Předmluva

Předcházející část: Úvodní slovo

Vše prostupující krize spolehlivosti a integrity v současné době trhá celé struktury všech úrovní společnosti. Instituce a historické záštity integrity a spolehlivosti, na které se společnost spoléhala po dlouhé časy, jsou vystaveny politickým útokům, a jiné padly do hanby. Skandály jsou na téměř denním pořádku. Ty zahrnují nejen vlády a světové vůdce, ale také celé dominantní politické ideologie, monolitické náboženské instituce, vládní agentury, federální úřady, univerzity, vzdělávací systémy, korporační obry, peněžní ústavy, hlavní noviny, zpravodajské kanály a média obecně.

V trestních soudech jsou pečlivě vybrané poroty úmyslně zmýlené klamnými argumenty a jsou manipulovány hereckými a irelevantními fikcemi. Třebaže překroucení pravdy historicky tvořilo podstatnou část politické arény, politika degenerovala z rozumové diskuze na osobní zlehčování, zjevné klamy, hrubé podvody, a vykrucování.

V naší nedávné a současné společnosti byl osud celé civilizace, stejně jako národů a populací, rozhodnut v první řadě dobyvačnými nepřáteli, kteří se výhradně spoléhali na brutální násilí. Stejné spoléhání se na sílu bylo dokonce přijaté náboženskými institucemi (jak je dnes aktuální v jisté části světa), a často jedinou z nabízených možností bylo buď konvertovat, nebo hromadné popravy. Síla byla pak převládající a vládnoucí princip, který vládl společnosti, a náboženství jako teokracie zvěčnily spolehnutí se na donucování a sílu pomocí hrozných trestů. Kvůli aktuálnímu terorismu a horlivě podpořeným hrozbám světovému míru, náboženství samo se vynořilo jako ohnisko aktuální veřejné pozornosti a debat. Vysoce viditelní a nestálí vyznavači militantních světových náboženství otevřeně deklarují válku proti zbytku světa a usilují o vyhlazení všeho, co je v rozporu s jejich omezenými systémy víry. Egocentričnost a megalomanie takové extremistické pozice jsou nyní primární hrozbou k možnosti mírového světa.

Zmatek v současné lidské společnosti je důkazem nedostatku jasnosti a pochopení základních problémů, které vyžadují identifikaci a objasnění, stejně jako ověření jejich platnosti, spolehlivosti a autentičnosti. Primární chybou nyní je a vždy tomu tak i bylo, že design lidské mysli je skutečně nezpůsobilý k tomu, být schopen odlišit pravdu od klamu. Tento jediný, nejkritičtější ze všech zděděných defektů, leží v kořenech veškeré lidské úzkosti a pohrom.

Operativně je mysl dualistická, a tak nastavuje duševní pochody založené na svévolných, hypotetických postojích, které nemají žádnou skutečnou oporu v realitě. Tak podstata mysli má základní defekt, jak poukazoval Descartes, tím, že nemůže odlišit res myslitelné (také poznání) z res zdání (to jest, myšlení o vzhledu světa versus svět skutečný). Mysl si tak plete své vlastní projekce a mylně předpokládá, že mají externí, nezávislou existenci, zatímco, ve skutečnosti, žádný takový stav neexistuje.

Konstrukce lidské mysli je také srovnatelná s počítačem, ve kterém je mozek hardware, který je schopný hrát všechny softwarové programy do něj přiváděné. Hardware je nezpůsobilý chránit sám sebe před nepravdivými informacemi, proto mysl bude věřit jakémukoliv softwarovému programu, kterým ho společnost naprogramovala, protože je bez viny, neboť je bez jakéhokoliv zabezpečení nebo ochrany. Stejná prohlášení udělali všichni největší duchovní vůdci v historii, kteří jednomyslně konstatovali, že základní vadou lidstva je jeho relativně nepřemožitelná nevědomost, a zotavení z ní je nemožné bez pomoci duchovního učitele.

Co dělat? Co dělat když zjevný nepřítel zabíjí tisíce nevinných civilistů? Měli bychom zavřít kriminálníky, nebo je jen vidět jako oběti společnosti a nechat je běhat po ulici jako násilné dravce? Je to rozumné, aby jen policie odváděla svou práci, aby zkoumala podezřelou teroristickou skupinu, nebo by to mělo být zakázané občanskými právy? Mnohdy není ani jasné, kdo je pachatel a kdo je oběť. I kdo (nebo co) je vinen?

V důsledku progresivního vývoje a vzestupu úrovně vědomí lidstva během dvacátého století byl učiněn rozhodující objev koncem sedmdesátých let a stále se vyvíjel až do současné doby, a díky jemu je možné poprvé v historii lidstva odlišit pravdu od klamu. Třebaže základní fyziologický nástroj je založený, zdá se, jako klamně zjednodušující, jeho příchod, podobně jako příchod teleskopu, otevřel zcela nový objev zcela nového vesmíru. Protože test využil odpovědí univerzálního energetického pole vědomí, pravda nebo lež o každém sdělení a o čemkoli kdekoli v čase nebo prostoru tak může být okamžitě odhalená. Navíc bylo objeveno, že existují kalibrovatelné úrovně vědomí jako postupné identifikovatelné energetické hladiny, které vládly lidskému vědomí.

Každá identifikovatelná úroveň vědomí definuje řadu voleb a možností stejně jako omezení. A tak nová éra lidského vědomí začíná a již způsobila objev enormního množství rozhodujících a významných informací, které jsou veledůležité pro lidstvo. Toto mělo za následek uvedení lidských zkušeností s jejich mnohonásobnými výrazy do nových souvislostí. Důsledky, jak uvidíme, jsou vážné.

Moderní svět je konfrontován se složitostmi rychle postupujících technologií, s kulturními, sociálními ideologickými konflikty a nejednoznačností morálky, etiky, náboženství, a duchovna, které musí být integrované s požadavky na přežití, válkami, a s ekonomickými změnami. Přidává se k tomu rozšíření vše prostupujících médií, která jsou sama ohniskem diskuse.

Chybějícím prvkem v celé historii, stejně jako v moderním světě je, že lidstvo nemá žádné prostředky jak opravdu a objektivně odlišit pravdu od klamu. Tak společnost sama nemá zajištěnou ověřitelnou platnost svých četných výrazů. Má proto značný význam a je to potenciální výhoda, že se vyvinuly prostředky k rozlišování nejen pravdy ale také relativní míry pravdy.

Následující část: Uznání (poděkování)