Kapitola 18. Pravda a omyl

Předcházející část: Kapitola 17. Dialogy

Kapitola 18

PRAVDA A OMYL

Pochopení tohoto omylu dokončuje poznání, že víra může vytvářet zkušenost. To, co je uvnitř rozumu považováno za pravdivé, se vnímá jako existující mimo něj, protože se jedná o projekci, ale rozum nevnímá mechanismus projekce. Vnímání vyživuje samo sebe. Představivost je produkt a zdroj omylu.

Proveďme jednoduché srovnání.

Otázka: Je osvícení opravdu možné již v tomto životě?

Odpověď: Ano, pokud jsou dostupné potřebné informace a pokud budete dodržovat určité instrukce. Cíl těchto kapitol je poskytnout k tomu všechny potřebné informace. Osvícení jako cíl musí být tou nejdůležitější věcí. Nemůžete trávit čas studiem astrálních dimenzí. Dnešní duchovní studenti mají velkou výhodu oproti minulosti. Tak jako do zlepšení navigačních nástrojů generace mořeplavců a průzkumníků přicházeli o své životy, tak i nyní nejen hodně lidí, ale většina lidstva po celá staletí ztrácí cestu z důvodu nedostatku informací potřebných pro duchovní rozvoj.

Jak víme z našeho výzkumu, úroveň lidského vědomí po celá staletí měla hodnotu 190. Vědomí tehdy bylo v oblasti Ne-Integrity. Teprve nedávno tato hodnota překročila kritickou hranici 200 a dosáhla současné úrovně 207, který ohlašuje zcela novou éru pro budoucnost lidstva.

Otázka: V Asii je osvícení dávno známo jako důležitý cíl i stav. Na Západě se historicky vyzdvihuje svátost. Jak jsou vzájemně svázány tyto dva stavy? Odlišují se něčím?

Když začal přibližně v 500, roce před naším letopočtem působit Buddha, podporovala ho společnost, která byla schopna pochopit osvícení, proto nebyl v konfliktu se společností, která v té době existovala. I když ho, možná, mohli považovat za nového význačného učitele, učení a všeobecně přijímané poklady moudrosti i bez toho již existovaly.

I když vyšší moudrost existovala ještě před začátkem písemné historie, informace o ní se pravděpodobně při požáru Alexandrijské knihovny, ve které byly uloženy všechny informace o moudrosti Starého světa, ztratily. V primitivních kulturách celého světa převládal duchovní přístup, neexistovala ale tradice osvícení. Nicméně se zachovávala společná pravda o všudypřítomnosti a božskosti Velkého Ducha jako Boha. Z toho důvodu byla kultura amerických Indiánů, ale i sumerská a židovská kultura monoteistická, stejně jako i víra v Ahura Mazdu, boha mezopotámské kultury, popsané Zarathuštrou.

V té kultuře, existující na Blízkém východě, se objevil Ježíš Kristus, jehož příchod předvídalo proroctví. Na rozdíl od Buddhy nebo Krišny, jeho učení bylo v konfliktu s tehdy převládající kulturou a vzniklý konflikt s religiózní elitou vedl k jeho předčasné smrti v mladém věku.

I když ho tehdejší společnost přijala ne příliš přívětivě, jeho učedníci a řečtí následovníci rychle rozšiřovali jeho učení v řecko-římském světě a následně i do evropských kultur. Původnost učení zůstávala relativně nedotčenou v průběhu prvních čtyř století, ale potom nastával úpadek, zvláště pak po Nikejském koncilu.

Otázka: Co vzájemně odlišuje ty zdánlivě různé duchovní cíle?

Otázka: Je viditelný rozdíl mezi svatým a mudrcem?

Otázka: Znamená zdokonalování těla a duše pouhou ztrátu času?

Otázka: Jsou duchovní cesty lepší než jiné?

Otázka: Tvrdíte, že cesta prostřednictvím tradičních náboženství je pomalejší, a cesta chápání vědomí je rychlejší?

Odpověď: Je to také otázka volby, praktičnosti a nadšení.

Následující část: Kapitola 19. Komentáře a příklady