Kapitola 8. O příčinách a důsledcích

Předcházející část: Kapitola 7. Rozum

Kapitola 8

PRVNÍ PŘÍČINY A NÁSLEDKY

Dříve nebo později se iluze vytrácí a objevuje se možnost nastoupit duchovní cestu.

Cesta hledání vede zvenku dovnitř a začíná hledáním odpovědí. Pokud má člověk kliku, nachází učení skutečného osvícení a nevzdaluje se od podstaty tohoto učení. Časem mnohá vysvětlení a ideje, které byly nabízeny v původním učení, se ztrácejí pod vlivem nesprávných interpretací. V průběhu staletí byla některá význačná učení pozměněna a až brutálním způsobem začala být interpretována v opačném významu. Potom se stávají příčinou sváru a stojí v cestě k pravdě.

DUCHOVNÍ SMĚR

EVOLUCE versus TVOŘENÍ

Je to oblíbené téma pro polemiku v politice, školních radách i na soudech. V Realitě se žádný konflikt nekoná. Evoluce a tvoření je jedno a to samé. Tvoření to je zdroj i podstata evoluce. Evoluce je proces, ve kterém se ztělesňuje tvoření. Fyzický svět je svět výsledků, neexistuje v něm síla kauzálního vztahu.

Paleontologie ukazuje, že se druhy a životní formy mění v průběhu milionů let. Raným verzím a formám lidstva, které je možné zkoumat, lze rozvoj také přisoudit.

Evoluce probíhá jako postupný pohyb uvnitř vědomí, vytvářejícího formu díky velké adaptivnosti k prostředí. Evoluce probíhá v prostoru vědomí, obsahujícího rozum i záměr, ale i estetické chápání. Z toho vyplývá, že evoluce probíhá v neviditelné oblasti nekonečných možností a následně se ztělesňuje jako výsledek tvoření, neoddělitelný od samotného Vesmíru, konstantní a stále probíhající.

VĚDOMÍ: CESTA K BOHU

Intelekt

 

Chápání

 

Připravenost

Další překážkou na cestě k duchovnímu růstu je netrpělivost. Tu můžeme překonat pouze odříkáním.

Meditace

Obecná představa o meditaci a jejích technikách byla již popsána mnohokrát. Můžeme se domnívat, že se myšlenky spojují jedna s druhou prostřednictvím asociací nebo jinými, byť zdánlivě důvěryhodnými psychologickými vysvětleními. Nicméně, pozorování umožňuje zjistit, že se myšlenky, naopak, objevují nelogicky a náhodně. Skáčou z jednoho tématu na jiné a není mezi nimi žádná reálná vazba. Proud myšlenek bývá zpravidla popisován z hlediska omezení newtonovského paradigmatu, které předpokládá kauzální vztah, i když v realitě neexistuje. Myšlenky se zdají být náhodnými, nelineárními a chaotickými, bez možnosti spočítat jejich předpověditelnost. Jsou libovolné. Bez ohledu na chvályhodné úsilí, do dnešního dne nebylo nalezeno důvěryhodné vysvětlení myšlenek, obrazů, koncepcí, vzpomínek, fantazie, pocitů, nadějí nebo obav a obsah rozumu je nekontrolovatelný. Obecná struktura rozumu, matice mysli, se neustále obnovuje myšlením, které vyvolává nekonečnou posloupnost myšlenek. Jsou vyvolávány záměrně, aby znemožnily ticho. Čím více se člověk snaží kontrolovat své myšlenky, tím více uhýbají, buntují, nechtějí se podřídit a vypadají nezkrotně.

Myšlenky vznikají samy o sobě a ne proto, že jsou někým nebo něčím vyvolány.

Cíle ega nelze dosáhnout. Ono aplikuje hlasitá ale k ničemu nevedoucí úsilí. Ve skutečnosti je člověku lépe bez něho.

Rozum se nachází pod neustálým tlakem očekávání, protože se snaží kontrolovat následující zlomek nanosekundy bytí. Můžeme se soustředit na zdroj myšlenky a zříci se myšlení na úrovni připravenosti, ležící v základu posedlosti a snahy kontrolovat zkušenost dalšího okamžiku.

Odpuštění a nevinnost vědomí

Soucítění lidské slabosti je spojeno s odsouzením. Lidský rozum stanovuje hypotetické standardy chování z moralistického úhlu pohledu. U nás například za morální považují to, co je ve skutečnosti pokračováním puritánství. Ale to není jedno a to samé. Puritánství je postulováno na odsouzení, zbaveném soucítění, lásky nebo odpuštění. Jeho přístup je tvrdý, nelítostný a nakazující. Puritánství se vzhlíží v egoismu, vyvolává pocit své pravdy, ctnosti a zbožnosti. Využívá odsouzení, stud, vinu i strach a volá po odplatě a trestu.

Naproti tomu, poznání je samo o sobě, ve své podstatě, nevinné. Postupně se programuje, často jen náhodným vlivem společnosti. Rodí se v konkrétní subkultuře. Na nižší úrovni se nachází mezi pouličními gangy nebo excentrickými sektami, s jejich symboly, tajemstvími, rituály zasvěcením i pravidlem věrnosti a oddanosti skupině a jejím vůdcům. Na této úrovni společnosti může vést porušení pravidel až ke smrti. Existuje styl oblékání takové skupiny, symbolická gesta, výrazy a tvrdá skupinová kontrola.

V základu formování subkultur je programování. Obsah je sdělován ve verších hudby této subkultury. Normy společnosti jsou vysmívány a nemají žádnou důležitost.

Na vyšších úrovních společnosti dochází ke stejnému programování, ale je méně zřejmé a otevřené. Od společnosti se opět vyžaduje věrnost sociálním programům. Různorodost se trestá jemnými prostředky odsouzení.

Vědomí připomíná počítačové vybavení, sociální programování a potom na něm nahrané programy. Nezávisle od obsahu programů, vybavení zůstává čisté a ve své podstatě nevinné.

V minulosti duchovní pokrok omezovala moc církve, dogmata a strach a hrozby stíháním. Kdokoliv, kdo se nacházel mimo obecné meze systému domněnek, například mystiky, byl podezřelý z hereze a s takovými lidmi zacházeli tak, jako by doslova ohrožovali autoritu duchovenstva a jeho moc. (V některých zemích je tomu tak doposud).

 

Vůle: porozumění а chápání

 

O podstatě klidu

Absolutní Klid se nachází v Tichu, které zobrazuje završení prožívání času. Iluze času překáží Klidu kvůli jí vlastnímu očekávání pocitu ztráty nebo uspokojení. Na běžných úrovních vědomí tlak času a doprovázející ho úzkost se dostávají za hranice poznání a stávají se nepozorovatelnými, jako když lidé, žijící nedaleko železnice přestávají vnímat hluk. Když se ale vlaky zastaví, jsou ohlušeni neočekávaným hutným tichem. U některých lidí, přivyklých hluku a šumu, může ticho a klid vyvolat diskomfort a oni se snaží vrátit se zpět ke známému hluku a úzkosti. Mnozí nemohou pobývat v klidu vesnice nebo v prázdném pokoji. Božské Ticho naopak nekonečně uklidňuje a přináší slast.

Následující část: Kapitola 9. Vyšší poznání