Kapitola 15. Vysvětlivky

Předcházející část: Kapitola 14. Tělo a společnost

Kapitola 15

VYSVĚTLENÍ

Otázka: Jak je svázána duchovnost a vědomí?

Otázka: V čem je smysl duchovního hledání?

Podle kalibrační škály vědomí je jasné, že slabší úrovně, pod 200, jsou nuceny se opírat o násilí (sílu), ale ne o moc. Když se člověk přibližuje Realitě, moc roste po exponenciále s vysokou logaritmickou rychlostí. Úroveň 400 označuje oblast nejvyššího rozvoje newtonovského paradigmatu a poukazuje na ovládání fyzikální sféry.  Svět vědy nelze přesáhnout v jeho schopnosti chápat a manipulovat materiálním světem. Věda nám umožňuje dostat se na Lunu, ale pouze vědomí člověka dodává takovému kroku smysl a význam. Stejně tak i radost se rodí ne čísly a statistikou, ale tím, co znamenají.

Otázka: Kde hledat Realitu?

Zkušenějším a moudřejším lidem je jasné, že zdroj štěstí je v subjektivním, vnitřním světě prožívání, který je výsledkem vnitřních kvalit, smyslů i kontextu.

Otázka: Jak člověk nachází smysl? 

Nekonečný, Absolutní potenciál je skutečnost Bytí. Vše Jsoucí je tak ve své podstatě Božské, jinak by vůbec nemohlo existovat. Absolutní vyjádření Božskosti je Subjektivita. Pokud existuji, potom Bůh je.

Osvícení je potvrzením, že vše jsoucí není jen výsledkem Tvoření, ale že i samo bytí není odlišné od Tvůrce. Stvoření a Tvůrce je jedno a totéž. Po zbavení se falešné duality, zrozené vnímáním, skutečná podstata Reality se ukazuje zjevnou a zřejmou. Neexistují lživé subjektivně-objektivní artefakty myšlenkových konstrukcí, které rozdělují Realitu na Tvůrce a vytvořené. V non-duální realitě čistého subjektivismu každá iluze mizí.

Když nastane stav osvícení, přichází radost, jedním slovem, člověk opětovně vstupuje do něčeho výjimečně známého. Přechodná mysl bliká, jakoby člověk na sebe zapomínal. To zapomínání je následek funkce vnímání. V Genesis se alegoricky popisuje jako pojídání jablka což je vnímaná oblast protikladů dobra a zla.

Nevinnost subjektivity je nyní pošpiněna polohováním, což vrhá lidstvo do nekonečného strádání kvůli chybě, kterou udělalo. Bez Božího zásahu není návrat do Reality možný, proto může lidstvo najít spasení pouze v Boží Milosti.

V souladu s analogií: člověk může mít auto i mapu, bez benzínu, zdroje energie i síly, se nikam nedostane. Hledá cíl cesty, protože zakouší přitažlivost k němu. Cesta je osvícena Boží Milostí v podobě Ducha Svatého, Průvodce a Pomocníka.

Otázka: Jak překonat překážky?

Otázka: Jak se vyvarovat takových chyb?

Odpověď: V současném světě lze úroveň pravdivosti libovolného tvrzení nebo učení snadno otestovat. Ego vytvořilo mnoho vynikajících řečníků. Je dobré mít také na paměti, že Realita přesahuje formu a není možné ji definovat.

Otázka: Dříve jste připomenul cestu jednoduchosti. Co jste měl na mysli?

Odpověď: Pro průměrného člověka, který žije v zaneprázdněném světě, jsou vysoké nároky, směřované k duchovním hledajícím a jejich hluboká oddanost věci, zpravidla nepraktické. Neznamená to, že je nutno hledat jiné cíle, ale jen to, že prostředky je nutno vybírat v souladu s běžným životním stylem. Ve skutečnosti není potřeba chápat obsah diskuse a dialogů, které byly popsány v první řadě proto, aby bylo možné předat pochopení oblastí lidského vědomí, nepochopených beze zbytku. Pro vážný duchovní růst je potřebný pouze jeden jednoduchý instrument. Je třeba si vybrat jakýkoliv jednoduchý duchovní princip, který se vám líbí a zabývat se jeho aplikací do všech oblastí života bez výjimky, vnitřním i vnějším.

Například si můžete vybrat dobrotu, soucit, odpuštění, pochopení nebo nekritické přijetí. Můžete si vybrat bezpodmínečnou lásku nebo oddanost pochopení nevinnosti života, Libovolný vybraný princip se aplikuje ke všem, včetně sebe, bez výjimky a s absolutní úporností. Tento proces přináší duchovní očistu, když se zvažují překážky pro realizaci duchovních principů. Naplnění duchovního cíle vyvolá změnu vnímání, a to potom je růst chápání a rekonceptualizace.

Otázka: Jaký realistický duchovní cíl si může vytyčit průměrný člověk?

Otázka: Láska je cesta oddanosti. Cožpak není nejefektivnější?

Otázka: Láska není jen rozšířená emoce? Mluví se o ní neustále.

Většina lidí je natolik soustředěna na svá přání a kritické vztahy, že dokonce ani nevidí pozitivní aspekty života a nemohou na ně reagovat.

Vesmír odpovídá na lásku, ukazuje její přebytek. Je skryta v běžném vnímání, ale její poznání se děje samotným prožíváním lásky. Poznání je schopnost přesahující pocity a emoce. Pokud člověk přestane vytvářet antropomorfní projekce a omezení, zjistí, že všechno jsoucí je v souladu se svou podstatou a má vědomí a vyzařuje lásku jako výsledek Božského Tvoření.

Každá rostlina si uvědomuje, co ji obklopuje a jaký obdiv a úcta jsou na ni směřovány. Vrací je zpět v podobě své unikátní dokonalosti a krásy. Každá rostlina je unikátní sochou a je ideálním výrazem svého bytí. Božství vyzařuje ze všeho Tvoření pro všechny, kdo umí vidět. Příroda představuje dětský kreslený film, ve kterém se stromy usmívají, zvířata spolu rozmlouvají a květiny vesele poskakují. Když vnímání mizí, rozkrývají se zázraky světa. Všechno jsoucí má vědomí. Uvědomuje si své ztělesnění ve Všem Tvoření.

Otázka: Jak dochází k takovému zázračnému rozkrytí?

Otázka: Zřídka hovoříte o fyzickém těle. Je důležité pro duchovní práci?

Otázka: Jak je to s očistou a umrtvením těla?

Odpověď: Není co čistit, kromě iluzí. Tužby jsou určeny pro konkrétní vjemy a prožitky, které lze získat prostřednictvím těla, ale problém není v těle, ale v rozumu. Právě rozum se snaží předem potěšit a kontrolovat prožitky.

Otázka: Mění se vnímání těla při růstu duchovního uvědomění?

Odpověď: Jsou změny, které probíhají v podstatě tělesných pocitů. Pocit místa se stává obecným a neurčitým. Existují období v duchovní práci, když tělo téměř zmizí, jako by se na něj zapomnělo. Během duchovní práce se objevují i takové periody, kdy se zdá, že nervovou soustavou protékají mocné energie, a vzniká pocit pálení, jako by nervová soustava byla v plamenech. Bývaly doby, kdy energie kundalini, plná nejsilnějšího uspokojení tekla po zádech a páteři k srdci a mysli, a pak dolů a pryč přes srdce.

Mizí strach i reflexní třas. Je mnohem obtížnější myslet lineárně a chápat obyčejnou lidskou řeč. To má za následek opožděnou reakci ve verbální komunikaci. Zpoždění je způsobené procesy, probíhajícími ve vědomí, které překládají lineární výrazy jazyka do významů z pohledu bytí. K žádnému zpoždění v chápání jazyka těla zvířat nebo lidí nedochází. Děje se tak proto, že se vědomí zaměřuje na bytí a smysl a ne na detaily formy.

Lidé jsou všude okolo řízeni nevhodným a nekonzistentním způsobem a jen zbůhdarma plýtvají energií. Tyto aspekty vědomí jsou prožívány jakoby různými lidmi, ale vnitřní prožitek probíhá ve stejném „JÁ“ jako u všech ostatních. Tělo je jako souputník, přátelské zvířátko, které provází „JÁ“. Je spolehlivé ve své přítomnosti. Může dokonce přežít bez bolesti a anestézie operaci. Můžeme mít i nadále tělo a mít za něj odpovědnost, aniž se s ním identifikujeme.

Následující část: Kapitola 16. Karma, guru a mudrc