Autor: Brian Gibbs.    

Akviziční povahu Ega lze shrnout takto:

1. chtění
2. dostávání
3. vedení

Odpovídají úrovním síly ve vědomí:

1. Touha
2. Hněv
3. Pýcha

V Pýše Ego skutečně věří, že je pro něj nejvyšším dobrem chopit se moci a jde tak daleko, že definuje pravdu pro ostatní, např. být odborníkem bez dat, vytvářet pravidla bez inteligence a prohlašovat, co je správné a co je špatného bez duchovního vědomí. Říká se „prázdná nádoba nejvíc duní (vydává nejhlasitější zvuk :-D)“.

Od politických selhání vycházejících z „panoptika“ zdravotnických odporníků a jejich názorů na koronavirus, až po zničení ekonomiky, vláda (USA?) nařídila uzavření hlavních zpravodajských komentářů u zpráv ospravedlňujících výtržnosti a rabování. Rok 2020 je nesouladem nebo „prázdnými nádobami“. Pýcha je vypočítavá a kategoricky není, nebude, nemůže být prospěšná pro všechny a nemůže konstruktivně sloužit každému.

Pýcha si je vědoma „optiky“ jako strategie udržování moci, kontroly, prestiže, vlivu, relevance a odměny. Optika smrti George Floyda zvýšila vnímání rasových předsudků, nenávisti, rozhořčení, nároku, nepřátelství a „ospravedlnitelné“ neúcty vůči policii, která se objevila na ulici. Protesty jsou kalibrovány na 175. (Stejná hodnota 175 je také kalibrace Facebooku, takže obsah se hodí pro jeho platformu). Díky této optice získává BLM stovky milionů dolarů od nadací, korporací a jednotlivců, kteří nakupují ctnost a nálepku s nápisem „Nejsem rasista“.

Převzato a přeloženo (z angličtiny) z facebokové skupiny Consciousness Calibrations Group, autorem příspěvku je správce této skupiny a současně občan USA.

Štěstí

(Text videa)

Na úvod:

„Přeji vám hodně zdraví a štěstí.“

Kolikrát už jsme to slyšeli nebo my sami někomu přáli? Se zdravím je to docela jednoduché. Chápeme téměř okamžitě jeho význam pro kvalitu našeho života. Ale jak je to se štěstím? Zamysleli jste se někdy nad tím, co si vůbec přejeme?

Asi každé bádání nás přivede k tomu, co je od nepaměti tématem běžného světského života, v pohádkách, různých druhů výzkumů, v hlubších filozofiích, duchovních učení i psychologii.

Lidé svým jednáním usilují o štěstí. Štěstí je motivem, který stojí za našimi každodenními i dlouhodobými rozhodnutími a proto je rozumné se alespoň pokusit tomu porozumět.

Shrneme tedy ve stručnosti to, co je výsledkem různých oblastí zkoumání.

Zkuste si položit otázku, proč chcete právě to, co chcete. Třeba peníze. Proč? No, můžu si za ně koupit nové, lepší auto. A pokračujme dál. Proč si chci koupit nové auto? Je lepší, komfortnější, poskytne mi lepší postavení ve společnosti nebo byznysu. A co mi to všechno přinese, až to budu mít? Ano odpověď je štěstí. Úplně na konci všech těchto podmínek je štěstí, které je ovšem zažíváno v nás a je tedy součástí vnitřního světa, kterého si často nevšímáme v dnešním světě zahlceném mnoha podněty. Štěstí tedy není zažíváno v penězích a věcech vnějšího prostředí, ale v našem nitru. A my jsme si vytvořili v tomto vnějším světě podmínky k tomu, abychom štěstí zažili. A takto jsme si podmínky přenesli i do našeho vnitřního světa.

Než přejdeme k hlubším úvahám, uvedeme si jeden jednoduchý příklad ze života. Zkusme si vzpomenout, jaké to bylo, když jsme byli malé děti a dostali jsme první kolo. Většina z nás  tehdy ještě neuměla na kole jezdit. Jediné, co jsme chtěli, bylo převést se na kole. Když se nám to po nějaké době podařilo, prožívali jsme obrovskou radost ze samotné jízdy na kole. Až po čase jsme si vytvořili podmínky k tomu, abychom zažili podobnou radost. Chtěli jsme jet rychleji, porazit kamaráda, vyhrát nějakou soutěž nebo jet bez držení s rukama za hlavou. A podobně pod vlivem prostředí, výchovy a druhu společnosti přebíráme tento návyk téměř všichni. A protože se jedná o náš vnitřní svět, který si nosíme s sebou, přenášíme to do každé oblasti života.

Všimněte si malého miminka, které se nedávno narodilo. Doslova se koupe ve štěstí ze života, jen z toho, že žije a poznává, zažívá svět a v něm sebe sama. Tohle nás ale časem omrzí a potřebujeme něco, co nás více stimuluje než tzv. „běžný“ život.

 Ve filozofii a různých duchovních učení se v souvislosti se štěstím zmiňují 3 základní filozofie života:

První je filozofie MÍT. To je zmíněný příklad s penězi a autem z úvodu. Zahrnuje vše hmotné, kterým si klademe podmínku ke štěstí a zaměňujeme zdroj štěstí s vlastnictvím a promítáme ho dost výrazně na vnější svět. Tady se člověk domnívá, že ho šťastným udělá to, když bude něco vlastnit a většina snažení podléhá pořizování zdrojů energie, bohatství a materiálních statků. Pro mylnost tohoto přesvědčení může sloužit obrovské množství i veřejně známých bohatých lidí, jejichž manželství končí stejně rozvody, kde se natahují o majetek a strach z jeho udržení. Také mnoho z nich končí své životy předčasně ať už sebevraždami nebo nehodami, které jsou odrazem jejich nešťastného způsobu života i přes velký majetek, o který se zase často po jejich smrti soudí pozůstalí. Je užitečné podotknout, že samotný majetek a peníze jsou v pořádku, dokud je náš vztah k nim v pořádku a nezávisí na něm naše skutečné štěstí.

Tou druhou filozofií je filozofie DĚLAT nebo KONAT. Tady je člověk přesvědčen, že proto, aby byl šťastný, musí dělat nějakou konkrétní činnost, vykonávat určitý typ zaměstnání nebo funkci ve společnosti. Můžeme říci, že jde o ušlechtilejší filozofii než je ta první. Často si totiž vyžaduje i změnu myšlení a více přihlížíme k tomu, co můžeme udělat nejen pro sebe, ale i druhé. Také má však své úskalí a stejně jako první není trvalým zdrojem štěstí a spokojenosti. Rovněž dochází k promítání na vnější svět a hledání štěstí v něm. Také si opět můžeme vzpomenout na řadu známých a populárních lidí, kteří dělali to, co je baví a získali díky tomu i slávu a nějaké bohatství možná se neváhali i podělit a pravidelně přispívali na charitu, ale šťastní opravdu nebyli. Těchto případů je jen za poslední období mnoho, a proto nebudeme nikoho konkrétně zmiňovat. Také není cílem odradit někoho od jeho vysněné práce a tvrdit, že nemá smysl o něco usilovat. Je ale třeba připomenout, že podmínky se mohou snadno změnit a měnit. Proto bychom štěstí neměli zaměňovat za žádnou činnost, ať je pro nás jakkoliv důležitá a krásná. Nikdy nejde o trvalou a neměnnou aktivitu, ke které bychom se tedy neměli vázat.

Poslední třetí je filozofie BÝT. Toto je nejvyšší meta z pohledu psychologie i mnoha duchovních učení, které vedou k trvalému štěstí. V tomto případě se naše pozornost obrací hlavně do našeho nitra a většina snah je zaměřena na odstranění bloků a překážek, které jsme si tam životem vytvořili. Cílem je hluboké uvědomění a poznání naší podstaty jako zdroje samotného štěstí a jeho přirozenosti. Předchozí dvě automaticky podléhají právě této filozofii. Protože pokud se nám podaří najít zdroj štěstí v nás a doslova zjistíme, že jsme to my, automaticky dochází v našem životě jakoby k zázraku. Je to tím, že už nepotřebujeme kvůli štěstí nic získávat a dělat a máme radost z toho, co máme i z toho, co děláme, protože skutečné štěstí si už nosíme v sobě. Jak náhle tím jsme, stáváme se tím, není už potřeba ke splnění žádná podmínka. Zde si ale je třeba uvědomit, že štěstí jako trvalý stav bytí nejsou výbuchy euforie a neustálého smíchu. Jde o klid, vyrovnanost a spokojenost.

Teď vás asi napadá: „No dobře, ale jak toho dosáhnout?“

Známý fyzik a génius své doby, Albert Einstein řekl: „Problém nevyřešíte se stejným myšlením, s jakým jste ho vytvořili.“

To jednoznačně nabádá ke změně ne ve světě, ale v nás. A ta změna může být na začátek změna myšlení. Ani ne tak nápady, ale rozhodnutí a dlouhodobé nastavení. Protože od myšlenek závisí naše slova, od nich skutky, od skutků zvyky a náš život a tedy my.

Vzpomeňme na malé novorozené dítě, které je vyobrazením štěstí v životě. Jakou má asi o sobě představu? Nikdo mu ještě nedokáže vysvětlit, kým je. Neví, jak se jmenuje, neví, jestli jeho rodiče jsou bohatí, ani jestli vypadá dobře nebo ne. Prostě nemá o sobě vytvořený obraz toho, kým je. Nepodléhá zkreslenému obrazu a identitě, kterou si každý z nás časem vytvoří a uvěří v ni.

To vše díky schopnosti chápat, cítit a rozeznávat prostředí, kvůli schopnosti přežít. Natolik se při tom spoléháme na své smysly, až zapomínáme na své vnitřní nastavení a vnímání naší podstaty. Také díky naší nevinné povaze a čistotě dítěte uvěříme v to, co nám je o nás řečeno a co společnost vyžaduje. Podle toho jsme buď dost dobří, nebo ne, dost dobří pro okolí i pro sebe. Protože jsme v to uvěřili. Podle toho, co vnímáme z okolí, si vytváříme obraz o sobě.

To vše je naše výbava do života, díky níž časem štěstí v nás zevšední nebo je skryto za podmínkami, které nejsme schopni splnit jak okolí, tak často ani sobě.

Jaká je tedy pravda o nás a i o štěstí? To je právě klíč ke změně, správně mířené otázky a hledání odpovědí. Zkusme nejdřív otázku: „Kdo jsme?“

 Podle toho, co jsme si řekli, to vůbec nemusí být to, co si o sobě myslíme. Zkusme tedy zjistit pravdu a podívat se na ni. Co je pravda a pravda o nás a o tom, kdo jsme. Můžeme použít inteligenci a tedy to, co nás i podle vědců dělá lidmi. Inteligence je schopnost řešit nečekané situace a umět co nejspolehlivěji vyhodnotit cokoliv za účelem přežití nebo zkvalitnění života. Spoléháme při tom na prokazatelné údaje a opakovaně ověřitelné informace. Takto se inteligence, neboli lidově řečeno poznání, vyvinula za účelem zachování života na základě naší schopnosti rozlišit pravdu. Pravda je tedy život podporující a její rozpoznání na určité úrovni určuje i úroveň našeho poznání.

Například: „Je tato potrava jedovatá? Dokážu porazit tohoto protivníka, nebo je lepší útěk? Je v této době bezpečné a rozumné jít lovit?“ Kdyby život sám nedokázal rozlišit, co ho zachová, podpoří nebo zabije, nemohl by se vyvinout do současné podoby složitých organismů.

U lidí se časem na rozdíl od zvířat vyvinul rozum natolik, že schopnost rozeznat pravdu jsme si téměř přivlastnili jako čistě vědeckou. Věda vznikla právě na základě ověřitelnosti a opakované prokazatelnosti určitých tvrzení a pak jejich ukládání do databází k uchování a dalšímu zpracování.

Podívejme se teď na celý život na této planetě. Nedělá tohle život od prvopočátku sám? Schopnost rozpoznat podmínky pro život a ukládání těchto informací jako paměti je přece přirozenou vlastností života jako takového! To lidský rozum je právě výsledkem inteligence a ne inteligence výsledkem rozumu. Je to jednoznačná známka inteligence, která stojí za vznikem života a vyskytuje se přirozeně nezávisle na člověku. Člověk má možnost si ji uvědomovat a tady přichází klíč k našemu štěstí i neštěstí.

Toto pochopení a uvědomění si naší existence vychází stejně z naší podstaty jako štěstí. Problém nastává, když si mylně toto hluboké vnitřní uvědomění: „Já jsem.“, zaměňujeme za to, co vnímáme fyzickými smysly, plus názory, výchovou atd. Nejsme bohatí a chudí, dělníci, doktoři, a všechno, čím se snažíme popsat. To je jen popis podle parametrů, které zadala společnost. Ani strom není ve skutečnosti naším popisem, ať je tento popis jakkoliv krásný, vystihující, či poetický. Je to pořád jen popis a ne skutečný strom. Tak i to, čím jsme, se nedá omezit na popis a definici podle společenských norem, jakkoliv jsou ušlechtilé. Všechny naše fyzické smysly nám slouží k tomu, abychom přežili a dokázali se ve vnějším světě orientovat. Samozřejmě, že díky nim můžeme zažívat i potěšení ze života. Člověk však dostal možnost tyto údaje vědomě zpracovat a využít nejen k požitku a vlastnímu obohacení, ale i k pozvednutí kvality života. Naše smysly by měly sloužit k vyjádření lásky a podpory ve vnějším světě. Ale neměli jsme se zamilovat do smyslů samotných a uvíznout v upoutanosti k materiální a různým prožitkům. Právě dostatek lásky v nás i v našem okolí souvisí se skutečným štěstím mnohem více než materiální věci. I schopnost milovat a mít rád nedělá člověka člověkem o nic méně, než schopnost myslet. Láska, jako nezištná podpora života, je tedy velkou součástí a znakem inteligence tohoto života.

My jsme tím životem i s jeho přirozenou inteligencí a uvědoměním si, že jsme. Člověk se přece nestará o své děti a příbuzné jen kvůli instinktu. Máme možnost tuto lásku vnímat a znovu si ji uvědomovat a cítíme, že jejím zdrojem jsme my a naše rozhodnutí milovat. Rozum, byť užitečný, může být stejně zavádějící, a proto je vhodný při otázce: „Kdo jsem?“, směřovat naši pozornost dovnitř. Na to kdo, nebo co si uvědomuje tyto skutečnosti a poznání. Rozum je skvělý a neocenitelný v mnoha situacích, ale stejně dokáže i zraňovat a páchat obrovské utrpení a to hlavně bez inteligence lásky a její nepřítomnosti při rozhodování. Hlavně bez vědomí, kdo jsme a kdo je každý z nás. Nalezení této čistoty a nevinnosti v nás je skutečné a trvalé štěstí. Je to hodnota, která tam zůstává nedotčena, touží zažívat, milovat a poznávat. To je to, čím opravdu jsme. A udržet si to, stejně jako uvědomit a najít to v sobě, je poměrně snadné. Tato naše vnitřní podstata je mnohem osobnější a opravdovější než jakékoli myšlenky a názory o ní.

Žijme pro každodenní maličkosti, a bez ohledu na to, co se děje, všímejme si toho neměnného uvědomování si jakékoliv skutečnosti. Naučme se přijímat dění a věci kolem nás. Žít pro přítomnost, ale nastavit svůj život až za horizont poznání našeho rozumu. To většinou končí při smrti, protože rozum a naše smysly za smrt nedohlédnou. Ale my jsme víc než naše názory a všechno, co jsme životem posbírali. Jsme život sám, ne to, co si o něm myslíme a život nekončí tam, kde končí náš názor a rozum. Směřujme proto naši snahu k nesobecké podpoře života. A i když budeme žít pro přítomnost, nebudeme bezohledně jednat jako by po smrti našeho těla, už na ničem nezáleželo, vždyť tam to pro nás končí.

Náš mozek je výsledkem několika milionů let evoluce života, za kterým se skrývá inteligence. Tuto inteligenci se pomalu učíme poznávat a odhalovat. Nejlépe tím, že známe sami sebe. Vědomí není omezeno na náš lidský mozek. Náš mozek jen využívá vědomí a jeho schopnosti uvědomění k lepšímu zkoumání a pozorování sebe sama a života. To je právě ta změna v nahlížení na sebe i přemýšlení o sobě, změna myšlení k řešení našich problémů. To je cesta k nalezení a poznání sebe sama jako štěstí života ze samotného života. A to bez podmínek. To je v souladu s mnoha velkými učeními, filozofií „BÝT“, mnoha výzkumy vědomí i života a jeho neustálé evoluce za zdokonalováním poznání sebe sama, pravdy, života a štěstí. Jak to uděláte a jestli se vůbec rozhodnete něco změnit, to záleží jen na vás. Zaručený návod neexistuje, protože cesta každého z nás je unikátní jako život v nás. Určitě však začněte více naslouchat svému nitru a své podstatě, pokud jste tak ještě neučinili. Přeji vám při tom hodně štěstí.

Autor: Peter Magula.  

Přátelé,

dovoluji si zde vložit příspěvek, který můj přítel vložil dnes na svoji Fejsbůkovou zeď:
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1138189336538385&set=a.145789902445005&type=3&theater
Ačkoliv to na první pohled nemusí být zřejmé, nese příspěvek Hawkisovu myšlenkovou stopu.

V průběhu čtení Peterova příspěvku mi nějak zvlhly oči a tento stav i po dočtení stále zůstává… ❤️🙏

Cítím to rovnako. Odteraz ti Peter Magula ordinujem jednu čiernú kávu najmenej jedenkrát týždne! Wau!

Překopírovaný text:

Zdravím všechny,

vzhledem k aktuální době se omlouvám za zrychlenou rotaci příspěvků, která je automaticky rozesílána zaregistovaným příznivcům. Dnes jsem spojil i dva příspěvky do jednoho, neboť jsou tématicky velmi podobné.

Karel Svoboda, nakladatel českých překladů knih Dr. Hawkinse, mi poslal mailem odkaz, který obrdžel od Jaroslava Duška s poselstvím od Mamos ( Svatých mužů, „šamanů“ lidu Kogi). Tuto důležitou zprávu plně kopíruji zde a doporučuji si jí přečíst ještě dnes, před tím, než se rozhodnete se aktivně zůčastnit druhé akce – termínové meditace pro vzestup, která je plánovaná na neděli 5.4.2020 v 4:45 středovevropského letního času.

Děkuji všem za podporu a účast. 🙂

Jan Mačto

Zde je zpráva od Mamos ( Svatých mužů, „šamanů“ lidu Kogi)

Poselství Mamos, osvícených mužů kmene Kogi, kteří přináší svým mladším bratrům zprávu ohledně transformace vědomí na světě v souvislosti s Korona virem. 28. 3. 2020 byla tato zpráva od Mamos předána na setkání The Mother Earth Delegation. Setkání bylo svoláno Jyoti (Jeneane Prevatt, Ph. D) spirituální učitelkou z jižní Dakoty s krví severoamerických indiánů, která v minulosti svolala koncil třinácti domorodých babiček. Celé setkání se mělo dít za zavřenými dveřmi jako osobní setkání stařešinů avšak situace ohledně Korona viru tomuto setkání zamezila a z tohoto důvodu se setkání odehrálo online. Díky tomu nemohli být indiáni Kogi přítomni ani online, protože jsou nyní v karanténě v horách Sierra Nevada de Santa Marta v Kolumbii. Kde za celou Zemi drží modlitby, půsty a ducha velkého ohně.

Audio přepis tohoto dopisu najdete na konci tohoto článku.

Zde jejich dopis, který předali skrze Mindahi Bastida, představitel  indiánu Otomi lidu (Totltékové) z Mexika.

My, Mamos ze Srdce Světa, které je také Srdcem Vesmíru, z našeho posvátného domu, ze Sierry Nevady de Santa Marta, Kolumbie, zdravíme všechny naše mladší bratry a sestry všech ras světa, zdravíme velké bratrství, všechny učitele/mistry, pracovníky světla, všechny ty, kteří jsou na cestě ke změněnému vědomí, ty, kteří se probouzejí do nového vědomí a také všechny ty, kteří stále ještě spí. Zveme vás, abyste přemýšleli o tom, co je zřejmé, o čem všichni mluví, o poselství, které nás všechny pozdvihuje jako jednu jednotku, v jediné bolesti, v jediném utrpení jako jedno lidstvo, které trpí, křičí, že je rozbité a že se musí povznést, již odlišné, osvobozené od nechápavého ega, od hodnot, které nepomáhají, a od sil, jejichž držením se oslabujeme a unavujeme, a které nepomohly, když jsme je nejvíce potřebovali.

Tak pravili Mamos, život křičí do našich tváří, příroda nám to ukazuje, neúmyslné požáry to na nás křičely jako Pravdu.

Ale my jsme je neslyšeli, protože jsme byli zaneprázdněni velkolepou prací pro sebe, neslyšeli jsme je, protože se nás přímo netýkaly, neslyšeli jsme je, protože jsme byli zaneprázdněni budováním lepších zítřků, aniž bychom věděli, pro koho a za co. Dnes nemůžeme říci, že jsme byli polapeni, když jsme se nedívali, že jsme nebyli varováni, že to bylo překvapení. Neříkejte, že nám to neříkali.

My, Mamos, kteří jsme se učili stovky generací a linií najít čas na rozvoj komunikace s vyššími a nižšími dimenzemi, kteří jsme žili 18 let našeho současného života v učení, jež zklidnilo naši mysl, znecitlivělo naše biologická těla a naše smysly, uhasilo naše ega, a uspalo naši mysl tak, aby nehodnotila, nesoudila, neodsuzovala.

V těchto letech a až do konce naší existence se i nadále učíme být Mamos tím, že zostřujeme smysly vyšší bytosti a učíme se vnímat skrze smysly duše a srdce, naslouchat šepotu božství, jež nesou vítr, voda, mraky, hory, zvířata, lesy i ti nejmenší jako jsou bakterie, učíme se naslouchat viditelným i neviditelným bytostem, jakožto strážcům našich posvátných míst. Dozvěděli jsme se, že mluví s nevinným smíchem dětí, v prastaré moudrosti toho, kdo už odchází s barvou mraků, s tajícími Chundwas (vrcholky sněhu), s ptáky, kteří přestali létat, v sopkách, které se probudily zmatené a začaly řvát, až otřásly Matkou Zemí.

My, Mamos, jsme o tom čítali, porozuměli jsme, byli jsme svědky, když se proměnila pomalá však přesná chůze Otce Slunce, jež objímal Matku Zemi, dokud nebyla spálena, a dokud se měsíční cykly nepřestaly shodovat s daným životem, s výsadbou a sklizní.

Mladší bratři a sestry, věci, které se vám mohou zdát bezvýznamné, mají pro nás, Mamos, nesmírný význam. V každé přirozené události, v každém projevu, vidí Mamos posla a poselství, pečovatele, učitele, poradce, kteří nám nabízejí příležitost uslyšet, vést s nimi dialog, s Matkou Přírodou a Matkou Zemí. Naučili jsme se, jak vést, aniž bychom trvali na tom, aby nás ostatní následovali. Nazýváme takovéto viry a bakterie, těmi, kteří pro nás konají dobro, nebo těmi, kteří nás trápí, nebo mění náš čas a prostor, naši Starší Bratři. Dnes, jedna jediná drobná bytost vytváří obrovské znepokojení, které nás všechny nutí se na naší posvátné cestě života zastavit.

Pro nás, Mamos, když na Matce Zemi zazářil první úsvit, vše se projevilo z ducha, v Ánugwe. Poté se vše vytvořilo v Ti’ně. Ánugwe je nehmotná síla existence, nedotknutelná vyšší „síla zákona“, která vede a řídí vše, co existuje v přírodě a ve vesmíru. Ti’na je síla v hmotné podobě, viditelná a projevená z Ánugwe. V Ti’na se tedy projevuje veškeré království, zvířata, rostliny, vody, skály, všechno, co existuje.

Tyto síly tu byly před námi, v Ánugwe, kde se projevily jako nejvyšší síly života a stvoření, až poté mohly pokračovat v Ti’na. Byli jsme poslední, kdo dorazil do Ánugwe a Ti’ny. Dorazili jsme včera, a přestože jsme dosud nebyli schopni pochopit, proč jsme přišli, či proč jsme byli poslední, ani co mělo být naší posvátnou misí, nebo proč jsme přišli pobýt se staršími bratry, stali jsme se jejich katy a jako kanibalové jsme začali spotřebovávat a ničit mnoho z nich. Změnili jsme řád stanovený nejposvátnějším zákonem vesmíru, původním zákonem, který je zákonem řádu, života a úcty k vnitřní bytosti. Nenaučili jsme se dosadit na vrchol Matku Zemi, ani přírodu. Jako rozmarné děti zaslepené mocí rozumu, začneme měnit všechno, ničíme a vyhlazujeme všechno, co nám stojí v cestě.

Byli jsme tak mocní, že jsme mrknutím oka přehřáli planetu, rozmrazili póly a způsobili, že mnoho bratrů flóry a fauny zmizelo. Znečistili jsme vánek a vzduch. Jen velmi málo z nás konalo s vědomím transformace, s úmyslem změnit systém. Tento chaos, nám tu dnes vládne. Až doposud jsme si hráli s ohněm. Vymanili jsme se z rovnováhy. A nakonec virus, nejmenší ze všech, očima mladších bratrů to nejméně významné stvoření, nás přinutil zastavit tuto honbu, aniž bychom věděli, za čím jsme se honili. Tento virus se stal skvělým učitelem, autentickým poslem.

Z naší komunikace skrze portály různých dimenzí, my, Mamos, vnímáme, že tento učitel je živen strachem, vibruje s ním a je to strach, který ho posiluje. Strach, který cítí v těch z nás, kteří se bojí, že ztratí to, co nabyli, vybudovali nebo plánovali postavit. Jako lidstvo jsme byli ověnčeni vibrací strachu. Z posvátných míst nám strážci posílají odvahu a my, Mamos, k této odvaze přidáváme slušnou dávku solidarity, bezpodmínečné lásky a sebe-vědomí, abychom je šířili ostatním jako účinný štít před strachem.

My, Mamos, mluvíme s Matkou Zemí, mluvíme se životem samotným a bytostmi všech království. Z našich posvátných míst žádáme o odpuštění, nejprve pro sebe, a naše sousedy, vánek, vodu, zvířata a rostliny. Uzdravujeme a harmonizujeme je, protože uzdravováním a harmonizací našich starších bratrů se uzdravujeme a vyrovnáváme i my, neboť vše je sjednoceno do celku díky vzájemným interakcím mezi sebou navzájem a se sebou samými. Pouze tehdy, když dosáhneme nové rovnováhy, bude Nové lidstvo posíleno solidaritou, propuštěno na novou Zemi, povýšeno, ctěno, respektováno a milováno. Pak bude možný nejen čistý vzduch, ale bude umožněno i uzdravení zvířat, rostlin, a každého prvku, všechny bytosti budou moci plnit své poslání, aniž by byly zničeny, narušeny tím, co se nazývá rozvoj, civilizace, modernost, které my, Mamos, nazýváme nevědomostí.

Naše posvátná matka Země bude ochráněna, když my jako lidstvo učiníme rozhodnutí nadále činit věci, jež respektují a ctí veškerý život. Pro nás, Mamos, je to pozvání ke změně a transformaci bez agresivity, s láskou a laskavostí. Je to něco, o čem mluvíte jako o transformaci nebo mutacích, kterými procházejí moderní viry. Mamos to vidí jako blížící se realitu, které můžeme dosáhnout s největší pokorou, a která nás v absolutní pravdě dovede k omluvě sobě a všem bratrům a našim starším bratrům, abychom dokázali této posvátné planetě, této posvátné matce a našim posvátným starším bratrům změny v našem postoji, proměnu vědomí a zlozvyků myšlení.

Již jsme ukázali, jak velké síly změny a transformace jsme schopni.

Použijme stejnou sílu ke zmutování našeho vědomí přidáním notné dávky lásky, soucitu, respektu a úcty k životu, aniž bychom s hrdostí nebo arogancí odmítali starší bratry přírody, neboť ti tu byli před námi.

Matka Země, Strážci našich posvátných míst, Mamos z Chundwas, nás všechny vyzývají, mobilizují další Mamos a mladší bratry a sestry, aby spolupracovali a přinesli tuto změnu lidství, i světu. Nechť síla, světlo a láska provází nás všechny, abychom v této době změny prošli touto transformací.

Duni.
Mamo Dwawiku Izquierdo, Mamo Arhuaco from the Sierra Nevada de Santa Marta, Colombia

Compiled by Amanda Bernal-Carlo

Copyright (@) The Great Balance
Photograph by Stephen Ferry, National Geographic
Děkujeme Eva Césarová z České Psychedelické společnosti za překlad, předčítání a společnou cestu.
Děkujeme nahrávacímu studiu minus 8

Článek k celosvětové meditaci:

Tento čas je velmi podporující pro všechny dobré úmysly, jen prosím zvažte, jakým způsobem se přidáte a co ve skutečnosti v čase pro meditaci uděláte.
V případě, že budeme o „něco dobrého a pozitivního a vzestupného“ usilovat, jsme na dobré cestě…

Jediná povznášenící možnost je zůstat v klidu a míru neutrality a ve své síle světla, vyzařovat přirozenou lásku ke svým bližním a být ve svém zdroji pravdy. Abychom takto mohli „vibrovat“, je bezpodmínečně nutné se předtím zabývat rozpouštěním té husté nevědomé zátěže, kterou všichni neseme a máme celoživotní příležitosti ji rozpouštět odpuštěním, láskou a vděčností za tyto příležitosti. K tomu slouží naše vztahy, které nám tyto příležitosti poskytují a vedou nás k poznání, jak můžeme změnit svoje postoje a smýšlení a my začínáme vyzařovat své vyšší já. Pak se dostavuje Milost, nejvyšší vibrace, která nedovolí, abychom poklesli na duchu i mysli a my se otevíráme všeobjímající laskavosti. V té chvíli chápeme utrpení jako milost. V tomto frekvenčním nastavení se otevírají ty nejvyšší brány nebeské. Nikdy nemůžeme do jakékoli průchozí brány vstoupit díky úsilí či snaze nebo hromadné meditaci. Je to stav, který je nám z vyšších sfér umožněn, jakmile tomu odpovídá naše frekvenční nastavení.

Dejme tedy příležitost posvátným vyšším světům, aby si vybraly naše zářící světelná těla na příslušné frekvenci k posílení světelného vzestupu na vyšší rovinu existence.

Můžete se také připojit k celosvětově MEDITACE 4./5. DUBNA – NA PODPORU ČASOVÉ LINIE PRO VZESTUP.
Naléhavá CELOSVĚTOVÁ MEDITACE 4. dubna, = v ČR  a SR  až v neděli  5.4.  v  4.45  hod.

O strachu a vplyve našich presvedčení na náš stav.

Jedná sa o preložený vybraný text (aj v súvislosti so súčasnou situáciou) z originálu knihy :“Letting Go: The Pathway of Surrender“ od David R. Hawkins.

Príklady z osobnej skúsenosti ukazujú, že počas obdobia vysokej nezamestnanosti, napríklad po druhej svetovej vojne, nebol problém získať prácu. V skutočnosti by ste mohli mať dve alebo dokonca tri pracovné miesta v tom istom čase: umývať riad alebo byť čašník, poslíček, taxikár, barman, robotník, pracovať v skleníku a umývať okná. Toto bol dôsledok systému viery, ktorý hovoril: „Nezamestnanosť platí pre iných, ale nie pre mňa“ a „Kde je vôľa, tam je cesta.“ Bola to tiež ochota vzdať sa pýchy výmenou za prácu.
Ďalším príkladom je systém presvedčení v súvislosti s epidemickými ochoreniami. Pred niekoľkými rokmi bolo pri epidémii chrípky pozorne sledovaných štrnásť známych. Zo štrnástich ľudí, osem dostalo chrípku, ale šesť nie. Dôležité tu nie je to, že osem ľudí dostalo chrípku, ale to, že šesť sa nenakazilo! Počas akejkoľvek epidémie sú tu ľudia, ktorí „to nechytia.“ Dokonca aj počas obdobia hlbokých kríz tu boli stále ľudia, ktorí sa stali bohatými a dokonca aj milionármi. Myšlienka chudoby bola v tých dňoch „chytľavá,“ ale nejakí ľudia sa tomu vyhli; pretože sa ich to netýkalo. Aby sa negativita vzťahovala na náš život, musíme ju najskôr prevziať a po druhé dať jej energiu viery. Ak máme silu prejaviť v našom živote negativitu, naša myseľ má samozrejme aj silu premeniť to v skutočnosť.

Aby sme pochopili, akým spôsobom je strach seba-posilňujúci, musíme zastaviť a pozrieť sa na ďalší zákon o vedomí: To, čo udržujeme v mysli, má tendenciu prejaviť sa. Čo to znamená je, že každá myšlienka, ktorú si dôsledne pripomíname a sústavne jej dodávame energiu, má tendenciu vstúpiť do nášho života podľa samotnej formy, v ktorej ju naša myseľ uchovala. Tak strach vyvoláva hrôzostrašné myšlienky. Čím viac budeme mať tieto myšlienky na pamäti, tým pravdepodobnejšie sa stane desivá udalosť v našom živote, čo opäť posilňuje náš strach.

Strach je takou pandémiou v našej spoločnosti, že predstavuje prevládajúcu rozhodujúcu emóciu nášho sveta tak, ako ho poznáme. Strach bol tiež dominantná emócia medzi tisíckami pacientov liečených počas desaťročí klinickej praxe. Strach je taký rozsiahly a obsahuje toľko foriem, že v tejto knihe nie je dostatok strán, ktoré by vymenovali všetky jeho odrody.
Strach je spojený s našim prežitím, a tak zvláštnym spôsobom ladí našu myseľ. Pre väčšinu ľudí je strach taký vše-prenikavý, že ich život skutočne tvorí jeden obrovský súbor kompenzačných pomôcok na zvládnutie ich strachu. Avšak, ak by ani toto nestačilo, tak nám aj médiá znovu a znovu ponúkajú hrôzostrašné situácie, ako dnes ráno: „Teroristická skupina pohrozila, že otrávi naše potravinové zásoby.“ Takéto titulky sú tu neustále, akoby dávali mysli ďalšie príležitosti zvládnuť najhrozivejšiu zo všetkých emócií. Ako sa píše v texte piesne: „Sme chytení medzi strachom zo života a strachom z umierania.“ (“We are caught between a fear of living and a fear of dying.”)

Keď všetky kompenzačné zariadenia mysle zlyhajú a strach prenikne do vedomia, ako zjavné záchvaty úzkosti alebo fóbie, osoba je označená ako úzkostná a neurotická. Mimochodom čisto pre informáciu, upokojujúci liek Valium je najpredávanejšou drogou v Amerike.
Strach má tendenciu sa stupňovať. Preto typický pacient s fóbiami vykazuje postupné rozšírenie strachu na čoraz viac aspektov života, čo vedie k ďalším a ďalším obmedzeniam aktivity a v ťažkých prípadoch k úplnej imobilite.

To bol prípad pacientky menom Betty.
Betty mala tridsaťštyri rokov, ale vyzerala oveľa staršie, pretože bola tenká a vyčerpaná. Vstúpila do ordinácie a priniesla si veľa papierových vreciek, v ktorých sa neskôr objavilo 56 rôznych flaštičiek zdravotných prípravkov, vitamínov, výživových doplnkov a niekoľko vreciek so špeciálnymi potravinami. Jej strach začal ako zárodočná fóbia a čoskoro sa všetko okolo nej zdalo byť možnou hrozbou pre kontamináciu baktériami. Mala veľa strachu ohľadne zdravia a kontaminácie nákazlivými chorobami, ktorý už prekročil do strachu z rakoviny. Verila každému strašidelnému príbehu, ktorý čítala, a tak sa bála takmer každej potraviny, vzduchu, ktorý dýchala, a aj slnečných lúčov na jej koži. Nosila biely odev, pretože sa bála farbív v materiáloch.
V ordinácii sa nikdy neposadila, pretože sa bála, že stolička môže byť kontaminovaná. Kedykoľvek potrebovala predpis, požiadala, aby bol napísaný na hárok zo stredu, ktorého sa nikto nedotkol. Okrem toho, chcela sama odtrhnúť hárok z bloku; nechcela, aby som sa ho dotkol, pretože som mohol mať na sebe mikróby z podávania rúk poslednému pacientovi. Celú dobu nosila biele rukavice. Požiadala aby sa s ňou jednalo telefonicky, pretože sa bála, že bude musieť ísť znova do ordinácie.
Nasledujúci týždeň do telefónu povedala, že sa bojí vstať. Volala by rada z domu zatiaľ čo je ešte v posteli, pretože sa teraz bojí ísť von na ulicu. Mala rozvinutý strach z výtržníkov, násilníkov a znečistenia ovzdušia. Súčasne sa bála, že zostane doma v posteli zo strachu, že by sa mohol zhoršiť jej stav a všetky jej ďalšie strachy by sa mohli znásobiť a tak sa bála, že príde o rozum. Mala strach, že lieky jej nepomôžu, lebo by mohli mať vedľajšie účinky, ale obávala sa ich vysadiť kvôli strachu, že jej nebude lepšie. Potom povedala, že má obavy, že by sa mohla zadusiť tabletkami a prestala dokonca užívať aj svoje vitamínové prípravky, chcela oveľa menej predpísaných liekov.
Jej obavy boli tak paralyzujúce, že každý terapeutický manéver bol úplne márny. Nepovolila mi, aby som hovoril s jej rodinou. Mala strach, že zistia, že navštevuje psychiatra a budú si myslieť, že je blázon. Bol som celkom zmätený a môj rozum zažíval muky niekoľko týždňov, keď som sa jej snažil pomôcť. Nakoniec som to nechal tak. Zažil som úľavu kapitulácie tým, že som sa úplne vzdal: „Nemôžem urobiť absolútne nič, aby som jej pomohol. Jediné čo ostávalo urobiť, bolo jednoducho ju milovať.“
A tak som to urobil. Len som o nej láskyplne premýšľal a často som jej posielal milujúce myšlienky. Dal som jej toľko lásky, koľko som len mohol dať, keď sme hovorili po telefóne. Až konečne, po niekoľkých mesiacoch „láskyplnej terapie,“ sa začala cítiť dostatočne dobre, aby prišla do ordinácie. Postupom času sa zlepšovali a jej obavy a zábrany sa začali znižovať, hoci si sama nikdy nerozvinula žiadny iný náhľad. Povedala, že sa príliš bojí hovoriť o psychologických záležitostiach, a tak v priebehu mesiacov a prípadne rokov liečby, to jediné čo som urobil bolo, že som ju miloval.

Tento prípad objasňuje koncept, ktorý sme predtým predstavili v kapitole o apatii; to znamená, že vyššia vibrácia, ako je láska, má liečivý účinok na nižšie vibrácie, ako napríklad v prípade tohto pacienta, strach. Táto láska je činiteľom uistenia a duševnej posily a veľmi často môžeme utíšiť strach druhých ľudí našou obyčajnou fyzickou prítomnosťou a milujúcou energiou, ktorú im vysielame a ktorou ich obklopujeme. Nie je to to, čo hovoríme, ale skutočnosť našej prítomnosti, ktorá má uzdravujúci účinok.
Môžeme sa naučiť ďalší zákon vedomia: Strach je zahojený láskou. Toto je ústredná téma série kníh od psychiatra Jerry Jampolsky (napr. Láska je Zrieknutie sa Strachu [Love is Letting Go of Fear]). Toto bolo tiež základom liečenia, ktoré sa uskutočnilo v centre liečenia v Healing Center, Manhasset, Long Island, ktorého som bol spoluzakladateľom a lekárskym poradcom. Hojenie postojom súvisí so skupinovou interakciou s pacientmi, ktorí majú smrteľné a závažné ochorenia, a celý proces liečenia je založený na zrieknutí sa strachu a jeho nahradení láskou.

Vzhľadom na to, že v období prebiehajúcej karantény máme viac času zamyslieť sa nad sebou a aj nad tým ako by sme mohli skvalitniť svoj život ale aj Život ako taký dávame Vám na zváženie nasledovné riadky. Sú tu vybrané texty z knihy Dr. Hawkinsa Healing and Recovery (Léčení a zotavení) 2009.

 Toto má podporiť integritu, zodpovednosť, zdravý rozum, uvedomenie a ochranu zdravia v spoločnosti všeobecne aj vo vzťahu ku aktuálnej situácii. Sme za zodpovedné dodržiavanie všeobecných pravidiel prevencie a nariadení v období karantény voči šíreniu infekcií. Heslo dňa a mesiaca: “ Vydržať!“ 🙂 🙂 .

Treba zobrať do úvahy dve témy:

1. Aké následky a vplyv majú emócie na naše zdravie a ako ich prekonať – vzhľadom na pociťované obavy, strach, hnev, paniku v tomto období
2. Zdravie vs. nemoc – vzhľadom na infekciu ako takú

Pozn: Souvislostmi vztaženými k aktuální situaci se budeme zabývat v článku, který právě připravujeme.

1.

Vnútorné napätie sú potlačené emócie. Emócii netreba odporovať treba ju iba bez zasahovania do nej nechať prebehnúť a tlak sa uvoľní. Uvedomenie: „NIE SOM TÁTO EMÓCIA, SOM NESMRTEĽNÝ A NEZNIČITEĽNÝ PRIESTOR VEDOMIA, V KTOROM EMÓCIA PREBIEHA.“ Keď si uvedomíš, že nie si tá emócia ale priestor, ktorému tá emócia nedokáže nič urobiť pretože to je priestor. Je to ako strieľať do vzduchu pričom vzduchu strela nedokáže ublížiť. Alebo ako vlnky na jazere nedokážu poškodiť jazero a preto jazero nemusí odporovať vlnkám a pretože neodporuje tak vlnky prídu, prebehnú a zaniknú. Rovnakú analógiu môžeme použiť vo vzťahu ku strachu či hnevu, tým, že sme priestor vedomia dovolíme emócii prísť, prebiehať aj odísť. Na to aby sme mohli iba pokojne z roviny priestoru pozorovať myšlienku, je nevyhnutné vzdať sa tendencie reagovať automaticky na všetko odporom alebo túžbou. Treba tie emócie nechať prebehnúť a oni na to aby mohli prebiehať spotrebujú energiu, náboj, silu, ktorú človek pociťuje. Vyčistený priestor od neželanej emócie je možné potom naplniť VĎAKOU za to, že máme blízkych, že máme koho MILOVAŤ, mať RADOSŤ za to, že sme živý, že ŽIVOT ako taký existuje a vytrvať pri tomto naladení. To čo nosíme v mysli to rastie! Človek sa MÔŽE rozhodnúť čo v sebe nosí a čomu umožňuje rásť. Emóciu strachu môže nechať nech sama odíde (nesmieme odporovať ani podporovať) z priestoru vedomia a tým, že potom vedome myslíme s Vďakou, Radosťou a Láskou na druhých priestor vedomia sa naplní Krásou.

„….je nezbytné znovu se podívat na vztah mezi tělem, myslí a duchem.

Budeme diskutovat o věcech, které můžeme ověřit prostřednictvím našich vlastních zkušeností, spolu s ověřitelnou klinickou zkušeností odvozenou z pohledu klinického vědce, který věří jen tomu, co může být klinicky opakováno a ověřeno vnitřními zkušenostmi.

Charakteristickým rysem těla je to, že je nevědomé, to znamená, že tělo nemá schopnost samo se zažít. To znamená, že rameno samo o sobě nemůže zažít svou vlastní existenci. Nemůže ani zažít, že je, ani kde je, jak velké, nebo co dělá. Jak víme, co se děje s tělem? Víme to pouze kvůli smyslům. Nezažíváme samotné tělo, ale místo toho smyslovou zprávu o těle. Zaznamenáváme také, že samotné smysly nemají žádnou schopnost prožitku. Například v uchu vibrace procházející sluchovým nervem a stimulace tympanické membrány a ucho nemůže žádným způsobem prožívat zvuk.

Kde se odehrává prožívání těla? Zaznamenává se v mozku, ale povědomí se objevuje v něčem větším, než je samotný mozek, v tom, co nazýváme „myslí“. Je to kvůli energetickému poli mysli, že zažíváme mozek a tělo. Samotná mysl, kupodivu, ale postrádá také schopnost se prožívat. Je to úžasná myšlenka, když se na ni podíváme. Vidíme, že myšlenka sama o sobě nemá schopnost prožívat své vlastní „myšlení“. Paměť nemá sama o sobě schopnost zažít svou vlastní „paměť“. Podobně ani fantazie o budoucnosti nemá takovou schopnost. Fantazie, emoce – to vše, co se děje v mysli – jsou jen zkušenosti kvůli tomu mnohem většímu energetickému poli, jež mysl nazývá vědomí. Toto energetické pole je více difúzní, beztvaré a je schopné prožívat změny stejně jako všechny jevy. Právě kvůli tomuto vědomí jsme si vědomi toho, co se děje v mysli, a je to proto, že jsme si vědomi toho, co se děje s pocity. Vzhledem k pocitům jsme si vědomi toho, co se děje s fyzickým tělem.

Kupodivu však ani samotné vědomí nemůže hlásit, co se děje v něm, s výjimkou většího pole, které je nekonečné a bez dimenze nazvané zkušenostní poznání subjektivního vědomí. Kvůli této kvalitě povědomí, která doprovází existenci a bytost, jsme schopni vědomí. Z vědomí přichází znalost toho, co se děje uvnitř vědomí. Vědomí o tom, co se děje v mysli, a mysl hlásí, co se děje s pocity o těle. Vidíme tedy, že to, co jsme ve svém nejvyšším a největším smyslu, se týká schopnosti subjektivního vědomí. Je to pouze v samotném vědomí, že všechny zkušenosti jsou prožívány.“

* Dr. David R. Hawkins, Healing and Recovery (Léčení a zotavení) 2009, kap. 3 Stres

2.

V súvislosti so zdravím a nemocou Dr. Hawkins hovorí nasledovné:

„Je třeba se podívat na vztah mezi myslí a tělem kvůli jeho velkému významu v oblasti zdraví, který není ve skutečnosti jasně pochopen. Základním principem, který je klinicky prokázán, je, že jsme podřízeni pouze tomu, co máme v mysli. Jedná se o princip léčby a zdraví, přičemž jednou stranou mince jsou nemoci a druhou je zdraví. Jsou to opačné strany mince stejného chápání, které uzdravuje a přináší zdraví – že jsme podřízeni tomu, co máme v mysli.

Dobrým klinickým příkladem je více osobností v jednom člověku a dalším příkladem je hypnóza. V hypnóze můžete pacientovi vsugerovat, že je alergický na růže na stole, a že když vstane, objeví se mu v ústech vyrážka a začne kýchat. Pak je uveden do amnézie. Když se člověk probudí z transu, najednou začíná sípat a v ústech se mu objeví vyrážka. Tělo reaguje na to, co si myslí mysl. V hypnóze mohou být indukovány příznaky většiny onemocnění tím, že pacient je přesvědčen, že program je pravdivý; a pak může být vytvořena amnézie na proces programování. To ukazuje, že nemoc pochází z programu nebo systému víry, který je v běžném životě často nevědomý.“

* Dr. David R. Hawkins, Healing and Recovery (Léčení a zotavení) 2009, kap. 4 Zdraví

„Zdraví je výsledkem pozitivních mentálních postojů. Vzniká v oblasti vědomí a odráží úroveň vědomí, která se projevuje na nižší fyzické úrovni. Projevy zdraví pocházejí z polí nad Neutralitou – z Ochoty a z láskyplnosti, z vnitřní radostnosti a z vnitřního stavu míru.“

* Dr. David R. Hawkins, Healing and Recovery (Léčení a zotavení) 2009, kap. 4 Zdraví

„Díky pozitivním postojům je akupunkturní energetický systém vyvážený a energetický tok zdraví a života proudí přímo napříč všemi energetickými kanály a stimuluje všechny orgány těla. Při negativním myšlením je tok energie přerušený v jednom z dvanácti hlavních meridiánů, a pokud se stav opakuje, dochází k poškození orgánu. Negativní emoce zesilují proces onemocnění. Nevědomá vina mu dává energii a forma onemocnění je důsledkem duševních mechanismů, protože tělo vyjadřuje to, v co mysl věří.“

* Dr. David R. Hawkins, Healing and Recovery (Léčení a zotavení) 2009, kap. 4 Zdraví

„Bylo provedeno mnoho experimentů s chřipkovým virem, kdy bylo například sto dobrovolníků vystaveno velmi těžkým dávkám chřipkového viru. Zajímavé je, že ne všichni skončili s nachlazením, jen určité procento. Jinými slovy, pokud by byla moc ve viru samotném a ne uvnitř vědomí, všech sto lidí by dostalo chřipku, protože virus je tak silný. Avšak dostalo ji jen šedesát pět procent lidí, protože každý třetí z nich na ni nevěří. Tato třetina měla značné pochybnosti a nedostatečnou nevědomou vinu. Není pro takového člověka přijatelné, aby to vyjádřil v této podobě, takže nic není univerzální. Stejnou věc lze vidět při uzdravování. Pneumonie nebo ptačí chřipka se neobjevuje u sta procent lidí, kteří jsou vystaveni riziku, ale jen u určitého procenta z nich. Srovnatelně pouze určitý počet lidí reaguje na lékařskou péči. Rozdíl je v tom, že ti, kteří reagují, nejsou ovládáni z nevědomí. Také negativní systém víry není účinný, protože konkrétní nemoc neodpovídá žádné specifické myšlenkové formě, kterou člověk přijal, takže obě strany – nemoc a léčení – odrážejí energii, která je vložena do určitého systému víry.

Zdraví je ochota odmítat negativitu. Proč člověk přijímá především negativitu? Proč jsou někteří lidé tak vnímaví k programování? Existují lidé, kteří se strachují pokaždé, když otevírají časopis, který popisuje současné nemoci, které se sebou nesou velké množství strachu a viny. Množství strachu je skutečně důsledkem množství nevědomé viny. Je to, jako by zranitelná osoba byla přitahována strachem, a když slyší o nemoci, stává se mentálně naprogramovanou natolik, aby ji uskutečnila ve svém životě.“

* Dr. David R. Hawkins, Healing and Recovery (Léčení a zotavení) 2009, kap. 4 Zdraví

„Když se vracíme zpět k fyzičnosti, je užitečné si pamatovat, že energetické pole těla v úrovni 200 je slabé ve srovnání se systémy víry úrovně 400. Víra, že cukr a sladkosti způsobí hypoglykemii, cukrovku nebo nadváhu, tyto nemoci zapříčiní. Vysvětlení, která byla dána, jsou odmítnutí pravdy a racionalizace, aby se ospravedlnilo, že jste oběť. Když říkáme, že je to vědecky dokázáno, je to jen vysvětlení. Reálná věda je popis mechanismu. Popis mechanismu toho, jak k tomu dochází na fyzické úrovni, je stále jen popisem mechanismu, nikoli příčinou. Příčina je na úrovni mysli, účinek je na úrovni těla, ne naopak. Pouhé obrácení tohoto porozumění poskytuje celý klíč ke zdraví a léčení. Zdraví pak vychází z pozitivních mentálních postojů, o kterých jsme mnohokrát slyšeli, natolik, že mnoho lidí to otravuje, protože to znamená, že pokud mají nemoc, nemají pozitivní mentální postoj.“

* Dr. David R. Hawkins, Healing and Recovery (Léčení a zotavení) 2009, kap. 4 Zdraví

Život plyne v souladu s plány Vesmíru. Neměli bychom jej ohýbat, spíš plout na vítězné vlně. Tak jako ve slalomu na divoké vodě.
Plány Vesmíru jsou dokonalé a komplexní, dalo by se říci, že už teď je vše tak, jak má být, aby se jednotlivci mohli v rámci svých schopností, nadání a Karmy vyvíjet. A vývoj nemusí být pro každého v daném okamžiku jen cestou vpřed. Proto je lepší Vesmíru „nezavazet“…

To co se děje na Zemi je Realita, o niž nemáme úplnou představu a každý si ji dobarvuje podle svých názorů a předsudků a negativních vzorců, přejatých do Vědomí a podvědomí (nevědomí).
Vše, co se děje, je neuzavřený interaktivní vícedimenzionální hologram, ve kterém se každá probíhající skutečnost jeví každému jinak, podle jeho nastavení. To, co a jak jednotlivec vidí v každém okamžiku, je ovlivněno jeho vůlí, myšlením a činy v minulosti. Rychlost této zpětné vazby je pro každého jiná, dle své úrovně Vědomí.
Scénář takového Hologramu je natolik složitý, že jej, dle mého úhlu pohledu, jako jednotlivci ovlivňujeme jen částečně, podle síly svých Vědomí a modifikujeme tím kvalitu obsazenosti herců (i sebe samotného) v tomto Hologramu.

Jak plout v proudu Života?

Stačí dodržovat tři jednoduché zásady:

1. Vykonávat jen potřeby Přítomnosti, bez toho, abychom si přáli, aby to bylo jinak.
2. Vědět, že budeme vědět, co bude třeba vědět, až to bude třeba vědět (vidět, slyšet, atd.).
3. Vše vykonávat s laskavým přístupem; není důležitá ta úloha samotná, ale laskavý přístup, s jakým ji vykonáme.

Autorem příspěvku je Peter Magula.

Venované všetkým strateným dušiam, ktoré aj napriek vlastnej búrke, prinášajú svetlo druhým. Nie ste stratení.

Kto plače v daždi

Dlho si nebol v tichu,
dlho si nebol sám.
V snoch obišiel si celý svet,
teraz už nie je kam.

Zažil si bolesť, predstieral šťastie,
falošným úsmevom kŕmil svet.
V tichu však počuť, čo v tebe rastie.
V tichu si nahý, si v ňom sám,
neskryješ búrku, neskryješ klam.

Mraky sa zbiehajú za oknom,
vnútri však dávno prší.
Už nevadia vrásky nad okom,
každá má príbeh v duši.

Búrka skrýva krásu, nie však silu.
Pri nej slabé ľahko sa odhalí.
Vo vnútri chveješ sa chvíľu.
Vonku sa blízka, v tebe to hrmí.
Čo hľadal si pod slnkom, búrka ti splní.

Neprší len v tebe, už prší aj za oknom.
Choď s búrkou priamo do búrky,
choď s búrkou do dažďa, choď s ňou von.
S búrkou v sebe nemôžeš kráčať za slnkom.

Svet si ťa pamätá, ale búrka ťa pozná.
Pre falošný svet stovky masiek si splodil.
V búrke však pretvárka nie je možná.
Do jej dažďa vždy plakať si chodil,
ona vie pravdu, ona ťa pozná.

Tak jej dážď stal sa tvojím,
keď vzal si jej hromy, nechal blesky.
Búrku odniesol si si vždy v sebe.
Dážď splynul so slzami, odplavil masky.

Dážď vždy tvoj úprimný plač zakrýval.
Teraz poď so svojou búrkou von,
buď čím si…, čím si vždy býval.
Von so všetkým, čo už nechceš, čo nie si.
Nechaj hromy aj dážď za oknom.

Nevadí že si hral, že si zabudol.
Spomienky časom blednú.
Vráť búrke búrku čo si odniesol,
nech opäť splynú v jednu.

Pusť svoju búrku zase von,
vráť jej bleskom hrom.
Budeš zase tichom, čo po nej ostane,
tak pusť ju, nech hrmí len vonku.
Ostane len jedna búrka,
tvoja premení sa na spomienku.

Ticho zavládne až jedna stretne druhú.
Naposledy zablýska sa… zahrmí,
a svet čierno-biely privíta dúhu.
Kto v daždi plakal, zmizol s búrkou.
Dážď zmyl bolesť, masky a klam.
Po búrke ostalo ticho, jasno za spomienkou.
Nádych… , výdych, si doma… si tam.

Peter Magula