kteří se domnívají, že něčemu rozumí, ale rozumí pouze části. Buď rozumíte té, nebo oné části, ale celku jako takovému nerozumíte. Tady může docházet mnohdy k nedorozumění. Dnešní doba je povrchní dobou a proto i zde může docházet k tomu, že mnozí lidé se domnívají, že něčemu rozumí, ale ve skutečnosti přijali pouze informaci, o které se domnívají, že vystihuje danou skutečnost. Pravdou ale je, že teprve prožitím dané věci, lidé skutečně pochopí a porozumí tomu, co to je, nebo o co jde. To v dnešní době je velice vzácné. Proto v dnešní uspěchané době to vypadá tak, že lidé jsou na tom ještě hůře, nežli v době Ježíšově.
Antonín Mareš: K tomu, aby se tomuto bodu dalo porozumět, si musíme uvědomit jednu základní věc. Tou věcí je nové paradigma, které je platné od roku 1992. To říká následné. Základem je vědomá informace, která tvoří energii a ta posléze hmotu. To že energie a hmota jsou zaměnitelné, víme už delší dobu. To že základem není tato energie, ale vědomá informace je ve vědecké branži známo od uvedeného data jako nové paradigma. Tím definitivně padlo to, čemu se kdysi říkalo materialismus. To že to v našem státě stále přežívá, je velkou ostudou a obžalobou našich hlavních čelních představitelů vědy. Takže po této průpravě se nyní podíváme na toto učení Tomášova evangelia. Bůh otec je zde chápán jako základ, tedy jako ona vědomá informace. Jde o nelineární projev. Syn je zde chápán jako to, co je výsledkem celé činnosti. Tedy v tomto případě je to výsledek ve hmotě. Duch svatý jako takový, je tedy ona činnost, která vede k vytvoření již známé skutečnosti, která se pak reprezentuje jako výsledek ve hmotě. Takže když to shrneme. Vědomou informaci člověk ovlivnit nemůže, ať s ní souhlasí nebo nesouhlasí, ať je pro anebo ji zlořečí. To samé je s výsledkem. Ani ten nemůže ovlivnit. To co může ale ovlivnit, aspoň částečně je ona činnost při které tento výsledek vzniká tím, že v této činnosti přidá svou vlastní činnost, která působí nevhodně (negativně). Tento nový a tedy nechtěný stav je ale nutno vyřešit a proto ho nelze jen tak jednoduše odpustit. Řešit se musí přes Karmu. Ať už okamžitě nebo zprostředkovaně. Ať tak či onak, je to problém, který Univerzum musí řešit. Proto je zde poukázáno na to, aby lidé proti tomuto principu nehřešili a dbali na čistotu svého jednání a své činnosti.
Antonín Mareš: Zde je poukázáno na to, že jen dobrý člověk koná dobro, špatný člověk pak zlo. Protože ze svého srdce může vynášet pouze to, co je v něm jako základ. Zde je nutno se opět podívat na úroveň Vědomí daného člověka. Pokud tento člověk bude pod úrovní 200 a pochopitelně i na nižších hodnotách, tak je tu velké nebezpečí v tom smyslu, že tento člověk bude konat zlo, protože pravdu a lež nerozlišuje. A to přesto, že se to může domnívat. Teprve člověk nad úrovní Vědomí 200, je člověkem, který začíná chápat podstatný rozdíl mezi pravdou a lži a snaží se, jak jen může, být prospěšný ostatním. Že to mnohdy dělá chybně a špatně ponechme teď stranou. Teprve člověk na úrovni 500 je člověkem, který už dokáže zhodnotit i dopad této své činnosti.
Antonín Mareš: Jde o celkový vývoj. Od počátku k Ježíši je stav, kdy lidé stále víc a víc vnikají do Hmotnosti. Ježíš pak představuje obrat v tomto vývoji a umožňuje lidem vyjít nahoru. Přesto i v dobách kdy lidé sestupovali do Hmotnosti, bylo možné najít cestu, která vedla vzhůru. To proto, že něco jiného je lidský vývoj jako celek a něco jiného je vývoj člověka jako individua. Tak je tomu i dnes, kdy sice jako lidstvo kráčíme vzhůru, ale mnozí z nás ve své nevědomosti zabředávají stále víc a víc do hmoty. Být malý v tomto kontextu znamená být skromný. Ten, kdo pozná krásu Univerza (Duchovních světů), nemůže být nikým jiným, nežli tím, kdo ve skromnosti (je malým) se snaží být spoluúčastněn na tomto úžasném díle.
Zde se poukazuje na to, že není možné být zároveň dobrým i zlým. Tento výklad je tak jasný, že nepotřebuje žádné další komentáře.
Antonín Mareš: Tento výklad poukazuje na to, že ti, kteří dosáhli vysokého stavu Vědomí respektive úrovně Vědomí, jsou těmi, kteří se vlastně do tohoto nebeského království navracejí. Znovu zdůrazňuji, že stav úrovně Vědomí, který představuje hodnotu 600 a vyšší je stavem, který již umožňuje nahlížení do vyšších stavů Univerza, tedy do stavů, které tady označujeme jako stavy Duchovní.
Zde je evidentní odkaz na duchovní svět. Ježíš říká: Pokud se Vás zeptají, odkud jste přišli, řekněte jim, že ze světla. A pokud se vás zeptají, kdo jste, tak jim řekněte, že jste synové Živého Otce. To všechno je důkaz toho, že mluví o Duchovní rovině Universa. I další dotaz který by mohli lidé na apoštoly mít a sice, co je ve vás znamením Vašeho otce, tak Ježíš odpovídá. Řekněte jim, že je to pohyb a klid. Toto tvrzení je totiž velmi významné. Co znamená? Je jasné, že poukazuje na vlastnosti Duchovního světa v tom smyslu, že pohyb a klid jsou dvě stránky téže mince. Je to stejné jako když prohlásím, že evoluce a stvoření jsou jedno a totéž. Oč vlastně běží. Pro mnohé lidi bude asi překvapením to, co tady teď řeknu. Bohužel proto, že naše země se dostala do velmi zaostalého stavu a nejnovější věci, události a poznatky se na našich vysokých školách nevyučují a proto lidé zůstávají v nevědomosti. Je tomu více než sto let, kdy byla vytvořena teorie relativity. Je tomu necelých 100 let, kdy byla vytvořena kvantová teorie. Obě dvě teorie jsou něčím zvláštní. Mluví totiž o tom, že neexistuje prostor a čas ale časoprostor. Abychom si ujasnili, o co jde. Nejedná se o sloučení dvou slov ale o slovo jediné. Čas, je totiž jenom forma prostoru, kterou my při naší úrovni vědomí nejsme schopni chápat zcela a proto ji chápeme jenom určitým způsobem (tedy v jednom rozměru). Pokud si ale uvědomíme, že čas je vlastně prostor tak pochopíme, že jakýkoliv pohyb je vlastně také pouze námi myšlený stav věcí. Vím, že to pro mnohé bude velké překvapení, ale fyzikové už to berou jako normu. Proto ta poslední věta zní tak jak zní. V Duchovnu totiž náš pohyb jako takový neexistuje. V Duchovnu totiž čas tak, jak my ho chápeme, rovněž neexistuje. Je snad Duchovno statické a neměnné? Nikoliv vážení přátelé. Jedná se o stav pro nás lidi a pro naše Vědomí, tedy pro úroveň našeho lidského Vědomí, poněkud nepochopitelný. O to je ale nádhernější, krásnější a jasnější. Buďte ujištění, že něco takového jako čas tam také existuje. Protože kdyby tomu tak nebylo, tak to, co my tady jako čas máme, by z tohoto Duchovna nikdy nemohlo vzniknout. Náš svět je jen podmnožinou tohoto Duchovního světa, který ho vytvořil.
Antonín Mareš: Pro pochopení toho, co Ježíš odpovídá apoštolům, je nutné si uvědomit, jak je náš systém Univerza uspořádán. V nejhlubší části tedy, v části, která má nejnižší vibrace, je Hmota a nad ní je Astrální planina nad kterou se nachází Myšlenkový svět na Východě zvaný Devachan. Přestože mluvím o tom, že se Astralita a Myšlenkový svět nachází nad Hmotou, je to míněno pouze ve smyslu vibračním. Co do prostoru, jsou tyto světy zde. Je zde jak astrální tak i myšlenkový potenciál, který my lidé používáme. Všichni lidé používají emoce a všichni lidé používají myšlení. Protože ale žijeme v tělech, která nás oddělují od uvedených světů, tak z nich zažíváme pouze vjemy, které nám toto tělo umožní přijmout. To znamená již zmíněné emoce a myšlenky. Teprve po odložení těla začneme Astralitu vnímat přímo a nikoliv zprostředkovaně a tak teprve poté jí můžeme zažít jako Očistec, nebo úžasnou oblast plnou pochopení a krásy. To samé se děje následně po odložení hrubého duševního obalu (duše) a vstupu do Myšlenkového světa. Protože jsme ve stavu, kdy máme emoce zpracovat a dostat pod kontrolu, tak s nimi manipulujeme daleko výrazněji, nežli s myšlenkami, které pocházejí z Myšlenkového světa. Teprve po odložení našeho hmotného těla budeme tyto emoce prožívat přímo, protože je přímo budeme zažívat. Tento astrální svět, v němž se ale i dnes nacházíme, je ale zde. Jen my to nejsme zcela schopni chápat. Důkazem tohoto našeho nepochopení jsou různé fantasmagorie ve smyslu sestoupení Nového světa nebo Páté dimenze nebo dokonce snad i 50 dimenze. Pochopitelně nic takového se nestane, protože je to tady všechno už dávno hotové. Dokonce i nelineární svět je tady přítomen a je vším tím prostoupen a to proto, že on tvoří základ, z něhož tento lineární svět, potažmo my sami jsme vytvořeni. Toto vše začne být zcela jasné lidem, jejichž hodnota Vědomí se dostane na úroveň 600 a výše. Proto Ježíš mluví tak jak mluví.
Antonín Mareš: Tento úsek je nutno správně chápat. Tady je zdůrazněno, že Proroci jsou těmi, kteří se ozývají i v tom co říká Ježíš, tedy v jeho myšlenkách. Ježíš odpovídá v tom smyslu, že říká apoštolům, že mluví o těch, kteří už pominuli a nemluví o tom, co je v současné době živé, tedy o myšlenkách které on formuluje a dává jim sílu. Tím naplňuje tyto odkazy svým potenciálem, který jim dává hlubší smysl.
Antonín Mareš: Mužská obřízka je typickým znakem Židů. Používají jí nejenom Židé, ale i další národy žijící v této oblasti, respektive v poušti. Jedná se o to, že tato obřízka znemožňuje záněty na pohlaví, které jsou velmi bolestivé a v horku tamější oblasti by byly velmi časté, pokud by tato obřízka neexistovala. U Evropanů se tento systém nerozvinul především proto, že v našem podnebí a klimatu toto není zapotřebí.
Antonín Mareš: Kdo to tedy je? Kdo bude upřednostňovat tento pokrok před tím, aby se tady na zemi měl dobře? Evidentně to budou lidé, jejichž hodnota Vědomí dosahuje 500 a výše. Z toho co Hawkins ve svých dílech odvodil, se jedná o ty z lidí, které bychom si měli brát za příklad.
Antonín Mareš: Tak tady se jedná evidentně o nevhodný (ne zcela správný) překlad. Rozhodně se nejedná o žádnou nenávist, ale o něco zcela jiného. To něco jiného je nevázanost. To znamená, že rodiče k dětem a děti k rodičům musí mít pouze takový vztah, který je dán vztahem jednotlivých bytostí k sobě navzájem. To zároveň znamená, že rodič dítě musí při dosažení jeho dospělosti doslova propustit ze svého vlivu a nechat ho žít svým vlastním životem a pokud toto dítě bude chtít, tak se s tímto rodičem opět setká. Je to čistě jeho věc a v žádném případě si to rodič nemůže vynucovat. To samé platí pochopitelně i obráceně. Každý jeden z lidí si musí uvědomit kým je, a kdo je a nést svůj osud sám za sebe, tedy vzít svůj kříž na svá bedra a nejenom to, on musí pochopit to, že by bylo velmi vhodné, kdyby pomáhal ostatním tím způsobem, že za ně odtrpí i část viny lidstva. Zde se nemluví jenom o tom, že by měl pomáhat, zde se mluví o tom, že toto pomáhání přechází do vyšší fáze, ve které už dochází přímo k něčemu takovému, co udělal Ježíš Kristus, tedy k tomu, že se obětoval pro druhé. Bohužel v dnešní době něco takového je zcela nereálné. A můžeme být vůbec rádi, pokud někdo někomu aspoň pomůže.
Antonín Mareš: Teprve ten, kdo dosáhl určitého stupně úrovně Vědomí, si uvědomuje svět jako takový. Na nižších úrovních vědomí totiž člověk vnímá svět tak, že promítá na něho své představy a postoje a ty pak bere za objektivní. Tak se stane, že člověk, který chce všem ubližovat má pocit, že všichni ubližují jemu a proto se proti nim musí bránit. Kdežto člověk, který je na výši svého Vědomí, si uvědomuje, že lidem je třeba pomáhat. Takovýto člověk totiž ukazuje světu a tedy lidem, čím by měli být a čím nejsou, a to je to, co tito lidé, tedy svět nesnáší. Proto všichni, kteří něco dobrého znamenali, dobrého pochopitelně pro svět, byli tímto světem odvrženi a ve většině případů i zavražděni. Vždyť prakticky všichni svatí jsou mučedníci. Odvržení lidmi se stávají ale i lidé pokrokoví, kteří nesou nové myšlenky, které jsou nepohodlné ostatním. Svět může být na tyto lidi hrdý, ale obvykle je zatracuje. Proto také na tento svět přicházejí.
Lidé na tuto zemi se inkarnují do lidských těl, která jsou podřízena živočišnému Egu. Teprve postupným vývojem se člověk dostane do stavu, kdy toto Ego dostane pod svou kontrolu a začne stoupat po hodnotách žebříčku svého Vědomí ke stavu, který vede k Božství. Jsou ale tací, kteří i přes snahu ostatních zůstávají na svém nízkém Vědomí a tedy pod vlivem tohoto Ega. Pokud tito lidé ani přes opětovné inkarnace tuto překážku nepřekonají, nezbude tak Univerzu nic jiného, nežli je vyřadit z hlavního proudu vývoje lidstva. Dostanou se tak do skupiny opozdilců. Ti se tak budou vyvíjet dále až v následném vesmíru.
Antonín Mareš: Takže tady je to zcela jasné. Ten kdo se usiloval (trpěl), pochopitelně nalezl život. Nalezení života znamená dostat se na úroveň Vědomí, která je minimálně v úrovni 500 a vyšší. V této úrovni potom lidé jsou schopni velmi snadno přehlédnout to, co žili.
Živým se tady rozumí Ježíš Kristus. Ježíš je nositelem Krista, který pochází z nelineárního prostředí. Ježíš je člověk, Kristus je kosmická bytost. Pokud tedy nebudeme rozumět Ježíši a hlavně jeho odkazu nám lidem, nemůžeme rozumět ani tomu, co je to život. Protože princip života pochází rovněž z duchovního světa, ze světa nelinearity. Přemýšlivým lidem je již dávno známo, že život zde na Zemi nemohl vzniknout náhodným způsobem, ale že jde o princip, který překračuje lineární stav bytí.
Antonín Mareš: Tady je na příkladu s jehnětem ukázán i stav člověka. Člověk žije a je skutečně živý teprve tehdy, když chápe a rozumí sám sobě a věcem kolem sebe. To může jedině tehdy, když jeho úroveň Vědomí dosahuje jisté hodnoty. V každém případě musí být nad hodnotou 200, nejlépe pak pochopitelně nad hodnotou 500, kdy je schopen rozlišovat skutečnou hodnotu věcí, neboť na ně není vázán. Pokud se člověk pohybuje pod úrovní 200, tak jako v tomto případě zabité jehně, je vlastně mrtvolou.
61 Ježíš řekl: Budou dva odpočívat na jednom lehátku, jeden umře, jeden bude žít. Salome řekla: Kdo jsi, člověče, jak to, že jsi z jediného? Vstoupil jsi na mé lehátko a jedl jsi z mého stolu. Ježíš jí řekl: Já jsem ten, který vzešel z toho, jenž je rovný (celý). Dostal jsem, co patří mému otci. Odvětila: Jsem tvá učednice. Načež jí Ježíš řekl: Proto ti říkám, že když je někdo nerozdělený, naplní se světlem, když by však byl rozdělený, naplní se tmou. Antonín Mareš: Zde je poukázáno na fakt, že je lhostejné jestli dotyčný člověk se nachází v blízkosti člověka, který ví, nebo ne. Je zde zdůrazněno, že rozhodujícím kritériem je vnitřní stav člověka. Proto bude jeden vzat a druhý ponechán. Vzat pochopitelně do vyššího stavu Vědomí. Opět je tady poukázáno na hranici hodnoty 200, která je hranici mezi Egem, které vládne a Egem které je ovládáno naším vlastním Vědomím. Tady si musíme uvědomit rozdílnost doby. Na první dojem to vypadá, jakoby Salome mluvila k Ježíšovi, že vstoupil do jejího lože a nikoliv na to, že je tím míněno to, že k ní vlastně přisedl. V dřívějších dobách nebyly židle, ale lehátka. Ježíš v reakci na její slova říká, že on je tím, kdo pochází z nelineárního prostředí tedy z Duchovna. Zároveň říká, že jako vyslanec tohoto Duchovna tedy, nelineárního prostředí, dostal vše co je zapotřebí. Salome v reakci na tato slova říká, jsem tvou učednice, protože si uvědomuje hloubku tohoto sdělení. Ježíš zakončil tento dialog tím, že poukazuje na skutečnost, která je zcela zjevná. Ten kdo žije v dualitě tedy ve světě, který je charakterizován hodnotou na stupnici doktora Hawkinse hodnotou 200 a méně, je naplněn tmou, tedy nevědomostí. Světlem může začít být naplňován teprve ten, kdo tuto hodnotu překračuje.
Antonín Mareš: Nejenom kdysi, ale ani dnes není známo lidem toto tajemství. Tajemství daru. Přitom vlastně o žádné tajemství nejde, ale o logický stav, který nastane přitom, chceme-li někoho obdarovat. Pokud někomu něco chceme dát, tak musí dojít k vyrovnání. Pokud někomu tedy něco dáváme s tím, že za to něco požadujeme, tak vlastně obchodujeme. Je to něco za něco. Nyní si tento stav rozebereme. Obchodník dává zboží a požaduje za to peníze. Ten, kdo obdarovává a požaduje za to vděk, je vlastně také obchodníkem. Jakýkoliv dar, za který budu požadovat vděčnost nebo jinou hodnotu, která se sice nevyjádří v penězích, ale jinak, například zveřejněním mého jména či pochvalou a podobně, dosahuji pouze toho, že opět mám něco za něco. Problém je v tom, že to něco dostávám hned a okamžitě a tady v tomto hmotném světě ve smyslu hmotné odměny, byť tato odměna byla vedena již zmíněnou pochvalou či jiným zadostiučiněním. Dar ve skutečnosti má probíhat tak, že obdarovaný ani v náznaku netuší, kým byl obdarován. A ten kdo obdarovává, nesmí dát navenek znát, že je tím, kdo tento dar dal. Pak se jedná o skutečný dar. Je to vyjádřeno zcela jednoznačně rčením, že tvá levice nemá vědět, co dělá pravice. Jenomže k vyrovnání stejně dojde, protože se o ně postará Universum. A o to jde. Universum vždy a za všech okolností zhodnotí zcela spravedlivě odměnu, kterou darující má dostat. Tato odměna přijde nečekaně a ze strany, kterou ten kdo daroval ani nepředpokládá. Je ale nutné si uvědomit jednu skutečnost. Že s tím nelze spekulovat. Nelze darovat nebo obdarovávat s tím, že tuto odměnu od Univerza dostanu. Pokud bych takto spekuloval, pak mou odměnou už je toto očekávání a žádná skutečná odměna už nepřijde. Musí se proto skutečně jednat o naprosto nezištný dar. A i o darujícím nikdo nemůže mít ani zdání, kdo to byl. Pak dar je darem, a ne spekulací či obchodem.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Toto je evidentně podobenství, které se týká nás lidí. Hospodář tedy Bůh, dává k dispozici to, co vytvořil, tedy Hmotnost nám lidem. Když žádá, abychom předložili účty z hospodaření, tak ho nechceme znát. Jeho vyslance v našem případě proroky a jiné svaté muže, jsme zhanobili a jiné dokonce i zabili a to jenom proto, abychom tyto účty z hospodaření, tedy z průběhu našeho života nemuseli nikomu předkládat. Dokonce i jeho vlastního syna jsme poslali na smrt (Ježíše). Toto počínání pochopitelně bude mít odezvu v okamžiku, až překročíme práh této Hmotnosti a vrátíme se tam, odkud jsme přišli. Tak ať chceme nebo nechceme, účet za náš život nám bude předložen a my ho budeme muset vyrovnat.
Antonín Mareš: Zde je poukázáno na to, že ti, kteří se domnívají budovat naši společnost, nemají ani tušení co by mělo být základem a na čem by se vlastně mělo stavět. Základní hodnoty (úhelný kámen) zahazují a vše budují na svých falešných představách.
Antonín Mareš: Tady to chce trochu vysvětlení. Ten kdo poznal vše, poznává, že stojí teprve na prahu veškerého vědění veškerého dění a všeho toho, co před ním je. Poznává, že má naprostý nedostatek vědění, naprostý nedostatek poznání a naprostý nedostatek toho, aby mohl ostatním ukazovat cestu člověka. Jenom hlupák je přesvědčen o tom, že ví vše a všemu rozumí a všechno je mu jasné.
Antonín Mareš: To nepotřebuje snad ani komentář.
Antonín Mareš: Jde o pronásledování skrze vjemy srdce, které umožňují našemu vědomí být na hodnotách vyšších než 500. Takto vysoké Vědomí u normálních lidí vzbuzuje nedůvěru a v mnoha případech i odpor. Místo toho, aby si tyto lidi cenili, tak je zatracují a pronásledují. Protože v nich vidí usvědčení o tom, že sami nežijí dobře. Je zde dále jednoznačně řečeno, že duchovní pokrm, což je ten nejdůležitější pokrm, přijde právě těmto lidem a oni jím budou nasyceni.
Antonín Mareš: To, o čem mluví, je jasné. Jde o pokrok na úrovni vlastního Vědomí. Mé vlastní Vědomí mi umožní porozumět věcem a porozumět i životu. Pokud úroveň tohoto Vědomí bude nízká, tak nejsem schopen nejenom ničemu rozumět, ale ani v dalším žití v tomto vývoji pokračovat a to tak dlouho, dokud se tak nestane. Je ale také možné, že na toto pokračování, tedy na tento vývoj, už nezbude čas. A tak se může stát, že takovýto člověk může čekat cele eony věků na další příležitost.
Antonín Mareš: Síla nelineárního projevu je základní silou. A protože nelineární projev je zároveň základem jako takovým, je tedy možné z něho vytvořit a opět zrušit lineární projev, tedy v tomto případě Hmotnost. Pokud tedy bude zrušena tato Hmotnost z nelineárního projevu, není možné, aby kdokoliv z lineárního projevu jí obnovil. Znamená to, že ten kdo takto mluví, musí pocházet z toho nelineárního prostředí a zároveň to i znamená to, že je tím, kdo je minimálně na Duchovní nebo vyšší úrovni Bytí.
Antonín Mareš: Tady je poukázáno na to, že musíme být schopni se sami o sebe postarat a nespoléhat se, že nám někdo něco dá. Musíme tak dokázat, že jsme schopni soběstačnosti a tudíž, že jsme lidé, bytosti, které se umí v sobě uvědomit, a tím se postarat nejen o sebe, ale i o ty, kteří by to nedokázali.
Antonín Mareš: Toto znamená, že lidí je mnoho, ale těch, kteří by mohli být těmi, kdo už nahlížejí Duchovno, tedy jsou na vyšší úrovni svého Vědomí. V tomto případě od 500 nahoru. Těch je žalostně málo.
Antonín Mareš: Jde o totéž jako v předchozím bodě.
Antonín Mareš: Opět to samé jako v předchozích dvou bodech.
Antonín Mareš: Tady je poukázáno na to, že základem není bohatství ani postavení, ale Pravda. Pravda je onou perlou, kterou tento obchodník získává a která tvoří onen ústřední bod, o který usiloval.
Antonín Mareš: Zde je poukázáno na to, že základem všeho je nelineární projev, který vše prostupuje. Je zapotřebí si uvědomit, že Duchovno není někde mimo nás, ale je tady, přímo v nás, a ve všem kolem nás, v celém našem dění, i ve všech věcech, jenom my samotní ho nejsme schopni vnímat a uvědomovat si ho. Bůh je základem. A proto není nic mimo tohoto Boha, co by z něho nepocházelo.
Antonín Mareš: Zde Ježíš poukazuje na skutečnost, že mnozí vešli do Hmotnosti (na pole) zcela nepřipravení na to, aby pochopili, že Poznání je tím ústředním bodem, o který mají usilovat. Neboť Poznání je onen pevný šat a ne onen měkký, tedy chatrný, o kterém je v tomto bodě řeč.
Antonín Mareš: Ona žena z davu vyzdvihuje výjimečnosti Ježíše. Přesto on poukazuje na to, že daleko důležitější je, když dokážeme rozpoznat duchovní Pravdy, které následně můžeme i žít. Poukazuje na to, že ti kteří to nedokáží, dopadnou velice špatně. V podstatě je tady řečeno, že by jim bylo lépe, kdyby se ani nenarodili. Je to závažné tvrzení. Proto je nutné si uvědomit, že toto varování je varováním před tím, abychom nepřistupovali k životu tak, že si ho máme jenom užívat, ale tak, že ho máme využít k Poznání a k postupu ve svých úrovních Vědomí.
Antonín Mareš: Stejné jako u bodu 56.
Antonín Mareš: Je nutno si uvědomit, že síla vytváří protisílu, to je to, co zde působí u lidí, kteří nedosahují hodnoty Vědomí 200. Pokud ale tito lidé překročí už hodnotu 500, tak postupně začínají vytvářet skutečnou moc, která nemá alternativu v negaci. Skutečná moc může být pouze moc duchovní.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš:
Oč jde?. Pokud jsme schopni spatřit sami sebe ve smyslu svého vnitřního bytí, tak mnozí z nás to nejsou schopni ani ustát. V mnoha pohádkách se vyskytuje situace, že dotyčný se musí podívat sám do sebe nebo že musí projít zrcadlovou síni, která opět symbolizuje podívání se do vnitřního stavu sebe sama. Uvědomte si, že pohádky jsou neuvěřitelně nádherné a skutečné mystické příběhy. Pochopitelně mám na mysli skutečné pohádky a ne paskvil, který z toho udělala současná společnost.
Antonín Mareš: Zde jde evidentně o promluvu k pokročilým lidem, jejichž hodnota je minimálně 500 ale spíš 600 a vyšší. Adam je pochopitelně symbol. Je to symbol člověka vstupujícího do Hmotnosti. Tedy toho, jehož úroveň Vědomí je na nízké tedy živočišné úrovni (pod 200).
Antonín Mareš: Poukazuje se zde na jedné straně na to, že lidé tehdejší doby, ve své velké většině, mu nerozuměli a to přesto, že byl v židovském národě očekáván. Na druhé straně na to, že současná církev především katolická, žije v naprostém přepychu a bohatství a arogantně se staví k potřebám společnosti a k pomoci potřebným, o které nechce ani slyšet, natož aby jí prováděla. Jak dalece odlišný postoj to je, už nechám na zhodnocení vám, milí čtenáři.
Antonín Mareš: Tělem je zde míněn stav, který je evidentně pod 200 a tak pokud jsme v tomto prekérním stavu Vědomí, tak jsme velice závislí na těle. Tato závislost je bez ohledu na to, jestli si to uvědomujeme nebo ne. Zde je to řečeno slovy, že je nešťastná duše, která je závislá na těle i na sobě samotné. Je nutné usilovat o to, abychom se svým Vědomím dostali výše. Je žádoucí překročit hranici 200 a dostat se do stavu, kdy budeme vnímat, že svět nám neubližuje, ale že jsme to my, kdo by mu měl pomáhat. Jde totiž o to, že teprve v tomto stavu jsme schopni začít chápat a rozumět světu.
Antonín Mareš: Zde je poukázáno na to, že v okamžiku, kdy vyjdeme na určitou úroveň svého Vědomí, jsme schopni Duchovnu nabídnout to, co jsme i sami získali tím, že jsme prošli touto Hmotnosti. Produchovněli jsme ji totiž. Naší snahou by tedy mělo být, abychom tak mohli učinit co nejdříve.
Antonín Mareš: Tady je jinými slovy řečeno to, že bychom se neměli starat o vnější věci ale o vnitřní. V tomto případě o úroveň našeho Vědomí.
Antonín Mareš: Zde Ježíš vyzývá k následování. Podíváme-li se na stav člověka, jehož úroveň Vědomí je nižší než 200, pak je to stav velmi prekérní a rozhodně nezáviděníhodný. Stav bytí, který představuje hodnotu 600 a více je naopak stavem, který nahlíží už Duchovní svět a tedy i všude přítomnou duchovní blaženost, která se slovy vylíčit nedá. Proč myslíte, milí čtenáři, že apoštolové a všichni svatí, kteří byli pro svou víru umučeni a zabiti, volili raději smrt, nežli aby se zřekli Boha, respektive víry. To co měli možnost nahlédnout, bylo pro ně daleko žádostivější, nežli cokoliv jiného, a to včetně svého vlastního pozemského života
Antonín Mareš: Zde je poukázáno na to, že nejenom učedníci, ale lidé obecně, zkoumají vše kolem sebe, ale zkoumají to pouze povrchně. Podstatu, tedy základ toho, co zkoumají, nevidí a nenahlížejí. A tak nepoznávají ani Ježíše, protože nevidí do nitra toho, kdo k nim v podobě Ježíše přišel.
Antonín Mareš: Opět je tu poukázáno na to, že hledající, tedy usilující, nakonec nalezne to, co hledá. Své hledání obvykle začíná s velkými otázkami, které ho k tomuto hledání vedou. Na ně ale nemůže dostat okamžité odpovědi, protože by je nepochopil, dokud neujde určitou část své cesty. Poté se ale ptá jen na dílčí otázky a na ty stěžejní jaksi pozapomíná.
Antonín Mareš: Tady není řečeno nic jiného, nežli to, že není možné předávat skutečné učení tomu, kdo na ně není připraven. Kdo není schopen pochopit a porozumět slovům která jsou mu předkládána, nemůže mít z nich užitek, a jsou mu vlastně na škodu, protože jim nerozumí a deformuje jejich význam do pojetí světa, ve kterém se sám nachází, a který neodpovídá hodnotě těchto slov. Jednoduše řečeno. Hlupák nemůže rozumět moudrosti, protože ani nepochopí, že to moudrost je.
Antonín Mareš: Tady je jednoznačně řečeno, že každý usilující nakonec dojde k cíli.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Království Otce je podobné činnosti této ženy, tady tomu, co tato žena dělá. Znamená to, že její činnost je činností, která rozmnožuje Dobro, Pravdu a Lásku. V tomto příměru jsou to velké chleby, které vzniknou pomocí kvasu.
Antonín Mareš: Podobně jako v předchozím případě i zde je činnosti ženy přirovnána ke Království Otce, a sice tím, že nese džbán plný mouky… V tomto příměru je poukázáno na to, že Boží království, tedy Duchovno, rozdává všem, a to zcela a bez rozdílu. V příměru je to sypání se mouky.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Už jsem na to poukázal i v tomto textu Tomášova Evangelia. Děti rodiče, a rodiče děti, musí propustit ze své závislosti v okamžiku dospění těchto dětí. Takže když to řeknu úplně na rovinu, tak všechny děti světa jsou mými dětmi, nejenom mé vlastní. A všechny matky tohoto světa jsou mými matkami, nejenom má vlastní. Z tohoto pohledu je chování Ježíše zcela pochopitelné a přirozené. To jenom dnešní stav v rodině, který tady ještě přežívá, je nepřirozeným stavem.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Tento bod je velmi podobný bodu 55, kde se praví totéž co zde, jen tady je to ještě dále rozvedeno. Je zde poukázáno na to, že skutečným otcem a skutečnou matkou je nám Duchovno, tedy nelineární svět, z něhož jsme povstali a protože tento nelineární svět stojí mimo prostor a čas jsme i my těmi, kdo vždy byli, jsou a budou. Zde v Hmotnosti se pouze zdokonalujeme k tomu, abychom byli platnými členy rodiny duchovních bytostí.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: Je zde poukázáno na to, že člověk má být připraven k tomu, aby mohl kdykoliv složit své účty ze svého života, tedy aby mohl přejít na Onen Svět. Protože tam dojde k zúčtování a vyúčtování jeho žití, tam musí být připraven na to, aby se mohl postavit tomu, co najednou před ním vyvstane, tedy svým činům, které zde na Zemi vytvořil, potažmo žil.
Antonín Mareš:
Zde je poněkud zvláštním způsobem vysvětlena připoutanost k rodině a neschopnost rozpoznat Duchovní svět. Je zde poukázáno na to, že pokud budu chápat tento svět jako svou rodinu a vše kolem sebe jako základ, pak jsem skutečně produktem tohoto světa a nikoliv světa, z kterého jsem přišel a do kterého se opět vrátím, přičemž jsem pozapomněl to, že v tomto světě mám získat jenom poučení, respektive Poznání toho, čím nebo kým jsem sám.
Zde se jedná o trochu zvláštní překlad. Protože se někdy mluví nikoliv o velké ovci, ale o jehněti. Ve skutečnosti běží v tomto přirovnání o to, že je zde mluveno vlastně o jakémkoliv členu. Nechá těch 99 a jde hledat tu jedinou ztracenou ovečku. Rčení, že jí má raději než ty ostatní, není nesmyslem, ale vyjádřením stavu, který je odvozen z nelinearity a který znamená, že díl celku je stejně důležitý, jako celek sám. Je mu naprosto rovnocenný a nelze ho vytrhávat z tohoto celku tak, jak se to běžně děje v Hmotnosti. Svou činností dokazuje, že mu záleží na každém jednom členu tohoto stáda a tedy potažmo na každém jednom z nás lidí, a proto i pro posledního z nás, že je ochoten se obětovat jenom proto, aby ho zachránil.
Antonín Mareš:
Antonín Mareš: I zde je poukázáno na to, že Hmotnost je místo, na kterém lze najít skutečný poklad, a sice v tom, že vyjdu na vyšší stupně svého Vědomí pomocí Poznání, které mi otevře oči a ukáže mi cestu. Pak z tohoto svého pokladu Poznání mohu i rozdávat. Bohužel mnozí se tváří, v této naši společnosti, jako by tento poklad také nalezli, ale mají pouze prázdné ruce a to co rozdávají je o ničem, neboť oni ani nerozdávají, oni kšeftují, a o to je to horší. Buďte tedy obezřetní, pokud hledáte Poznání, tedy skutečný poklad, protože ne všechno co se blyští, je zlato.
Antonín Mareš: Tady je znovu řečeno to, co tu už bylo řečeno vícekrát, že bohatství je spíše na závadu než ku prospěchu a proto je jistější se ho zříci. Pokud jdeme skutečnou duchovní cestou, vše co potřebujeme, nám bude dáno. Nejsme to ale my, kdo o tom rozhoduje. Zde hraje roli spousta dalších faktorů a jedním z nejdůležitějších je Karma a také náš stupeň úrovně Vědomí.
Antonín Mareš: Zde je opět řečeno to, o čem se zde mluvilo již vícekrát. Lineární svět má svůj počátek a proto musí mít i svůj konec. Nelineární svět tedy svět duchovních a božích bytostí je světem, který stojí mimo čas a prostor našeho lineárního světa a proto z našeho pohledu je světem který nemá počátek, trvá, a nemá konec. Je stálý ve svém trvání. A protože jsme jeho součástí, jsme také těmi, kteří jdou od věčnosti k věčnosti.
Antonín Mareš: Už o tom byla řeč v jiných bodech. Tělo je řízeno Egem, a jeho vláda se láme na hodnotě 200 logaritmické stupnice Hawkinse. Takže toto tělo i duše, která je na něm závislá, je ve stavu, kdy jí můžeme tak akorát politovat a přát jí, aby co nejdříve tuto prekérní oblast opustila.
Antonín Mareš: O tom se zde již mluvilo. Všechny světy jsou vlastně úrovně bytí, které jsou zde přítomny, ať už je to Hmotnost, Astralita, Myšlenkový svět, nebo Duchovní svět či světy dokonce i nad ním, Vše je tu přítomno. Teď a tady. Problém je pouze v tom, že my nemáme vyvinuté patřičné duchovní orgány k tomu, abychom to mohli registrovat. Navíc naše tělo je jakýmsi skafandrem, který propouští vjemy jen přes naše smysly. Rozhodně nepřijde žádné další nebe, žádná 5. či dokonce 50. dimenze.
Antonín Mareš: Tady to chce trochu vysvětlení. Duše je zcela kompletní přičemž obsahuje mužskou i ženskou část. Jedná se ovšem o duši, která je zbavená hrubého astrálního obalu. Takže jde o tu část, která přechází do Myšlenkového světa. Na Astralitě se ale duše ještě dělí na mužský a ženský prvek. To je naše hrubší duše. Tak a nyní k vlastnímu vysvětlení. Při inkarnaci dojde k tomu, že se inkarnuje buď mužská, nebo ženská část naší duše a zbytek zůstává na éterné rovině. Éterná rovina je ta část Universa, která je mezi Hmotností a Astralitou. Touto rovinou se zde ale dále zabývat nebudeme, slouží nám jenom pro vysvětlení tohoto principu, abychom pochopili, co se to vlastně inkarnuje. Ženský prvek představuje pasivitu, která je úplně o něčem jiném nežli bychom jí na první pohled mohli přisuzovat. Tato pasivita je velice aktivní ve smyslu zajištění, ve smyslu vytvoření domova, ve smyslu vytvoření zázemí. Je nezbytná k tomu, aby mohl existovat mužský aktivní prvek. Ten by bez této základní části, tedy bez pasivního prvku nebyl vůbec činný. Takže nyní se vrátíme k tomu, co tady bylo řečeno. Aktivní prvek je něco jiného, nežli je pasivní zajištění. Do duchovna, přes myšlenkový svět, může projít pouze aktivní část duše, tedy onen mužský prvek, Ježíš říká, že vezme Marii a učiní ji mužem. Chci znovu zdůraznit. Že dělení na mužský a ženský princip je zavádějící. Je lépe toto dělení převést na aktivní a pasivní princip. Při vstupu do myšlenkového světa pak toto dělení pomíjí a zůstává aktivní prvek, který je schopen se zajistit sám o sobě. To je ale možné teprve tehdy, až projdeme jistým vývojem. Zde na Zemi jsme poměrně primitivní bytosti, které toto dělení musí mít, jinak bychom tento vývoj, tedy evoluci, ani nezvládli. DOSLOV Takže jsme prošli celým Tomášovým evangeliem. Teprve pochopením materiálu a knih od doktora Hawkinse, je ale možné porozumět do detailu i jednotlivým částem tohoto evangelia a to i z pohledu dnešního člověka. Doktor Hawkins tak představuje někoho, kdo sjednocuje nejenom vědu a náboženství, ale zároveň ukazuje cestu i všem ostatním lidem k tomu, aby porozuměli svému poslání zde na Zemi. Najednou se ukazuje jako velice jasné a srozumitelné to, proč jsme tady, odkud jsme přišli, kam jdeme a jaký úkol zde máme plnit. Odkaz tohoto velikána svět ještě zdaleka nezhodnotil. U nás, bohužel, jak už to tak bývá, tento genius lidstva není prakticky vůbec znám. Přestože jeho učení by mělo být základem toho, co by se zde mělo učit na školách, mělo by být základem všech výzkumných prací, mělo by být základem pro řízení společnosti a to jak ve smyslu politickém tak i hospodářském a dokonce i kulturním. Bohužel současní lidé jsou ještě příliš vnořeni do hmotnosti, příliš zaujati sami sebou, než aby byli schopni rozpoznat neuvěřitelný dar Universa, který skrze tohoto člověka nám byl nabídnut. Chci věřit tomu, že se nebude opakovat doba zabití Ježíše Krista, že se nebude opakovat doba zabití apoštolů a že se nebude opakovat ani jiná doba mučedníků, kteří museli zaplatit svým životem za to, aby ukázali lidstvu cestu z marasmu a ukázali mu kamže to lidstvo má jít. Tento propad společnosti se snad již opakovat nebude. Ale k tomu aby se tak skutečně stalo, k tomu vážení čtenáři musíme mi ostatní přiložit ruku k dílu, musíme toto učení šířit a hlavně, musíme se jím řídit sami v tom smyslu, abychom se skutečně stali bytostmi, na které budou ti, kteří stojí nad námi hrdí, a my jsme tuto společnost mohli dovést spolu s jejich pomocí k neuvěřitelnému rozkvětu. Toto je přání doktora Hawkinse, to je i přání všech lidí dobré vůle. A tak toto povídání zakončím tak jak svá díla zakončoval i tento genius lidstva.
neboli
Antonín MAREŠ