Kapitola 1. historická perspektiva
Předcházející část: Úvod
ČÁST 1 CO JE PRAVDA?
KAPITOLA 1
Historická perspektiva
Od nejstarších časů do dneška lidstvo přemítalo a snažilo se vyřešit hádanku o svém původu, údělu, a osudu: Kdo jsme? Odkud pocházíme? Kam jdeme po smrti těla, jestli vůbec jdeme někam?
V průběhu tisíciletí se nesčetné množství hodnověrných postulátů snažilo nabídnout uspokojující řešení. Vznikla řada mýtů, systémů, filosofických pojednání, stejně jako množství nápadité a tvůrčí kosmologie, z nichž každá se nicméně stala východiskem pro další soubor otázek, pochybností a konfliktů.
Tak bylo postulované, že lidstvo přišlo z nebe, nebo že země byla prvotní matka. Panteismus navrhoval, že zvířecí duše a příroda byly zdrojem lidského života, a ten se rozvinul do mnohobožství a panteonu bohu podobných božských postav, z nichž každá měla svou osobní, omezenou, ale specifickou doménu.
Nicméně v různých částech světa se objevila pravda přes duchovní inspiraci a informace se objevily prostřednictvím legendárních mudrců a velkých Avatarů. Ti založili velká náboženství, která přinesla nějaká řešení v některých oblastech u části světové populace, ale znovu nevznikl žádný mír ani žádná jistota. Ve skutečnosti stoupenci každého vůdce se často rozpadali do konkurenčních frakcí, které používaly náboženské systémy víry k ospravedlnění a jako základ pro pronásledování, nenávist, a genocidu. Paradoxně se v praxi nesprávné výklady hlavních náboženství staly nestydatě diametrálním protikladem jejich vlastního učení.
Tyto odchylky od pravdy jejich vlastních učení vytvořily skepticismus o autoritách a integritě nejen institucí, ale také teologie. Ke ztrátě spolehlivosti přistoupil negativní dopad na veřejné mínění. Teokracie začala být nejen dogmatická, ale také utiskující, a často lpění na jejích zásadách bylo spíše z obav, než z úcty k intuitivnímu rozpoznání pravdy. V mnoha částech světa se reputace náboženství postupně zkazila.
Nyní, například v západní Evropě a ve velké části Severní Ameriky se ukázalo být progresivní zesvětštění, které je nyní zrychlené negativním dopadem proudu bojovného islámu a skandály v křesťanské církvi.
Náboženský a duchovní skepticismus byl také vedlejším produktem úpadku autorit a ztráty jejich důvěryhodnosti. V posledních několika stoletích začala dominovat věda, a vědecké paradigma reality dále zmenšilo spolehlivost náboženského dogmatu, zvláště církevních autorit. Náboženský konflikt byl postupně nahrazen politickými ideologiemi, které, paradoxně, byly zrovna tak utiskující jako dogmata, která měly údajně nahradit. A nastala nová doba inkvizice, jako u národů Tibetu, Číny, Ruska, Východní Evropy, jihovýchodní Asie, severní Afriky, v arabských zemích, a na Kubě, které byly podrobené v nedávné době. Pak, bohužel pro svět, byl slučován politický extremismus s náboženským zanícením, jak dokládá islámský radikalismus, který ohrožuje svět násilím a fanatismem, na rozdíl od kterého je zesvětštění vítanou úlevou.
Na rozdíl od moci, která nemá žádnou opozici, síla vždy čelí protisíle, buď jsou nepřátelské síly politické, nebo náboženské nebo obě. Nicméně pravda nemá žádný protějšek, protože lež není opak pravdy, ale jenom její nepřítomnost, právě tak jako temnota není protějškem světla, ale jenom představuje jeho nedostatek.
Přibližně v době Harmonické konvergence koncem 1980, úroveň vědomí lidstva náhle vyskočila z omezené úrovně 190, která vládla lidstvu po staletí, k hladině 205, která je nad kritickou úrovní pravdy a integrity v úrovni 200. Ve více pokročilých kulturách světa bylo toto zvýšení úrovně vědomí měřítkem úspěchu jako náhrada zisku integritou. Pak následoval časový interval, ve kterém neintegrované společnosti a jejich CEOs[1] byly v centru skandálu, zatímco zároveň společnost, která měla nejvyšší úroveň integrity od obrovských celosvětových korporací, se stala největší a nejúspěšnější společností na světě.
Protože výzkum vědomí nemá žádná omezení, pokud se týče předmětu, umožňuje zkoumání oblastí dříve považované za přístupné jen pro pokročilou vědu, mystikům nebo velkým duchovním géniům v průběhu času. Tak použitím stejné vyšetřovací metody bylo možné identifikovat a kalibrovat úrovně pravdy duchovních konceptů, učitelů a učení, stejně jako náboženství a církevních doktrín. Při zkoumání bylo zjištěno, že nejvyšší úrovně pravdy v historii byly zjištěny u velkých mystiků, jejichž energetická pole stále dopadají na celé lidstvo dodnes, ať se to uznává nebo ne.
Dokonce, i když je duchovní realita popírána, jako je tomu u ateistů nebo skeptiků, celková souvislost etiky a morálky stále vládne celému lidstvu všech věků, i když poznání jejího původu je odepřeno. Nyní je intelektuální, etické a duchovní úsilí usnadněné pokrokem vývoje vědomí, stejně jako rychlým vývojem informací o kvalitě vědomí samotného.
Nejnovější pokrok ve vědecké teorii postuluje, že společná matrice veškeré fyzické existence se sestává z vysokofrekvenčních polí energie (toto sdělení kalibruje na 1000).
fyzický proti nefyzickému
filozofie proti hmotnosti
zkušenostní proti pozorovatelnému
mikroskopický proti makroskopickému
subjektivní proti objektivnímu
měřitelný proti neměřitelnému
lineární proti nelineárnímu
předpověditelný proti nepředpověditelnému
sekulární proti duchovnímu
materie proti duchu
intelektuální proti emocionálnímu
vymezitelný proti nevýslovnému
vědecký proti nevědeckému
pravda proti klamu
duchovní proti egoistickému
abstraktní proti konkrétnímu
známý proti neznámému
omezený proti neomezenému
věda proti náboženství
fenomenální proti skutečnému
Z výše uvedeného je jasné, že to, co bylo považované za odlišné kategorie existence, reality nebo zkušenosti, jsou v první řadě jen jiné kategorie vnímání a duševních pochodů, tj. Descartesův res cogitans. Ve skutečnosti, v realitě, nejsou žádné oddělené nebo odlišné oblasti nezávislé existence (res externa). Operativně se nicméně popisy zdají výslovně platit jen pro zdánlivě separátní oblasti, a rozumově se zdá, že tam není žádný společný základ těchto odlišných oblastí.
Proto můžeme začít od začátku a vyslovit následující otázky:
- Co je společné, nezbytné a podstatné pro všechny možnosti existence, zkušenosti nebo jejich vyjádření?
- Jaký je neredukovatelný substrát viditelného a neviditelného, subjektivního a objektivního, formy a beztvarého, a identifikovatelného kdekoli v čase nebo prostoru, tj. Absolutno?
- Je přítomnost takové univerzality identifikovatelná a nakolik, a za jakých okolností?
Pole vědomí plní všechny požadavky. Jeho přítomnost může být objevena jen uplatněním jeho vlastní vrozené kvality, tj., jediný nástroj, kterým může být vědomí identifikované, studované a prozkoumané, je použití vlastností vědomí samotného. Srovnatelné to je jen se samotným životem, protože život může studovat a prožívat zkušenost, protože je jádrem a substrátem vědomí. Pro srovnání, neredukovatelný substrát epistemologie je subjektivnost, ze které gnóze je zkušenostní potencionalita, která se stává skutečností v nejvyšší úrovni ve stavu osvícení u mudrců všech dob.
Jak se stane zjevné z dalšího zkoumání a diskuze, porozumění vědomí odhaluje, že všechno co existuje, bez jakékoli výjimky, a to jak subjektivní a objektivní, fyzické a nefyzické, s formou nebo bez formy, bez ohledu na stav nebo vlastnosti, má svou existenci v identifikovatelném a popsatelném kontinuu. Tam není žádná nesouvislost, protože ve skutečnosti je tam jen energie, která je vyjádřená v charakteristice jejích různých kmitočtových rozsahů. Fyzický vesmír je vibrační kmitočtové spektrum, za kterým se hmota roztaví v neviditelné, ale stále více silné řady energie, které pokračují nahoru skrz extrémně vysoké oblasti a jejich ultravysoké harmonické kmity, přesně ke zdroji existence samotné. V nejvíce prvotní úrovni je uskutečnění neprojevené, jehož potenciál se stává skutečným (tj. Stvoření).
V průběhu času duchovně inspirovaní jedinci, kteří byli osvícení vnitřním hledáním základní pravdy, hlásili, že za obyčejnou myslí je potenciální zkušenostní schopnost, která umožňuje uskutečnění přítomností samotného pole jako zdroje veškeré existence. Jeho vrozené vlastnosti osvětlí a odhalí všechno, co vůbec kdy bylo popsané jako realita nebo Realita. Fenomén tradičně nazvaný osvícení je extrémně vzácný, protože jen málokteré osoby jsou schopny jej dosáhnout, nebo jsou karmicky obdařeny nebo mají vůli vzdát se svých oblíbených iluzí, identifikací nebo své osobnosti. Tato vzácnost existuje, přestože jasná, přesná, a ověřitelná definice pravdy chybí. Pokročilý výzkum povahy vědomí nyní přesvědčivě demonstruje, že není žádný rozdíl mezi vědou a duchovnem. Ve skutečnosti jenom pouze představují jiný frekvenční rozsah jejich společného základu.
V hrubém fyzickém světě jsou zdánlivě rozdílné energie označené jako gravitace (váha), slabá síla, silná síla, koňská síla, chemická vazba, teplo, světlo, elektřina, záření, krátká vlna, dlouhá vlna, fotony, elektrony, neutrony, protony, zvuk, blesk, hudba, zemětřesení, vlny alfa, vlny beta, magnetická pole, severní polární záře, pára, záplavy, atomová energie, štěpení, tavení, vegetativní a zvířecí život, emoce, psychologie, EEG, pohyb, EKG, televize, vysílače a přijímače, vulkány, kosmické záření, myšlení, city, vize, jasnozření, koncepty, formy, barvy, vibrace, a oheň, stejně jako galaxie a černé díry, kde gravitace je tak intenzivní, že dokonce ani světlo nemůže uniknout.
Za fyzickou úrovní se vibrační frekvence energie zvyšuje dokonce dále za Newtonovo paradigma do nefyzických zkušeností jako matrix samotné myšlenky, jehož fyzickým důsledkem je mozek. Za limitovaným protoplazmatickým mozkem jsou energie pole (éterický mozek) a pole vědomí, které jsou jako světlo zjevné energie z neprojeveného prvotního zdroje existence, ze kterého povstává všechno Stvoření.
[1] CEOS je mechanismus, který umožňuje organizacím společně spolupracovat na misích a pracovat pomocí datových systémů a globálních iniciativ, které prospívají společnosti a sladit je se svými úkoly a prioritami.
Následující část: Kapitola 2. věda o pravdě