7. Podstata duchovní práce

Pre českú a slovenskú on-line skupinu <hawkins.support>
Nasledujúce preložil a vyčačkal Julo z angl. orig.: Dr Dávid R Hawkins, „Healing and Recovery“, 2009, str. 259 a následně do češtiny amatérsky a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí přeložil Karel

Podstata duchovní práce 02

Základní podstatou duchovní práce je zůstávat neustále zaměřený na to, co vzniká od okamžiku k okamžiku, a v uvědomování si toho, ‘co’ to prožívá {neexistuje ‘kdo’, ale je to ‘co’} a ‘kde’ se to prožívá. K nalezení odpovědi můžeme použít buď meditativní postup a nebo postup nepřetržité duchovní zamyšlenosti (všímavosti/reflexe), přičemž oba dva postupy vedou ke stejnému výsledku. Je to praxe spočívající v neustálém vzdávání chtění mít zážitky pod kontrolou {usměrňovat, pojmenovávat, prociťovat} jako i v neustálém vzdávání se samotných zážitků. Potom nám jednoho dne náhle dojde, že uvědomování je vykonáváno jakousi nekonečnou povahou vědomí. (Já-Bytím) {které je součástí a projevem Božskosti}; Možná jsme to tušili už dříve, ale vlastně nám to nedocházelo. Po tomto poznání se bude uvědomování Boží přítomnosti objevovat častěji.

Taková zkušenost povede ke stále větší ochotě spoléhat se na tuto vnitřní Boží přítomnost a stále méně spoléhat na své obyčejné já. Člověk se tak při zvládání životních problémů stále méně spoléhá na své běžné já, protože postupně získává ochotu odevzdat se svému vyššímu Já-Bytí. Postupné opouštění identifikace se světským já a rostoucí identifikace s Božskou přítomností – spolu s ochotou odevzdat Božské Vůli svůj život a vše, co s ním souvisí – se stanou jasným středem vašeho duchovního přístupu a prožívání.

Hluboký, {čerstvý a nižší úrovní vědomí dosud nepotlačený}, katastrofický zážitek je klíčovou příležitostí k učení, která nás učí jít až k samému jádru, k samotné podstatě takového zážitku, zkoumat, co to je, a vypořádat se s tímto zážitkem na úrovni jeho prožívání z perspektivy energetického pole samotného vědomí.

Je tu ochota

Predchádzajúce z angl. originálu: Dr Dávid R Hawkins, „Healing and Recovery“, 2009, str. 25918