Kapitola 7. Ostrost přechodu
Předcházející část: Kapitola 6. „Prožívač“
KAPITOLA 7
Hrana přechodu
(Zlomová hranice vnímání / the razors edge)
Diskuse
Je vidět, že dokonce i na koncepční úrovni není možné lineárně zrušit komplex ego /prožívač, ani to není možné bez Boží pomoci, a kterou poskytuje přítomnost duchovní energie. Duchovní energie je emanace Já. Příliv božské energie je důsledek karmických sklonů spolu s Boží milostí, duchovní volby a svolení Vůle, a také například bohoslužby, duchovní oddanosti, modlitby, prosby, nesobecké služby, milosrdenství a lásky.
Kalibrace vědomí udává úroveň vývoje vědomí, která koreluje se stupněm nadvlády duchovní energie, která doprovází pravdu a lásku. Ego se nemůže vracet všemi svými mnohočetnými systémy víry. Místo toho s duchovním úmyslem kalibrovaná úroveň vědomí stoupá nahoru a když se to děje, samotné pole podporuje zrušení dominance ega.
Techniky a postupy, které rozpouštějí základy různých postojů ega na Stupnici vědomí, byly popsány jinde (Překročení úrovní vědomí). Byly také zmíněny v kapitolách o meditaci a rozjímání. V určitém období duchovní evoluce a se souhlasem vůle vzniká v člověku vnitřní rozhodnutí vážně a aktivně usilovat o duchovní povědomí pro vnitřní potřebu. To může být doprovázené změnou životního stylu nebo hledáním duchovních učitelů nebo komunit. V praxi se ústřední prvky vážně oddané vnitřní duchovní práce sestávají z:
- Disciplínované soustředění bez odchylky.
- Ochota odevzdat všechna přání a obavy Bohu.
- Ochota snášet přechodné útrapy dokud nejsou obtíže překročeny.
- Stálost a bdělost.
- Přechod od vlastního zájmu jako účastníka/prožívajícího k postoji svědka/pozorovatele.
- Ochota vzdát se odsuzování a názoru na to, co je pozorováno.
- Identifikace s polem spíše než s obsahem pole.
- Vyvarujte se oslavování nebo zveličování úsilí nebo jeho cíle a spoléhejte se na oddanost kvůli ní samotné.
Zlomová hrana vnímání: Zůstat na hraně vlny.
Být svědek / pozorovatel je kontemplativní postoj. Fenomény se objeví a zmizí. Člověk se musí neustále vzdávat touhy prožívat jevy nebo touhu, či vychutnávat zkušenosti kvůli samotnému prožívání.
Vědomí je umístěno těsně pod nebo před funkcí pozorovatele. Je tiché a nepohyblivé, stejně jako obloha nebo samotný prostor. Vzdáním se očekávání, lpění, hledání potěšení, nebo vyhýbání se nepříjemnostem, ohnisko zůstává na hraně hřebenu prchavého okamžiku. Tímto postojem myšlení a představivost postupně ustupují a odhaluje se, že základní pole je aktivováno touhou a úmyslem samotného myšlení. Jak se zaměření a zájem přesune z obsahu na pozorovatele /svědka, bude zjištěno, že pozorovatel / svědek je emanací vědomí jako povědomí a nelinearita, neosobní kvalita, která je primární, vrozená a autonomní.
Naopak, každé je odevzdáno Bohu, jakmile vyvstane, a tichý zdroj energie, který si přeje myslet nebo prožívat, je odhalen. Chcete-li jej vypnout, je jenom nezbytné odevzdat tyto touhy Bohu.
Transformace / zjevení
Vše je navzájem propojené a vyjadřuje jednotu (Oneness a Unity). Všechno se děje samo od sebe. Brilantní kvalita zářivé krásy svítí jako podstata stvoření. Mysl mlčí. Nejprve váhavě, a pak s ohromením si člověk uvědomuje, že Božství se samo odhaluje jako dar prezentace.
Jedinečné Božství se projevuje jako Stvoření, které je kontinuální. Všechno vyzařuje své vědomí uctíváním existence ohromující lásky jako Přítomnosti. Prezentace je ohromující a dokonce i pole vědomého uvědomění je umlčeno velkolepostí.
Přítomnost brání fungování v běžném smyslu. Známá identita sebe zmizela. Dokonce ani není možné mluvit o Realitě bez Božské pomoci. Ta nemůže být popsána nebo vysvětlena. (Dokonce ani, kdyby to trvalo třicet let.)
Jednobodovost (one-pointedness) mysli
Lze si všimnout, že prožívající aspekt ega je neustále připraven na to, aby těžil z jevů, kterých je svědkem, a to i tehdy, je-li pouze potvrzena jeho vlastní realita, jako stále předpokládaného osobního já.
Přitažlivost jevů
Tato tendence se projevuje v klinických podmínkách, kde existuje panika ze ztráty paměti pro dobu amnézie. Ta se projevuje u některých starších lidí na počátku, kdy dochází ke ztrátě paměti, ale jak čas postupuje, většina pacientů se stává lhostejnými a stále méně se starají, jaké je datum nebo rok, nebo dokonce jak jsou staří. To i nadále způsobuje paniku u ošetřujícího personálu a rodiny, ale staršími lidmi je to přijímáno už s klidem.
Experiment rovněž odhaluje identifikaci sebe sama jako subjektivní, zkušenostní, lineární časovou stopu. Průměrná mysl dospělého člověka si obvykle nedokáže vyvolat podrobnosti z dlouhého časového období. Dokonce to vyžaduje koncentrované úsilí, aby byl člověk obvykle schopen vyvolat i velmi významné události. Je poučné poznamenat, že během časového období chybějících let bylo ego (mysl) zaměstnané prožíváním a získáváním imaginárních požitků, které mohly plynout z přechodných jevů. Otázka je, jakou hodnotu má teď?
Otázka: Popis jednobodovosti mysli objasňuje, že to není opravdu zvláštní proces, postup, nebo náročná praxe, ale spíše způsob orientace na prožívání přechodných jevů.
Odpověď: Je to podobné pozici nebo převažujícímu postoji, jako být na přídi lodi, která má pouze jedinou funkci, navzdory rozdílnému vzhledu jednotlivých vln. Vlastně mysl to dělá na určité úrovni po celou dobu, ve které zaznamenává mnoho přechodných jevů bez pauzy na reagování, zapamatování nebo zpracování.
Z množiny vstupů mysl pouze vybere velmi málo bitů informací nebo dat určených pro pozornost a záměrné zaměření. Velká většina možných lineárních dat je ignorována, přestože jsou registrované a zpozorované. Pozornost je selektivní a je založená na předpokládané hodnotě, která je pouze přechodná. Sledováním, jak si mysl vybírá data pro pozornost, se její sklony projevují a odhalují zdroje přitažlivosti a averze. Zrušením sklonu k projekci jak touhy, tak odporu, všechno dostane stejnou hodnotou, když je to zbavené promítané výlučnosti.
Tento styl je vidět v přírodě, když pták plachtí bez námahy vysoko nad břehem, a nechá se nést oceánskými vánky. Jeho křídla se sotva pohybují a pouze je nastaví do větru jemnými, subtilními pohyby. Tudíž může zůstat nahoře dlouho a není unaven.
Otázka: Ale nepřišel by člověk o důležité pozorování nebo zkušenosti?
Po odmítnutí promítaných hodnot všechno dostane stejnou hodnotu z důvodu existence Stvoření, kdy forma je výrazem vrozené beztvarosti Jednoty. Vnímání se zaměřuje na lineární jedinečnosti a rozdíly a tedy na oddělení. Já je vše zahrnující.
Otázka: Popsaná metoda se rovná překonání a vyloučení hrany prožívače ega jako převažujícího ohniska zájmů a psychické energie.
Odpověď: Tato analogie má pragmatickou hodnotu, dokud není dále prospěšná nebo užitečná. Je to jako mít loď pro překročení potoka, ale neslouží k jiným účelům. To je společné všem duchovním postupům a technikám.
Otázka: Kontemplace usnadňuje průlom v rozlišování podstaty od vnímání?
Otázka: Otázky, které vycházejí z ega, se objevují jako specifické myšlenky a dotazy. Já se vyjadřuje spíše jako jemné sklony, které nejsou opravdu verbální a explicitní.
Odpověď: Ego by nevědělo, na jaké otázky se má ptát, neboť jeho hodnoty a styl shromažďování informací fungují prostřednictvím jiných mechanismů. Můžeme vidět, že skutečně otázky vznikají spontánně. Je to, jako kdyby odpovědi již byly přítomné, ale touží po finální deklaraci, potvrzení a vyjasnění. Je to důsledek střetu s pochybnostmi. Tento proces je také formální uznání toho, co je již známé, ale nevyjádřené.
Osvícení je důsledkem velkého posunu od obsahu a identifikace. Zaměření prožívajícího je jako obrazovka, která zakrývá realitu a mizí po odstranění rekvizit. Toto je důsledkem odevzdání se vůli Boha. Pocit pro skutečnost vlastního já, vlastně existuje pouze kvůli základní přítomnosti Já.
Otázka: Jazykové vyjadřování je určeno pro komunikaci s informacemi. Když je používáno v duchovní oblasti, vede nakonec do slepé uličky, která je frustrující. Mysl chce pokračovat v mentálních konstrukcích o těchto věcech.
Odpověď: Jazyk je denotativní kvůli své specifičnosti a linearitě, ale má také neverbální implikace a reference, což je také jeho subjektivní kvalita. Tak se nakonec výuka stává neverbální a je přenášena prostřednictvím nelineárního pole té úrovně vědomí, kterému je vědění vlastní. Velkou hodnotu má přítomnost Učitele, jehož energetické pole je jako katalyzátor. Vysoké energetické pole Já je již přítomné ve studentovi. Nemusí být získané, ale pouze aktivované, což je důsledkem pozitivního karmického potenciálu.
Následující část: Kapitola 8. Vše proti nicotě