Kapitola 12. problematické otázky

Předcházející část: Kapitola 11. stinná stránka společnosti

KAPITOLA 12

Problematické otázky

Jak je zjevné z analýzy funkce vědomí a jeho různých úrovní v lidské doméně, různé úrovně vědomí mohou být identifikované nejen kalibrováním, ale také charakteristikou samotného specifického pole. Ve společnosti může být tvrzení o pravdě jen úskokem pro zajištění hmotných zájmů a pravda může být objevená jen těmi, kdo sami jsou integrovaní, zkušení, vyrovnaní a moudří.

Neznalost zákona není žádná omluva u soudu ani neznalost pravdy nezabrání násilné smrti. Tato základní realita je poznatelná intuicí v moderní společnosti, ve které pátrání po pravdě je podstatou téměř každé veřejné diskuze a zpravodajství. Přežití není zabezpečené pomocí politického přesvědčování, sociologických teorií, vysoce emocionální demagogie, politické vlády elity nebo náboženského dogmatu. Schopnost poznat pravdu je potenciál v lidském vědomí a spojení záměrů vědomí všech lidí stejným směrem dodává intenzitu celkovému poli. Ve své intuitivní úrovni každý člověk ví, že pravda podporuje život a falešnost přináší smrt. V nukleárním světě je rozlišování pravdy nyní doslovnou, konkrétní, pragmatickou nezbytností. Cena popření nebo nerozlišování pravdy znamená být slepý a kriticky ohrožený smrtí a ničením (to jest Pearl Harbor a 9/11).

Problematické postoje a problémy

Nízké kalibrování výše uvedeného ukazuje vážný odchod od integrované pravdy a službu narcistickým zájmům, a toto má za následek zkreslené vnímání a projektované nesprávné společenské výklady. Společným základem je protest ega, které se nechce vzdát své egocentrické, imaginární svrchovanosti, sebekontroly a racionality, které infantilní ego nesnáší a vidí je jako obstrukční omezení svého uspokojení. Všechny autority jsou odmítané a nenáviděné, a tak vzniká zkreslený dualistický paranoidní postoj pachatele a oběti, který je pak promítaný na společnost s vážnými sociálními důsledky. Ukázkový příklad je Karl Marx (úroveň 130), jehož paranoidní překroucení se stalo základem pro smrt mnoha milionů lidí z rukou Lenina (úroveň 70) a Stalina (úroveň 90), plus studená válka, KGB, američtí dvoustranní špioni a hrozba jaderné války. Marx pak žil ve filozofii Herberta Marcuse a filozofickém relativismu frankfurtské školy (podívej se na závěr této kapitoly). Také další extrémní a bludná teorie, teorie fašismu měla za následek masivní smrt a ničení světa ve druhé světové válce, neboť byla postavená na bludné propagandě a filozofickém omylu. Pravda přináší mír a faleš přináší válku, jak také dokládají kulturní války, které polarizují současnou společnost.

Protože vnímání ega je dualistické, snadno se stane paranoidním, což je substruktura všech politických extrémů, ať levých nebo pravých. Jak je uvedeno výše, hlavní chyba je, že ego je dualistické, má zkreslené vnímání, vidí všechno z hlediska modelu pachatele a oběti (úroveň 130).

Paradoxně opravdová elita je společnosti neznámá a vyhýbá se publicitě a celebritám. Žije v privátních enklávách a patří do klubů, o kterých média neslyší. Tito lidé se vzájemně poznávají podle subtilních znamení a příznak je rychle objevený dokonce i z jednotlivého letmého pohledu nebo intonace. Charakteristikou této společenské třídy je prostota a úplnost. Nikdo z nich nehledá zisk, odsouhlasení nebo rozpoznání a statutu celebrity se vyhýbají. Pocit naplnění má za následek spokojenost, která vychází z vnitřku.

Sofistika

Porozumění tomu, jak se bludná sofistika rozmnožuje od století ke století, je poskytnuté dvěma koncepty:

1. Zranitelné vědomí v úrovních 130-195 charakterizuje velké procento světového obyvatelstva v každé generaci, tj. rozložení křivky učení jako důsledek vývoje vědomí.
2. Zatímco přibližně 90 procent (podle kalibrování) veřejných projevů sociálních protestů jsou v první řadě motivovány zromantizovanou přehnanou ješitností, zbývajících 10 procent zahrnuje integritu záměru, správné vnímání a interpretaci všech faktorů, a ospravedlnění založené na potvrzených faktech a ne jen na názorech ovlivněných emocemi. Jestli je ospravedlnění založené na propagovaných klamech, pak vzniká chyba. A to není mravní a spolehlivý základ pro jednání.

   Američané rádi citují Revolutionary War (Revoluční válku) a  Declaration of Independence (Vyhlášení nezávislosti), stejně jako příklad Ježíše Krista odůvodňuje situace v pozdější moderní době příkladem bostonské Tea Party. Nicméně taková obdoba se dá zřídka použít. Nenásilné protesty měly stejně úspěšné výsledky (například, Mahatma Gandhi, Nelson Mandela, atd.).

   Aplikace této základní diagnostické techniky na mezinárodní vztahy a na prevenci války, spolu s jejími důsledky pro přežití je vysvětlená v kapitolách 15 a 16. V běžném životě rychle odhaluje podstatu a jádro problému a lze ji použít i pro četné komplexní sociální otázky.

   Problematické filozofie

   Afrocentrismus (rasismus)      180
   Anarchismus                           100	Ateismus                                 165
   Autoritativní režim                   180	Deconstructionism                  190	Démonizovat                             80
   Dialektický materialismus       135	Gnozeologický relativismus    190	Eugenika                                 105
   Fašismus (Sekulární)                80	Fašismus (Teokratický)             50
   Fašismus (Islámský bojovník)   50	Feministická politika  (Sexismus) 185
   Nenávist                                    70	Hedonismus (požitkářství)      180
   Obrazoborectví                       175	Nezodpovědnost                     195
   Libertanismus                          180
   Misantropie                             180	Nihilismus                                120
   Pacifismus                               185	Filozofické teorie: Baudrillard, Jean                     175 Caputo, John                           185 Chomsky, Noam              135-185 Da Lauze, Gilles                      190 Darrida, Jacque                       170 Foucault, Michel                      190 Husserl, Edmund                    195 Irigary, Luci                             155 Kristeva, Julia                         150 Kuhn, Fritz                               195 Lacan, Jacques                      180 Mandžu, Rigoberta                 180 Marcuse, Herbert                    150 Marx, Karl                               135 Popper, Carl                            185 Singer, Petr                             195 Vidal, Gore                             180 Zinn, Howard                           200 Politický: Left Far                            135-195 Krajní pravice                   135-195 Pravicově radikální extrémisté  80 Radikálové Far Left (levicoví)   80 Revolucionář                           100 Relativismus                            185 Reakcionář                              155 Populární sociologie        165-210 Populismus                             200 Protagoras (Starověké Řecko) 190 Rasismus                                110 Řečnictví                                 180 Nemilosrdnost                         180 Pomluvy                                    75 Sociální relativismus               185 Sofistika                                  180 Syncretism                              195 Teokratické totalitářství             50 Potupa                                      75 Xenofobie                                185 Vina: Filozofie, psychologie a politika paranoii, nenávisti a války Záměr a hlavní cíl relativistických filozofií je zdiskreditovat intelektuální a filozofické základy, ze kterých povstávají ohromné výhody pro moderní svět: věda, antibiotika, elektřina, doprava, hygiena, výroba potravin, etika, morálka, zákon, ústava, občanská práva a ekonomika. Nedávní francouzští intelektuálové, kteří byli primárním zdrojem filozofického poklesu, kalibrují jako skupina v úrovni 180-190, která je daleko pod intelektuální platností, mnohem méně než je její znamenitost (úroveň 460). Mezi základní ideje Marcuse patří: Svoboda projevu by měla být kontrolována (a odstraněny konzervativní důvody, logika nebo etika). Svoboda je totalitářství. Demokracie, etika, pravda a morálka jsou diktátorské. Násilí je nenásilí. To je OK proti vládě a předpisům. Lži jsou OK, jestliže se podřídí ideologii. Kritická teorie (úroveň 145) dekonstrukce rozumu a jeho totalitního omezení. Mnohotvarý sex je lepší než práce (anti-kapitalismus). Smyslové uspokojení by mělo být primární etikou. Věda je represivní politický proces. Účelem vzdělání je indoktrinace. Všechny menšiny jsou oběti. Kulturní marxismus je nadřazený rozumu, etice a morálce, které jsou represivní. The Mad Hatter´s Tea Party Amorality as the Morality of Non-morality Politická a filozofická kritika a zaujaté odsuzování jsou výhradně založené na mravokárných předpokladech, proto popření reality mravní pravdy odstraňuje všechny základy pro opozici k tradičním hodnotám. Nelze napadnout morálku z morálky amorálnosti. Proto všechny takové postoje kalibrují hluboko pod úrovní pravdy 200. Tady mizí každé odůvodnění pro politickou nenávist a odhaluje se, že takové chování je v podstatě výrazem poruchy osobnosti spojené se ztrátou testování reality. Psychiatricky jsou klasifikované jako opoziční, vzdorné nebo narcistické poruchy osobnosti (Americká psychiatrická asociace DSM IV). Primární cíle sporných politických útoků kalibrují hodně nad 200 (od 355 až do nekonečna, průměr je v úrovni 455). Tak tento konflikt není docela politický, ale představuje sociální srážku kolektivní úrovně pod 200 s těmi nad 200, tedy mezi emocionální nižší myslí s logikou a rozumem, které představují vyšší mysl (podívej se na kapitolu 14). To také vyjadřuje nepřátelství méně vyvinuté mysli k samotné erudici. Základní fantazie je v tom, že útokem mohou být úrovně vyrovnány, je průhledně bludná, neboť účinky pravdy a integrity pocházejí z jejího nelineárního zdroje, který je imunní. Falešnost může být racionalizována, ale představuje jen sílu (přesvědčování, emocionalitu), ke které je pravda, jako gravitace, vnitřně imunní. Zatímco emocionalita může rozptylovat, pravda tiše přežívá, protože síla si vynutí dohodu, zatímco pravda, jako gravitace, existuje sama o sobě a její zákony jsou nedotčené. Neschopnost odlišit kantovské kategorie nebo úrovně abstrakce má za následek nahrazení striktně dialektických požadavků vyššího intelektuálního myšlení a logiky emocionalitou a zbožným přáním. Když se rozbije separace mezi úrovní abstrakce a hmotnou úrovní, nastane zhroucení mezi res interna (mentalization) a res externa (svět jaký je) a má to za následek zmatek, nepořádky a zbavení způsobilosti (jako u schizofrenie). Charakteristický znak vyšší mysli a zralosti je schopnost rozlišit mezi realitou a emočně motivovanou fantazií. Zatímco všechna porozumění komunikaci sebou přináší hermeneutiku (tj. výklad), výklad sám je založený na logických premisách a pravidlech sylogistické logiky na rozdíl od emocionality.  Liberalismus sice vylučuje náboženský teokratický útisk, avšak ten je jenom nahrazen sekulárním útiskem, který je stejně destruktivní pro pravou svobodu, jak je prodiskutované v kapitole 13. Potenciál katastrofální stinné stránky relativismu je zjevný, za prvé jeho úroveň vědomí je 185, která je pod kritickou hranicí pravdy (v úrovni 200), a za druhé, samotné základní principy relativismu. Ty jsou: Neexistuje žádná nezávislá, univerzální, ověřitelná pravda jako taková a proto všechny předpokládané pravdy jsou pouze svévolným důsledkem definic, které jsou jen lingvistické pojmy s žádnou nezbytnou objektivní, základní realitou. Jazyk je strukturalistický sociální mýtus, produkt represivních sil, jako jsou logika, politika, zákony, věda, medicína, psychiatrie, náboženství a tak dále. Definice je proto jen sociální nálepka, sémantický mýtus, protože to není přirozený produkt, ale jen politická a sociální zaujatost. Význam je důsledek koncepčního rámce a lingvistická, sémantická a kulturní struktura a proto odráží předpojaté mocenské postoje represívních elementů. Pokrok vyžaduje ničení a útok na dřívější normy, a ne vytvoření nového paradigmatu. Vyžaduje revoluci, anarchii a hanobení integrity. Morálka a etika nemají žádné reálné základy a jsou proto invalidní. Významy, jazykové definice a historie by měly být změněné, aby souhlasily s výše uvedeným. Protože neexistuje žádná absolutní pravda, neexistuje Bůh a společnost by měla být proto sekulární, ateistická, populistická, liberální a v základě anarchistická. Sociální problémy vznikají kvůli pronásledování pachatelů. Proto neexistuje žádná osobní zodpovědnost. Třebaže kolektivní úroveň kalibrování Ameriky celkově je hodně vysoká a integrovaná v úrovni 421, asi 49 procent obyvatelstva je ještě pod úrovní integrity a pravdy v hladině 200. To představuje zranitelnost, která byla v historii zdrojem obrovských pohrom lidstva. Třebaže intelektuální, filozofický, akademický a duchovní omyl může být omluvený jako nedostatek erudice nebo inteligence, jeho nebezpečí nemůže být ignorováno, neboť jeho důsledky jsou vážné. A společnost s úrovní 421 si nemůže dovolit být zraněná hlučným elementem, který souhrnně kalibruje v úrovni 180-190 nebo dokonce ještě níže. Elitářství je regresivní a ne progresivní, a jde proti celkové evoluci vědomí. A vážná stinná stránka lživého intelektualismu relativismu je, že to je past pro akademický svět, který si spletl intelektualismus s učeností nebo inteligencí. Sofistika nezvyšuje I. Q., jenom napodobuje, co doopravdy nepochopila. Bludné žvatlání je pouze záminka. Je také důležité poznamenat, že sekularismus kalibruje v úrovni 165, a že sekularismus Evropy je pochopitelný se zřetelem k historickému útisku teokratických monarchií a staletí církevního zneužívání. To bylo právě to, oč zakladatelé republiky Spojené státy usilovali, aby tomu předem zamezili (kalibruje jako pravda). Svoboda projevu Významná kalibrování (Účet práv, zákon parlamentu Anglie z roku 1689) 265 Diplomatická řeč                     375 Rozeznání                               375 Diskuze                                   380 Jasnost                                    390 Porozumět                               400 Interpret                                   400 Ohodnotit                                390 Konstruktivní kritika                 210 Wall Street Journal                  440 Správcovství                           415 Svědecká výpověď U.S. vládních úřed. při slyšení 9/11 255 Rétorika                                   200 Kontrastující kalibrování Svoboda projevu v současnosti v U. S. 190 Svoboda vyjadřování v U.S.    190 Chicago Tribune úvodník, 4/11/04 185 Úvodníky 10 největších U.S. novin 190 Kritičnost                                 120 Sporný                                     185 Proselyzing (obracení na víru) 180 Přehánění                               160 Hypotetický příklad                  120 Zmatek (mlžení)                      120 Protagonista                            190 Labeling (nálepkování)            150 Radikalismus                           120 Hlučné politické nenávistné řeči prominentních starších politiků      145 (americký fotbalista a voják, padl v Afgánistánu v r. 2004) 100 Pedanterie                               190 Do-Gooderism                         190 Urážlivá řeč                             165 Že je demokracie zranitelná, protože ji odmítne neintegrovaná část společnosti, uvedl již Sokrates v roce 350 před naším letopočtem. Z toho důvodu podporoval oligarchii, ve které stanovili pravidla nejvíce bystří a moudří lidé, jinak by sobecké řečnictví nakonec převládlo a oslabilo republiku a postupně ji přivedlo k pádu. Ve čtvrtém století před naším letopočtem vedla samolibost a sebeklam bohatých, svobodných Atéňanů k jejich porážce od Phillipa II Makedonského. Svoboda projevu byla cesta ke svobodě, ale také k zotročení a smrti. Sociální narcismus (úroveň 180) Zatímco povrchnost takového příběhu je tragikomická, následek pro společnost je dost škodlivý, protože soudnictví potvrzuje překroucenou victimologii jako realitu. Ve společnosti, kde kdokoliv může být lehkovážně z rozmaru označen za viníka a pachatele, není nikdo v bezpečí a každý člověk žije v riziku, bez ochrany logiky, rozumu a rovnováhy tradičních právních norem. Tak se viktimologie prakticky stala sociální raketou s vynucenými výhodami pro uměle přehnaný přebujelý egoismus z pocitu důležitosti. Na rozdíl od železných pilin, které nemohou ovlivnit svůj pohyb v magnetickém poli, lidský duch má možnost volby a jeho vlastní ruka (duchovní vůle) určuje jeho osud. S pochopením povahy vývoje vědomí musíme pocítit odpuštění a soucit s lidským utrpením a mukami, které jsou důsledkem neznalosti a naivity. Následující část: Kapitola 13. pravda: Cesta k svobodě