Kapitola 13. Překročení identifikace s egem / já

Předcházející část: Kapitola 12. Oddaný

KAPITOLA 13

Překročení identifikace s egem / já

Úvod

Tento předmět je jádrem všech duchovních snah. Odstranění identifikace s egem / já je primární zaměření duchovního vývoje a je záhadou, která mate i ty nejvíce erudované myslitele dějin. Klíčem k problému je nesprávná identifikace se zpracovatelskou funkcí ega / mysli, která se identifikuje s linearitou lokalizace jevů. Je to přirozený důsledek spojený s fyzickou zkušenostní realitou života v těle. Primárním problémem je nesprávná identifikace skutečného zdroje subjektivity a předpoklad, že je spíše lokální, než nelineární.

Demontáž ega / já

Jakmile bude evoluční struktura a funkce ega pochopena, jeho demontáž usnadňuje vnitřní rozhodnutí vykonávat to, co je skutečné a věčné, spíše než to, co je dočasné, přechodné a efemérní. Když si člověk zvolil duchovní cestu, vzniká otázka, jak má postupovat běžným lidským životem, když má jinou celkovou motivaci.

Zjistí, že v důsledku toho není zpočátku obvykle nutné opustit obyčejný život, ale místo toho jej dát do nových souvislostí. Je zajímavé, že míra, v jaké člověk oceňuje vlastní život, určuje odpověď. Ti, kteří ho považují za drahocenný dar, si nepřejí promarnit to, co je triviální a přechodné, protože zánik fyzického těla je nevyhnutelnou jistotou. Radosti života mohou být přijaty jako dar, nebo mohou být odmítnuty. V minulosti, speciálně během doby gotického náboženství, byla zbožnost rovnocenná s pokáním, vinou, chudobou, pytlovinou a popelem. Účinnější formou odmítnutí je zrušit projekci hodnot na svět a jeho nadhodnocení. Světský úspěch se stále vyskytuje, ale je přijat s vděčností místo pýchy a pokora umožňuje pokračování ve světě bez egoistických projekcí.

Odmítnutí svodů aktivit mysli a její nekonečné činnosti je nejúčinnější a poslední odříkání. Dokonce i při povrchním pozorování může člověk vidět, že mysl je složena z nekonečného kaleidoskopu názorů, postojů, závěrů, předpokladů a převládajících společenských postojů, popularizovaných a šířených médii a kouzlem uznání. Tím pádem je vnitřní proces primárně deenergizující iluzí, a ne získáváním nových informací. Povědomí je převážně přirozeně odhalující, a ne soukromá akvizice. Já už je si vědomé Reality a nemusí se o ničem víc dozvídat.

Chyby konkrétního obsahu mohou být vynechány souladem s primárními, nedotčenými duchovními principy, které by se vyhnuly postulaci toho, zda je Bůh rozzlobený, nebo zda nosit vousy nebo klobouk, což není vůbec důležité. Ego je nakonec zrušené Pravdou z Já, a nikoliv pomocí náboženských sporů. Obsah náboženských obřadů má sekundární význam ve srovnání se záměrem, protože záměr je nezávislý na okolnostech a nepodstatných detailech.

Sebezpytování jako duchovní technika

Tempo světského života

Oddaný závazek pro vnitřní duchovní práci v počátečním procesu obvykle nenarušuje běžný život, ale později může dokonce vyžadovat změnu zaměstnání a vztahů. Úpravy umožňují pokračovat v běžném životě až do určitého bodu, kdy nastane ztráta zájmu o lineární procesy a externalizaci cílů.

Otázka: Popis a analýza jádra duchovního úsilí objasňuje duchovní proces, který byl často zamlžován mystifikací a obskurní religiozitou.

Odpověď: Pravý oddaný vítá jasnost a přesnost. Naivní hledající je často okouzlen religiozitou a mystifikací. Obřadné praktiky a pasti mohou mít atraktivní kouzlo, kterým se spiritualita romantizuje a získává mystický, magický, nebo dokonce teatrální půvab. Některé postupy vedou ke stavům transu nebo ke změněnému stavu vědomí a latentní uchazeč je přitahován neobvyklými jevy, které jsou ve skutečnosti nepodstatné, jako jsou siddhis. Na rozdíl od toho skutečné duchovní úsilí vypadá obyčejně a není vzrušující.      

Otázka: Když se ego vyvíjelo a ovládalo život po mnoho milionů let a stále v lidském životě dominuje, může být tak silný sklon překonán?

Odpověď: Ego není skutečnou realitou nebo zdrojem života či existence a je proto zranitelné vůči rozpuštění. Je primordiální, ale není v podstatě suverénní. Je dominantní až do doby, než je rozpoznána jeho iluzorní kvalita. Dokud je napájeno energií, upravuje vnímání. Pouhé uvědomění si, že nemá skutečný substrát v realitě, ale má pouze evanescenční (asi dočasný) vzhled, již začíná snižovat jeho vliv.

Otázka: Snaha o osvícení vypadá jako velmi důležité rozhodnutí s možným hlavním dopadem na běžný životní styl.

Odpověď: Zdá se, že to může být zdrojem obav nebo úzkosti, když o tom člověk slyší poprvé. V pravý čas se objeví řešení jako důsledek nových souvislostí a posunu hodnot. Co může být vnímané jako narušující pro ego v úrovních vědomí nižších než 600, není tak zažíváno na úrovni 600 a vyšších, kde je vzdání se světského života přirozené a vítané jako úleva.

Já řídí přechod. Většina otázek o úpravách nebo zdánlivých obětech přestává přicházet do úvahy silou samotného rozhodnutí, která zvyšuje intenzitu, když jsou bariéry odstraněny. Oddanost rozpouští strach, pochybnosti, váhání a vyjasňuje nejistotu. Záměr se také stává stále silnější, stejně jako důvěra v Boha. Pak vznikne vnitřní rozhodnutí zcela se odevzdat Bohu.

Otázka: To je uklidňující.

Odpověď: Božství je nekonečná láska. V Přítomnosti dokonce opuštění tělesné existence není problémem nebo dokonce zdrojem odporu. Pokud to slouží Božské prozřetelnosti, tělesnost kráčí naplnit svůj karmický osud a závazek. Pokud na druhé straně prostě odpadne a přestane dýchat, je to také dobře. Jak se ego rozpouští, tak s ním i všechny jeho obavy a předpoklady. Vnitřní skutečnost je imunní vůči úvahám nebo pochybnostem. Já je jistota.

Otázka: Navzdory věnování se cíli osvícení, zdá se, že mysl je neochotná, odolná nebo dokonce příliš líná projít nezbytným procesem. Jak to může být překonáno?

Odpověď: Odpor je očekáván a přijat jako vrozená kvalita ega. Součástí jeho funkce je stabilizace, která usnadňuje výkon a spolehlivost. Nechce se cítit mimo kontrolu nebo mimo rovnováhu a je tedy odolné vůči zpochybnění nebo zkoušce, která je vnímána jako potenciální hrozba jeho svrchovanosti.

Otázka: Je setrvačnost charakteristická pro obyčejné ego?

Odpověď: Tamas je guna (energie) odporu, která je překonána rajas, energií aktivity a úsilí. Rajas je odpovědí na motivaci a oddanou snahu skutečně dosáhnout Sattwa, stav míru a klidu. Tamas je posílen odporem ze strachu nebo viny, jak ukazuje sebezpytování.

Otázka: Jak mohou být základní obavy z viny nebo studu překonány?

Odpověď: Při každém zkoumání (stejně tak při vnímání ostatních lidí) je třeba mít na paměti, že ego / mysl je v procesu evoluce a je v podstatě nevinné díky své evoluční struktuře. Nedokáže odlišit vzhled od podstaty. Proto je soucit se sebou i s druhými lidmi nezbytnou podmínkou pro zásadní transformaci a duchovní růst.

Nyní však tyto postoje nelze považovat za prospěšné nebo produktivní. Soucit s veškerým životem zahrnuje i sebe. Staré obvyklé styly vnímání a myšlení se zmenšují, když už nejsou považovány za zásadní pro přežití nebo úspěch. Mnoho obvyklých silných motivací ustupuje pouze jako důsledek nových souvislostí.

Otázka: Můžete nám poskytnout konkrétní příklad?

Odpověď: Ego si myslí, že úspěch je způsoben výkonem, ambicemi, pyšnou soutěživostí, výhodami nad ostatními atd. Není si vědomo toho, že lidé, kteří jsou upřímní, čestní, integrovaní a oddaní, jsou vysoce oceňováni a přiměřeně odměňováni společností. Jedná se o odměny pozvánkou a ne jen horlivou akvizicí. Znamenitost je sama odměnou a přináší potěšení, které nezávisí na externích situacích. Odměna, která je často přehlédnutá, je zvýšení vnitřní síly, odvahy a vytrvalosti, které vedou k větší vnitřní bezpečnosti a sebevědomí.

Otázka: V každodenním životě však dochází k pokušení. Mají být odmítnuta nebo se jim máme bránit?

Otázka: Zdá se, že duchovní práce někdy zahrnuje očekávání ztráty.

Otázka: Ale neexistuje samotné přežití kvůli motivům a mechanismům ega?

Odpověď: To je také iluze. Přežití je důsledkem Já, ne já. Je to jen kvůli Já, že ego je v provozu po určené období v zemském čase. Když je ego / mysl umlčena, život pokračuje autonomně, paradoxně dokonce vnímá úsilí jako nenamáhavé. Všechno přichází jako důsledek potenciálu, který se objevuje jako skutečnost, když to podmínky dovolují. Záměr je taková podmínka. Nakonec dokonce záměr zaniká, protože vůle je předána Bohu.

Následující část: Kapitola 14. Osvícení: přítomnost Já