Kapitola 3. pravda jako hádanka: výzva a zápas

Předcházející část: Kapitola 2. věda o pravdě

KAPITOLA 3

Pravda jako záhada: Výzva a zápas

Potřebný základ a základní základy pro rozvoj původní, ověřitelné vědy o pravdě, je o porozumění povaze vědomí jako takového. Bez takového základu objasnění jeho základní podstaty vázlo mezi mechanickým redukcionismem neurochemie (úroveň kalibrování 410) a abstraktní intelektualizací filozofie (úroveň 460). Toto má za následek zdlouhavý tautologický proces, který nakonec vede k metafyzice (úroveň 450), teologii (úroveň 450), a nakonec k teorii poznání (úroveň 460), to jest, jak my víme, a jak my víme, že my víme, a je tam dokonce prvotní základ, na kterém může být postavena hodnověrná víra?

 Oba systémy, Newtonovo paradigma (úroveň 460) a věda (úroveň 460), byly informativní a spolehlivé, pragmaticky produktivní. Doména tradiční vědy byla zajištěná jejími vnitřními limity a disciplínou struktur a forem. Lineární stav je předpověditelný a má vrozenou spolehlivost, to mělo za následek posun společenské víry od neviditelného, jako je tradiční náboženství, k prokazatelné spolehlivosti a výhodám vědy.

Skrz věky, lidská mysl a její intelekt, byly nástroji a zároveň předmětem zkoumání enormní složitosti rozumu a racionality.  Velké množství výsledků vyšetřování naplnilo obrovské knihovny a narostly do enormních proporcí. Dotazování vedlo spíše k zarážejícímu množení informací, než ke konečnému rozlišení nebo zjednodušení. Proto jako následek, v roce 1950, učená skupina pedagogů a učenců, jíž předsedal Mortimer Adler, usilovala o organizační uznání intelektuálního úsilí velkých myslitelů předchozích staletí. Toto mělo za následek výrobu Velkých svazků západního světa (1952), které zahrnovaly práce nejznamenitějších vynikajících učenců a myslitelů v jejich maximálním úsilí o pokus o dosažení a definici pravdy. Tato studie lidské intelektuální historie je nepřetržitá a rozsáhlá, a její hodnota je v současné době podporovaná od National Association of ScholarsFields 2000), který doporučuje naplánovat vážné studium Velkých knih na období přes deset let. Jejich obsah zahrne velké příspěvky následujících velkých myslitelů celé historie.

Kalibrování

Velké knihy západního světa

Aeschylus                      425                Apollonius                   420

Aquinas, Thomas           460                Archimedes                  455

Aristophanes                  445                Aristoteles                   498

Augustine                      503                Aurelius Marcus           445

Bacon Francis                485                Berkeley                      470

Boswell                          460                Cervantes                     430

Chaucer                         480                Copernicus                   455

Dante                             505                Darwin                        450

Descartes                        490                Dostojevsky                 465

Engels                            200                Epictetus                     430

Euklides                          440                Euripides                     470

Faraday                           415                Fielding                       440

Fourier                            405                Freud                           499

Galen                              450                Galileo                         485

Gibon                              445                Gilbert                         450

Goethe                           465                  Harvey                      470

Hegel                             470                 Hérodot                       440

Hippocrates                    485                Hobbes                        435

Homér                            455                Hume                          445

Huygens                         465               James William             490

Kant                              460                Kepler                          470

Lavoisier                       425                Locke                           470

Lucretius                       420                Machiavelli                   440

Marx                             130                Melville                         460

Mill, J. S.                       465                Milton                           470

Montaigne                      440               Montesquieu                435

Newton                          499                Nicomachus                 435

Pascal                           465                Platon                          485

Plotinus                        503                Plutarch                       460

Ptolemy                         435               Rabelais                       435

Rousseau                      465               Shakespeare                 465

Smith, Adam                  455               Sofokles                       465

Spinoza                          480               Sterne                          430

Swift                              445                Tacitus                          420

Thukydides                   420                 Tolstoj                           420

Virgil                              445

Souhrnně mají hlavní knihy úroveň 450, ale s vyloučením Karla Marxe mají úroveň 465. Tak mají filosofie, které kalibrují pod 200 (kritická úroveň pro rozeznání pravdy od klamu), vážný negativní dopad, jak dobře demonstruje historie a aktuální výzkum. (Na rozdíl od toho, Sokrates, ne jako autor, kalibruje v úrovni 540.)

Rozhodující význam objevující základní povahu pravdy může být vydedukovaný z velikosti a intenzity úsilí největších světových myslitelů a učenců. Tito autoři představují jen západní svět. Podobné úsilí a porovnatelný seznam velkých myslitelů může být odvozený z dalších populací a tradic myslitelů Asie a Blízkého východu. Bohužel záznamy nejrannějších prací byly ztraceny v ohni ohromné knihovny v Alexandrii v roce 48 před Kristem.

Následovalo mnoho století scholastického a intelektuálního bádání, a začal nový systém, ve kterém vědecké metody, které byly tak úspěšné ve fyzické doméně, byly aplikovány na studium lidské mysli a její fyziologii. Je pozoruhodné, že poslední obsah Velkých knih západního světa je věnovaný Freudovi, jehož největším klíčovým objevem byl význam nevědomí v mysli a jeho primární role ve všech aspektech duševního a citového života. Velký příspěvek psychoanalýzy byl ten, že demonstroval rozhodující roli subjektivnosti jako prioritního substrátu zkušenosti a její výklad a intrapsychickou dynamiku. Po Freudovi následovaly další objevy v psychologii, z nichž nejvýznamnější byly práce Carla Junga, a sice v tom, že zahrnul lidského ducha jako silný, významný prvek v lidském vědomí, jak individuálně tak kolektivně. Pro další vyjasnění nevědomí Jung objasnil základní vzory jako velké archetypy. Zatímco práce Freuda kalibruje v úrovni 499, práce Junga kalibrují v úrovni 520, která signalizuje důležitý kritický vzestup.

Během přibližně stejné doby psychiatrie jako studijní obor opustila psychoanalýzu a celou oblast subjektivní reality, kterou člověk zažívá a interpretuje svou existenci jako kontinuum, nejen od události k události, ale také jako evoluční jednotu. Psychiatrie také podlehla mechanickému redukcionismu neurochemie a, paradoxně, se stala stále více odlidštěnou, s progresivní ztrátou pochopení pro jedinečnou osobní lidskou zkušenost (Kendler, 2001). Každodenní praxe psychiatrie byla ovládnuta vývojem efektivní psychofarmakologie, stejný obchodní model byl zavedený např. v pojišťovnictví. Součástí tohoto vývojového trendu nicméně byla pragmatické výhoda, protože se rozšířilo snížení utrpení z bolestivých interních symptomů, jako jsou psychóza, deprese, a úzkost. Tyto výhody se staly běžně dostupné a přístupné velkému množství pacientů, zatímco před vývojem farmaceutického průmyslu si jen málo pacientů mohlo dovolit investovat čas nebo peníze do intenzivní psychoterapie, jako je psychoanalýza.

Pro doplnění vakua v pomáhání lidským potřebám, psychoterapie bez medikamentů splnila roli empatického léčitele, jehož hlavní způsob byl vštípení psychologického pohledu a emocionální vzdělání, které znovu zdůrazňuje kritický význam subjektivnosti a hodnotu a význam osobní zkušenosti.

Lidé dnešního světa jsou naivní v tom, že předpokládají, že převládání dostupných znalostí o společnosti vždy bylo lidským stavem, zatímco opak je pravdou. V historii byly informace velké hodnoty hlídané privilegovanou vrstvou a byly nedosažitelné pro masy. Tiskařský lis ještě nebyl vynalezen a vzdělaných lidí byl velmi malý počet. Dokonce i nejvíce podporovaní učenci neměli žádné nástroje nebo prostředky, kterými by rozeznali pravdu od falše. Proto bylo zahrnutí chyb nevyhnutelné, například hrozný pokles úrovně vědomí křesťanství nastal po koncilu v Nicaea (rok 325, dnes Iznik v Turecku). Exkluzivní oblast přístupu ke znalostem se pak stala pokušením ovládat druhé, a potvrzení výlučnosti se stalo prostředkem k nesnášenlivosti a sporům. Navíc, hádavá mysl má sklon přehánět nepodstatné detaily, které lidi dělí, než aby kladla důraz na stěžejní bod pravdy, který je spojuje.

Navzdory výše uvedenému, hlavní náboženství vyvinula církevní autoritu, která byla určená zabránit rozkladnému nesouhlasu specifikací dohodnutých písem, jejichž autentičnost byla pak potvrzená procesem kanonizace. Toto nicméně vedlo k dalšímu zneužívání a k použití hrozných hrozeb, aby se prosadilo lpění na pravověrnosti.

Na rozdíl od toho, pomocí výzkumu vědomí, pravda nejpřednějších světových učení ukazuje, že vysoké hodnoty pravdy vždy byly k dispozici a nadále jsou, jako ohromná duchovní klasika, která obstála při zkoušce času. Další verifikace těchto pravd byla doložená nezávislým znovuobjevením stejné základní pravdy opětovně prostřednictvím různorodých populací a v různých oddělených dobách. Každý věrohodný pravý mystik nebo osoba s pokročilým vědomím deklaruje v podstatě stejné historické pravdy, nezávislé na kulturním nastavení nebo osobnosti. Kalibrované úrovně vědomí potvrzují skutečnou realitu, která se znovu opětovně potvrdila v rámci velkých časových období (podívej se na kapitolu 18).

Vysoce pokročilé stavy vědomí jsou extrémně vzácné. Nyní je na planetě šest mudrců (anonymních), kteří mají úroveň vědomí 600 nebo více. Z těchto tři jsou mezi úrovněmi 600-700, jeden mezi 700-800, jeden mezi 800-900, a jeden mezi 900-1000. Společně s lidmi, kteří kalibrují přes 200, vyvažují a vyrovnávají masivní negativismus většiny světového obyvatelstva, které kalibruje v úrovních méně než 200. Síťový následek je to, že celková úroveň vědomí lidstva je aktuálně 207.

Následující část: Kapitola 4. vývoj vědomí