Předcházející část: Historie a Metodika
Preložil DeepL a upravil Honza pre českú & slovenskú on-line skupinu <hawkins.support>. Editované Honzem 18may2023.
Dr. Dávid R. Hawkins, Kniha 1: ‘Moc oproti Síle, přepracované vydání (2012)’
DRH používá neobvyklou stylizaci, v kombinaci s ním vymyšlenými slovíčkami, a pozice slov v jeho větách vyjadřují jejich závažnost. Z důvodu zachování tohoto DRH záměru, i Honza sa rozhodl byt mu věrný, a překlady připomínají spleť nestandardních stylizací, a nesprávné interpunkce, použité na oddelení vícenásobných myšlenek v jediné větě. Kdyby se byl DRH chtěl vyjadřovat jinak, tak by to bylo jinak, a Honzův překlad by se dal číst jako beletrie. Pri čtení, namísto tvrzení si ‘to nesedí’, Honza doporučuje klást si otázku „Co je potřebné ve mne změnit, aby mi to sedělo?“
KAPITOLA 3
Výsledky cejchování a jejich interpretace
. 1. Cílem této studie je vytvořit praktickou mapu energetických polí vědomí, tak aby byl vymezen rozsah a obecná geografie neprobádané oblasti lidského výzkumu. Aby to bylo pro čtenáře srozumitelnější, byla číselná označení, k nimž se dospělo u jednotlivých energetických polí, zaokrouhlena na srovnatelné hodnoty.
. 2. Při pohledu na Mapu Vědomí (následující strana) je zřejmé, že cejchované úrovně korelují se specifickými procesy vědomí – emocemi, vnímáním či stanovisky, pohledy na svět a duchovními přesvědčeními. Pokud by to prostor dovolil, bylo by možné mapu rozšířit tak, aby zahrnovala všechny oblasti lidského chování. Výsledky výzkumu se po celou dobu vzájemně potvrzovaly; čím podrobnější a rozsáhlejší bylo šetření, tím větší byla potvrzenost.
. 3. Kritický bod odezvy se na škále vědomí cejchuje na úrovni 200, což je úroveň spojená s Odvahou. Všechny stanoviska, myšlenky, pocity, představy, entity nebo historické postavy pod touto úrovní cejchování způsobují, že člověk slábne. Stanoviska, myšlenky, pocity, představy, entity nebo historické postavy, které cejchují výše, způsobují, že subjekty jsou silné. To je bod rovnováhy mezi slabými a silnými přitahovači, mezi negativním a pozitivním vlivem a mezi pravdou a falší.
. 4. Na úrovních pod 200 je hlavním impulsem přežití, i když na samém dně stupnice – v zóně beznaděje a deprese – i tento důvod chybí. Úrovně Strach a Hněv se vyznačují egocentrickými podněty, které vycházejí z této snahy o osobní přežití. Na úrovni Hrdosti se motiv přežití může rozšířit i na přežití druhých. Když člověk překročí hranici mezi negativním a pozitivním vlivem a přejde do úrovně Odvahy, stává se blaho druhých stále důležitějším. Na úrovni 500 se štěstí druhých stává základní motivační silou. Vysokou pětistovku charakterizuje zájem o duchovní uvědomění sebe sama i druhých a u šestistovky je hlavním cílem dobro lidstva a hledání osvícení. Od 700 do 1000 je život zasvěcen spáse celého lidstva.
Diskuze
. 5. Rozjímání nad touto mapou může přinést hluboké rozšíření empatie k životu v jeho nejrůznějších projevech. Zkoumáme-li to, co je obecně považováno za méně „ctnostné“ emoční postoje, uvědomíme si, že v podstatě nejsou ani dobré, ani špatné; moralistická posuzování je pouze funkcí úhlu pohledu, z něhož vycházejí.
. 6. Vidíme například, že člověk ve stavu Smutku, který je cejchován na energetické úrovni 75, bude v mnohem lepším stavu, pokud se povznese do stavu Hněvu, který je cejchován na úrovni 150 . Samotný Hněv je však destruktivní emoce a stále se jedná o nízký stav vědomí, ale jak ukazují sociální dějiny, Apatie může uvěznit celé subkultury i jednotlivce. Pokud beznadějní lidé dospějí k tomu, že chtějí něco lepšího (Touha na 125), a pak využijí energii Hněvu na 150 k rozvoji Hrdosti na 175, mohou pak být schopni udělat krok k Odvaze, která je cejchována na 200, a přistoupit ke skutečnému zlepšení svých individuálních nebo kolektivních podmínek.
. 7. Naopak, člověk, který dospěl k navyklému stavu bezpodmínečné Lásky, bude vnímat cokoli menšího jako nepřijatelné. Jak člověk postupuje ve vývoji svého individuálního vědomí, proces se stává sebeudržujícím a sebeopravujícím, takže se sebezdokonalování stává způsobem života. Tento jev lze běžně pozorovat u členů 12-krokových skupin, kteří neustále pracují na překonávání negativních postojů, jako je sebelítost nebo nesnášenlivost. Lidé, kteří jsou na škále vědomí níže, mohou tytéž postoje považovat za přijatelné a dokonce je budou spravedlivě obhajovat.
. 8. V průběhu dějin se všechna velká světová náboženství a duchovní disciplíny zabývaly technikami vzestupu po těchto úrovních vědomí. Většina z nich také naznačovala nebo výslovně uváděla, že postupovat po tomto žebříčku je náročný úkol a že úspěch závisí na tom, zda má člověk učitele (nebo alespoň učení), který dává konkrétní pokyny a inspiraci aspirantovi, jenž by si jinak mohl zoufat nad svou neschopností dosáhnout cíle bez pomoci. Doufejme, že naše Mapa pomůže usnadnit toto vrcholné lidské úsilí.
. 9. Epistemologický účinek {, epistemologie = věda o poznatelnosti a poznávání světa,} uvědomění si tohoto schématu je nenápadný, ale může být dalekosáhlý; důsledky těchto zjištění mají pragmatické využití ve sportu, medicíně, psychiatrii, psychologii, osobních vztazích a v obecném hledání štěstí. Rozjímání nad Mapou Vědomí může například změnit chápání kauzality {příčiny a následku}. Jak se samotné {zdánlivé} vnímání vyvíjí spolu s úrovní vědomí, stává se zřejmým, že to, co svět nazývá oblastí příčin, je ve skutečnosti oblastí důsledků. Převzetím odpovědnosti za důsledky vlastního {zdánlivého} vnímání mohou pozorovatelé překročit roli oběti a pochopit, že „nic tam venku nad vámi nemá moc“. Nejsou to životní události, ale to, jak na ně člověk reaguje, a stanovisko, které k nim zaujímá, co rozhoduje o tom, zda mají události na jeho život pozitivní, nebo negativní vliv, zda je prožívá jako příležitost {k osobnímu růstu}, nebo jako stres.
. 10. Psychický stres je čistý účinek stavu, kterému se bráníte nebo kterému chcete uniknout, ale tento stav sám o sobě nemá žádnou moc. Nic v sobě nemá moc „vytvářet“ stres. Hlasitá hudba, která jednomu člověku zvyšuje krevní tlak, může být pro jiného zdrojem potěšení. Rozvod může být traumatizující, pokud je nechtěný, nebo uvolněním do svobody, pokud je žádoucí.
. 11. Mapa vědomí také vrhá nové světlo na vývoj dějin. Pro účely této studie je nejdůležitější rozlišení mezi silou a mocí. Můžeme například zkoumat historickou epochu, jako je konec britského kolonialismu v Indii. Ocejchujeme-li tehdejší postavení britského impéria, které bylo postaveno na vlastních zájmech a vykořisťování, zjistíme, že se nacházelo hluboko pod kritickou úrovní 200 na škále vědomí. Motivace Mahátmy Gándhího (cejchovaná na 760) byla velmi blízko vrcholu škály normálního lidského vědomí. Gándhí v tomto boji zvítězil, protože jeho pozice byla mnohem mocnější. Britské impérium (cejchované na 175) představovalo sílu, a kdykoli se síla střetne se mocí, je nakonec poražena.
. 12. Můžeme pozorovat, jak se společnost v průběhu dějin snažila „léčit“ sociální problémy legislativními opatřeními, válkami, manipulací trhu, zákony a zákazy – což jsou všechno projevy síly – jen aby viděla, že tyto problémy navzdory „léčbě“ přetrvávají nebo se opakují. Ačkoli vlády (nebo jednotlivci) vycházející z pozice síly jsou krátkozraké, citlivému pozorovateli je nakonec zřejmé, že podmínky sociálního konfliktu nezmizí, dokud nebude odhalena a „vyléčena“ základní etiologie {soustavné hledání a výklad příčin}.
. 13. Rozdíl mezi léčbou a uzdravením spočívá v tom, že v prvním případě zůstávají souvislosti stejné, zatímco v druhém případě je klinická reakce vyvolána změnou souvislostí tak, aby došlo k absolutnímu odstranění základu stavu, nikoli k pouhému zotavení z jeho příznaků. Jedna věc je předepsat antihypertenzní lék na vysoký krevní tlak a zcela jiná věc je rozšířit pacientův životní kontext do té míry, že přestane být vzteklý, nepřátelský a represivní.
. 14. Empatie plynoucí z rozjímání nad touto Mapou vědomí snad zkrátí krok k Radosti. Klíčem k Radosti je bezpodmínečná laskavost ke všemu životu, včetně vlastního, kterou označujeme jako soucit.1 Bez soucitu, málokdy se v lidském snažení dosáhne něčeho významného. Můžeme zobecnit na širší společenské souvislosti z individuálních terapií, kdy pacienti nemohou být skutečně vyléčeni nebo zásadně uzdraveni, dokud nevyvolají moc soucitu, a to jak k sobě, tak k druhým. V té chvíli se uzdravený může stát léčitelem.
Následující část: Kapitola 4. Úrovně Lidského Vědomí