Kapitola 3. Paradigmata reality

Předcházející část: Kapitola 2. Lidské dilema

KAPITOLA 3

Paradigmata reality

Paradigma slepoty

Kontext určuje parametry s implicitní nebo stanovenou kvalifikací nebo limity, stejně jako požadavky a specifika, které identifikují úrovně abstrakce, jež dále modifikují nebo dokonce určují význam (hermeneutika), který se shoduje s přisuzovanou hodnotou, významem, nebo cenou. Paradigma je v souladu s očekáváním, orientací a rovněž záměrem, jako u internetového vyhledávače, kdy se předvolí rozsah možných objevů zavedením počátečního klíčového slova nebo fráze. Paradigma tím předurčuje rozsah možných zkušeností nebo objevů a je faktorem, o kterém obyčejné vědomí neví. Paradigma je zřídka definováno přímo a je nejčastěji ignorováno nebo je naivně předpokládané. Vnímaná realita vědy je diskrétní, definovatelná, prokazatelná, věcná a lineární, stejně jako omezená na rozměry času, prostoru a místa (měření). Předpokládá se, že její mechanismy pracují pomocí Newtonova konceptu kauzality a předpokladu příčiny a následku (síla).

Naproti tomu skutečnosti lásky, víry, inspirace a základní neviditelné premisy abstraktní pravdy, spirituality a náboženství jsou nelineární a fungují na principech moci prostřednictvím kaskádových úrovní vědomí a dominantního vlivu energie polí vědomí.

Věda pracuje s obsahem (fakty), zatímco abstraktní a duchovní reality odkazují na kontext (pravdu). Paradigma reality vědy je zcela odlišné od duchovních skutečností. Fakta jsou lineární, pozorovatelná a prokazatelná. Nicméně pravda je nelineární, ale potvrditelná.

Fakta pracují s limity, zatímco pravda zahrnuje význam a hodnoty.

Vyřešení problému limitů paradigmatu

Překonání omezení paradigmatu

Z kalibrované stupnice úrovní vědomí je patrné, že vědecká doména kalibruje v úrovni nad 400, zatímco duchovní reality se začnou objevovat ve vysokých hodnotách 400, ale jsou převládající na hladině 500 a výše. Věda o výzkumu vědomí (úroveň 605) umožňuje rozpoznání těchto úrovní podle typických energií, které jsou inherentní jako esence každé evoluční úrovně. Znovu opakujeme, na stupnici od 1 do 1000, úrovně pod 200 označují nepravdu, a od 200 výše pravdu. Úrovně osvícení jsou od 600 do 1000, a úroveň 1000 je maximální dosažitelná hodnota vědomí v lidské doméně.

Hodnota kalibrování při výzkumu vědomí (který sám o sobě kalibruje na úrovni 605) je, že zahrnuje lineární i nelineární doménu a jejich příslušné paradigma reality. To poskytuje kontinuum s ověřitelnými přechody obou paradigmat. To je nejpozoruhodnější ve vysokých úrovních 400+ a pak pokračujících nahoru přes 500 až do vyšších úrovní, které zahrnují světce (úrovně 570-700), a pak velké avatary, jako byl Ježíš Kristus, Zoroaster, Buddha a Krishna (všichni v úrovni 1000), ti všichni dávali lidský život do souvislostí po mnoho staletí.

Síla úrovní vědomí hladiny 400+ je ilustrována velikány vědy, jako Steinmetz, Edison, Galileo, Kepler, Newton, Einstein, Heisenberg a Freud (viz kapitola 5). Při porovnání úrovně vědomí slavných vědců se známými duchovními učiteli, úroveň nad 400 naznačuje přechod, a duchovní skutečnost jako taková formálně začíná na úrovni 500 a výše. Každá úroveň vědomí nad 200 přispívá k pokroku a naplnění lidského potenciálu. Velké pyramidy v Egyptě postavené faraony byly sice dílem lidské práce a lineární techniky, ale ve skutečnosti byly výsledkem nelineárních faktorů inspirace a záměru, stejně jako velké katedrály Evropy (které kalibrují na úrovni 700 a výše).

Je pozoruhodné, že trvale nejprodávanější knihou v Americe v nedávných letech byla The Purpose Driven Life od evangelického kněze Ricka Warrena. Její širokou popularitu dokazuje její dostupnost na každém kamionovém stanovišti v Americe. Jejím cílem a výzvou je dát význam duchovním hodnotám a smysl životu, a tak, jako věda, zásadním způsobem přispět společnosti a hodnotě lidského života. Bez vědy zemřou miliony lidí na nemoci, ale bez oddanosti k duchovním hodnotám také umírají miliony lidí účinkem vědecky vyvinutých výbušnin a jaderných zbraní. Věda bez víry je pustá a bezohledná, ale i víra bez dobrých skutků má omezenou sociální hodnotu. Moudrost v sobě spojuje obé, pro člověka žije současně v obou doménách, v lineární i nelineární.

Obsah a kontext

Kontext se vztahuje na na celé zorné pole včetně obsahu. Obsah se zabývá specifiky, zatímco kontext se vztahuje na převládající podmínky, stejně jako se vegetace mění s ročními obdobími. Kontext často není specifikován, není znám, nebo dokonce ani tušen. Tak bylo nedávno objeveno, že biologické jevy (například oplodnění vajíčka spermií), jsou zcela odlišné ve stavu s nulovou gravitací, jako například v raketoplánu. To bylo dříve netušené. K vyjímečným uzdravením a dokonce k zázračné události dochází ve vysokém energetickém duchovním poli (např. světců). Někteří terapeuti jsou současně léčitelé a mají vysokou míru vyléčených pacientů. O dominantním vlivu kontextuálního pole svědčí i migrační vzory nebo měsíční fáze související s biologickou aktivitou korýšů, kteří žijí hluboko v moři (jak je krásně ilustrováno v televizním dokumentu Blue Planet (úroveň 480), který také ukazuje vynikající nádhernou estetiku evoluce jako stvoření).

Manifestace vznikem není jen funkcí lineární kauzality, ale také pravděpodobnosti, v závislosti na celkových i místních podmínkách, včetně lidského vědomí. Vzhledem k tomu, že moc Božství je nekonečná, všechno Stvoření je projevem pokračující potenciality rozvíjející se do skutečnosti samotné existence. Co je možností ve slabém poli, bude pravděpodobností v silnějším poli a jistotou v poli Nekonečné moci (např. Božství).

Kvantová realita: Výzkum vědomí  

Jak již bylo vysvětleno na jiném místě, za newtonovskou dimenzí je nekonečné pole vědomí, ​​ve kterém není „zde“ proti „tam“, ani „pak“ proti „nyní“, ani lineární sled událostí. Je vševědoucí a obsahuje vše, co kdy existovalo. V okamžiku, kdy byla otázka položena, současně okamžitě vzniká odpověď. Pouze to, co skutečně existuje, je předmětem otázky, ale to neexistuje, dokud není položena otázka. V matematice Heisenbergova principu neurčitosti energie reálné otázky usnadňuje přechod z potencionality k projevení se jako skutečnost. To je analogické ke srážení rosy, když teplota klesne k „rosnému bodu“, což závisí na vlhkosti vzduchu. Čím vyšší je úroveň vědomí tazatele či pozorovatele, tím je pravděpodobnější „kolaps vlnové funkce“ (potenciálnosti) až k manifestaci ve formě skutečnosti. To je základní mechanismus metody kalibrace vědomí, ve které přesnost stoupá shodně s úrovní vědomí tazatele (Jeffrey a Colyer, 2007).

Následující část: Kapitola 4. Je realita subjektivní nebo objektivní?