Kapitola 5. Vysvětlení

Předcházející část: Kapitola 4. Duchovní praktiky

KAPITOLA 5:

Vysvětlení

Úvod

Tradičně bylo spoléháno na reputaci nebo na zprávy z doslechu a na historické dokumenty.

Spolehlivost informací byla také věcí víry a důvěry. Na rozdíl od toho dnes existuje metoda jak odlišit pravdu od nepravdy, která je nezávislá na historii, církevní dohodě nebo pověsti. Proto je možné rychle a snadno ověřit nejen pravdu a odlišit ji od falešnosti, ale také zjistit úroveň pravdy. To byl účel výzkumu, který je popsán v Truth vs. Falsehood.

Zatímco v předchozím evolučním období člověka byla společnost charakterizována vírou v autoritu, současná éra je dobou pochybností, výzev a skepticismu. Současná společnost je stresována halasnými tvrzeními, jako jsou nekonečná soudní dramata plná konfliktních názorů a opakovaného zveličování protichůdných důkazů. Cílem je získání podpory pro své pozice prostřednictvím přesvědčování. Je to období neúprosně ostentativních debat a bombastické rétoriky, které oslavují narcismus překrucováním a deformováním pravdy.

V historii vznikly spory ve vývoji náboženství a náboženské konflikty pokračují ve světě dodnes, stejně jako v minulých staletích. Názory jsou subjektivní, zaujaté a často obsahují především nepochopení, a nelze se na ně spoléhat, pokud jde o klíčové záležitosti. Zatímco světské záležitosti jsou skutečně důležité, když na nich závisí životy milionů lidí, z vyššího úhlu pohledu mají sekundární význam pro duchovní pravdu, jejíž důsledky jsou velmi dlouhodobé v kontrastu ke světskému životu. Proto důvěřovat duchovní evoluci člověka jako nějakému autoritativnímu zdroji informací je důležitým krokem, který by neměl být lehce přijat.

První požadavek duchovní integrity je ověřit si cestu všemi možnými způsoby, které zahrnují:

1. Historický záznam.
2. Soulad s kalibrovanými úrovněmi vědomí.
3. Ověření subjektivní zkušenostní realizací.

Duchovní vzdělání

Neexistuje nedostatek integrované, spolehlivé duchovní pravdy, přístupné běžnými prostředky.

Siddhis vznikají samy od sebe a přinášejí schopnost pro psychometrii, jasnovidnost, jasnoslyšnost, vzdálené vidění a další telepatické projevy. Jsou také nepředvídatelné a mizející. Někdy přicházejí a přetrvávají po různá časová období, která mohou trvat týdny až měsíce, nebo i několik let. Student, který je jejich svědkem a zakouší je, může po předchozím varování snadno odmítnout pokušení vlastnictví a jeho implikovanou zvláštnost. Integrita a pokora vylučuje nárok na autorství těchto jevů a tím i pád do pasti iluzí. Siddhis jsou podrobněji probírány v Transcending the Levels of Consciousness.

Oddat se seberealizaci a osvícení je disciplinovaná přímočará cesta. Tak se vážně oddanému člověku doporučuje vynechat pokušení zvědavosti vnitřního dítěte na magické a mystické paranormální a psychické jevy, které jsou běžně nabízené jako naučené dovednosti. Jedná se o zpoždění a také o pasti pro neopatrné. Apelují na exotické, cizokrajné, okultní a esoterické působení, která jsou zajímavá, ale nevedou k osvícení. Většina z nich jsou pouze imitacemi skutečných jevů a vedou ke vtažení do lineárních zájmů a k manipulaci s energiemi.

Imitace jsou odkloněním z pravé cesty a podvedly mnoho naivních duchovních studentů a dokonce i některé větve hlavních náboženství (tibetské tantrické jógy, pseudolevitace, tantrický sex atd.) Umělé prostředky jsou nafukováním ega, jak ukazuje pouhý fakt, že lidi přitahují svou osobitostí, kouzlem jedinečnosti a neobvyklostí. Dokonce, i když byly získané školením a trénováním, jsou tyto jevy pouze získané dovednosti, které byly hledány pro sebe a ukazují na duchovní marnivost, o čemž svědčí jejich propagace.

Zatímco dary Boží lze napodobovat, padělek není pravý. To lze zjistit pomocí kalibrace úrovně vědomí. Pravé siddhis se začnou objevovat na úrovni 540 a stanou se převažujícími v oblasti úrovně 570. Získané imitace mají úroveň od 155 do nižší hladiny 400+.

Pozoruhodné je také to, že žádní avataři nebo velcí učitelé nedoporučovali hledání nadpřirozených jevů. Zázračné jevy jsou spontánní, neovlivnitelné vůlí a vznikají z potenciálu, který se objevuje v důsledku karmických sklonů a místních okolností, jako je úroveň kontextuálního pole nastaveného převládající úrovní vědomí.

Směšování úrovní

Každá úroveň má také své shodné kapacity a svá omezení, která jsou zcela odlišná. Například snad Ramana Maharshi mohl bezpečně přejít rušnou silnici se zavřenýma očima, ale to je nepravděpodobná zkušenost průměrného člověka, který pravděpodobně není schopen napodobit stejné chování.

Chyba ve směšování úrovní vysvětluje, proč existují lidé, kteří si vzali LSD a pak vyskočili z okna, protože věřili, že nemají tělo a mohou létat. Zákonitosti stavů mimo tělo jsou rozhodně odlišné od stavů v těle. Srovnatelně by člověk mohl učinit chybu předpokladem, že když ego / mysl funguje na iluzorním základě, proto člověk není karmicky zodpovědný za svá rozhodnutí, skutky a jednání. Každá osoba je odpovědná na své vlastní úrovni vědomí a nikoliv na jiném hypotetickém ideálu. Chyba může být pochopena tím, že si uvědomíme, že pravda je důsledkem nejen obsahu, ale také kontextu. Takže karmicky je každý zodpovědný a je vinen v rámci reality své vlastní úrovně vědomí v danou dobu.

Směšování úrovní abstrakce je také vadou rozumu v intelektuální oblasti (např. relativismus), kde ignorování kontextu vede k absurditám, protože to, co je pravda na jedné úrovni abstrakce, je falešné na druhé. Toto platí pro dobře známé rétorické klamné názory, které ignorují buď kontext nebo pravidla logiky, nebo obojí.

Stálost

Účinné duchovní úsilí je více důsledkem stálosti a vytrvalosti, než záchvaty nadšení na začátku. Každý stav duchovní evoluce je sebe odměňující, potěšující a v sobě kompletní. Člověk pochopí, že okamžiky předchozích útrap stály za námahu.

S duchovním vývojem už člověk nehledá živobytí pro narcistické ego, ale pro Já. Plnění potenciálu je odměnou samo o sobě a člověk nepotřebuje uznání ani zisk.

Potěšení ze zisku je nahrazeno vděčností za rozvinutí vlastního vnitřního procesu.

Potřeba vnějších prostředků zmizí spontánně. Evoluční proces vyžaduje stále méně a méně úsilí, protože se stává způsobem bytí ve světě. Přechod a transformace jsou sebe pohánějící, jako odpověď Já na prosbu já. Tempo duchovního vývoje není pod osobní kontrolou a může dělat náhlé, překvapivé skoky. Proto je moudré se pomocí znalostí připravit předem na to, co přichází.

Je důležité si uvědomit, že osudem těch, kdo si zvolili osvícení je osvícení – kdo jiný by byl na takové cestě? Už samotné hledání duchovní očisty a uvědomění je již skvělý dar. Nemá smysl se divit, jak to dělám?, neboť kompas byl již nastaven na cestu oddanosti nejvyšší pravdě. Zatímco tempo se může zdát pomalé nebo dokonce i obtížné, je nejlepší být připraven na náhlé, neočekávané skoky. Je moudré se vyhnout pesimismu kvůli i zdánlivě dlouhým, vyprahlým obdobím frustrace, neboť taková období existují kvůli překonání hlavních překážek, a často předznamenávají zásadní změny.

Neviditelným přínosem duchovního úsilí a evoluce je pozitivní vliv na kolektivní úroveň lidského vědomí. Každý vyvíjející se duchovně oddaný člověk vyvažuje negativní efekt velkého počtu lidí s výrazně nižší úrovní vědomí. Vědecký výzkum kalibrování vědomí ukazuje, že úroveň kolektivního vědomí lidstva stoupá nahoru. Optimistický pohled je tedy opodstatněný.

Jedinec může být vděčný, že se narodil člověkem a má celý svůj nekonečný potenciál pro karmický prospěch. Může také být vděčný, že slyšel o osvícení a rozhodl se ho hledat, protože tito jedinci jsou velmi vzácní. Jak bylo uvedeno v předchozích pracích, statisticky je pravděpodobnost, že si člověk zvolí Osvícení jako hlavní cíl života, jedna z deseti milionů osob.

Otázka: Rozhodnout usilovat o osvícení je neobvyklé v naší současné společnosti, s jejím důrazem na světskost a s dominancí médií, která jsou zaměřená na problematické idealizované povrchnosti. Jaká skutečná hodnota může být odvozena ze světského života?

Odpověď: Svět může být považován za optimální stimul pro vnitřní růst, protože je pouze projekcí ega ve výrazně dramatickém provedení. Je mnohem lepší se učit, než být sveden svými iluzemi nebo spadnout do pastí prostřednictvím identifikace nebo připoutanosti. Panoráma světa odráží všechny stupně úrovní vědomí v jejich nejvíce zjevném zobrazení. Panoráma je jako škola, kde extrémy slouží k odhalení podstaty, která je základem vzhledu.

Otázka: Jak se může člověk účastnit života ve světě a současně být neangažovaný a nezaujatý? Nevede to k vyloučení?

Odpověď: Je to motiv, který určuje účinky účasti. Činnosti jsou jen to, co člověk dělá, ale nikoli to, čím je. Všechny zdánlivé události znamenají učební příležitosti. Člověk se může účastnit činnosti ve světě a ve stejném čase prožívat jevy z úrovně svědka / pozorovatele a sledovat, co vzniká v psychice. Je důležité rozlišovat odloučení od nezávislého přístupu. Oddělení může vést k vyloučení nebo k odchodu, zatímco nepřipoutanost umožňuje účast a podílet se na výsledku.

Otázka: V jakém vztahu má být člověk ke světu? Co je nejlepší?

Otázka: Jak lze skutečně rozlišit, co je důležité, od toho, co je povrchní a evanescenční?

Odpověď: Záměru slouží technika a styly učení. Jeden jednoduchý je mentální pohled na svůj život, jako by byl zrychlený na přehrávacím záznamu. Člověk pak vidí rychle se pohybující tělo prostřednictvím aktivit, vztahů, zjevného chování a progresivních věkových období. Nakonec se pohyb rychle posune do konce tělesnosti, což je konfrontační a vyvolává hodnocení významných životních cílů, předpokládaných hodnot a významu, jako je plnění potenciálu.

Když záznam přichází ke konci života, vynořují se automaticky otázky: Co hodnotného jsem vykonal? Za co bych chtěl být odpovědný? Je možné si představit různé úhly pohledu a vidět různé volby, které člověk udělal.

Otázka: Zajímavosti světa se zdají být nekonečné. Je opravdu bezpečné tam jít? Já často jen chci uniknout.

Odpověď: Zajímavosti nejsou jenom vlastností světa, ale odrážejí předpokládané hodnoty a očekávání, která mají uspokojit ego. Ve skutečnosti radost pochází zevnitř a nezávisí na vnějších prostředcích. Potěšení je spojeno s tím, co je oceňováno a čeho si lidé váží. Mnohé předpokládané hodnoty pocházejí z představivosti a hodnoty vyjadřují touhy. Ve skutečnosti není nic cennějšího než duchovní naplnění. Rutinně lidé objevují, že život celebrity je obtížný a zatěžující, jakmile se novost opotřebuje.  Představovaná potěšení pocházejí ze smyslů a emocí. S vnitřním duchovním vývojem se všechny aktivity stávají rovnocenné.

Otázka: A co akce?

Existence je vlastní odměna. Z dlouhodobého hlediska je více potěšující plnit potenciál, než se snažit dosáhnout výsledků. Proto se člověk dostává do souladu s vynikající výkonností kvůli sobě.

Jak se ego zhroutí, čas zmizí a všechny jevy se objeví ve zpomaleném pohybu. Tuto pravdu nečekaně vycítili někteří filmaři, jak se objevila v pomalých scénách ve filmu Deep Blue (Magická hlubina, úroveň 700) a ve filmu o životě sv. Františka z Assisi, Francis of Assisi. Reálnost je subjektivní, zkušenostní a odhalující, a ne koncepční.

 

Otázka: Nedualita je jako radikální realita, ve které je vše vnímáno jako výraz své podstaty na základě své identity.

Odpověď: To je základní vhled. Veškeré Stvoření se pohybuje od dokonalosti k dokonalosti výhradně díky své existenci. Existence je již nasplnění potenciálu vyjádřeného jako skutečnost.

Forma je důsledkem místních podmínek a je opět dokonalým výrazem možné podmínky. Všechny námitky nebo pochybnosti o dokonalosti stvoření vycházejí z res interna/cogitans, jež promítá hypotetické chyby na svět.

Stav osvícení je proto potenciální skutečnost, která nahradí iluze vnímání ega. Duchovní záměr, úsilí a rozhodnutí posilují vývoj vědomí z lineárního omezeného stavu k nelineární celistvosti (Allness) Reality. Tím pádem záměr opět aktivuje pokrok z možnosti k pravděpodobné aktuálnosti.

Otázka: V přednáškách jste se zmínil o příkladu, kdy Roger Bannister porušil systém víry o čtyřminutové míli. Jak to souvisí s duchovní prací?

Odpověď: Každý jedinec, který překročí úrovně vědomí k jejich nejvyššímu dokončení v této doméně, usnadňuje ostatním, aby ho následovali, stejně jako vedoucí pes prorazí sníh a usnadňuje postup zbytku týmu. Individuální duchovní snažení jednotlivce slouží celému lidstvu.

Každý, kdo překročí úroveň vědomí nad 200, to již také usnadnil nesčetnému počtu následovníků a slouží také jako potenciální instruktor. Člověk se nemůže stát osvíceným jen pro sebe, protože dopad je vnímán v celém lidském vědomí.

Duchovní hledač dneška má tu výhodu, že úroveň vědomí celého lidstva stoupá, a tudíž klade menší kolektivní odpor.

Následující část: Kapitola 6. „Prožívač“