. 231. on-line setkání skupiny Dr. Hawkinse zaměřené na vzdávání se srozumitelné v CZ a SK jazycích – 31.3.2025 - Dr. David R. Hawkins, Ph.D.

. 31. března / marca 2025

Vítáme všechny, kteří právě sledují naše 231. on-line setkání studijní skupiny Dr. Hawkinse.

Už jen tím, že jsme dotřepali svoje kostry na toto setkání, máme šanci, že se na nás něco osmózou nalepí. Tak, jak se to děje v AA nebo v jiných dvanácti krokových skupinách. Naše setkání umožňují postupné posuny z poslouchání do momentů, kdy tzv. trkne – a to naposlouchané je uplatněno v praxi, v situacích, kterými jsme karmicky přitahováni.

Díky našemu každopondělnímu on-line setkávání se, se v naši duchovní práci nacházíme v etapě, kde důrazem není již jenom „vědět“, ale stávat se tím, co se učíme. A to s pomocí naši nepřetržité duchovní zamyšlenosti. Je to mysl, která nás dovede k nemysli. Tím se posouváme do setkání, která jsou více zaměřená na vzdávání se, nebo-li přijímání toho, co je, a – toto vzdávání – je srozumitelně podané ve slovenském či českém jazyce.

Kromě on-line pondělků pořádáme 2x ročně osobní setkání, vždy na jaře a na podzim. Podrobnosti jsou uvedeny na webu www.hawkins.support. To nadcházející bude od 1. – 4 .května / mája. Uzávěrka přihlášek je asi za 14 dní. Děkujeme, že svou účastí podpoříte Julovu překadatelsko-dabovací aktivitu. Nadaboval již asi 5 hodin, 2 DVD ze 3, přednášky z 3/2002, nazvané „Úrovně Vědomí: Subjektivní a Společenské Důsledky“.

Ti posluchači, kteří se připojili nedávno, mohou načerpat poznatky z našeho archivu on-line setkání, které jsou archivovány rovněž na stejném webu (www.hawkins.support).

Vy, kteří máte kameru a zapnete si ji, svými reakcemi na probíranou tématiku podpoříte Honzu a Františka. Nemusíte se bát o své soukromí. Pokud nepoužijete mikrofon, obraz se na vás nepřepne a vy tak nebudete v záznamu setkání.

Dnešní setkání bude přípravou na osobní setkání, které bude již za měsíc. Tématem Střílkového osobního setkání bude březnová přednáška z roku 2002, kterou nazval: „Úrovně Vědomí: Subjektivní a Společenské Důsledky“. Proto si dnes povíme o jednotlivých charakteristikách úrovní vědomí, zopakujeme Povzbudivý príhovor od Jula, který zazněl v 9/2021, přečteme si odezvu a František přečte 809 slov.

Ale nejprve si pustíme Požehnání od Dr. Hawkinse. Pohodlně usaďte či ulehněte a začínáme.

Video s požehnáním od Dr. Hawkinse:

Předávám slovo FRANTIŠKOVI:

FRANTIŠEK…

Můžeme se sami odhadnout, nebo odhadnout druhé,

abychom s nimi jednali v souladu s jejich úrovní vědomí (uvědomování si) + 1:

. 20. Chci být ze STUDU až neviditelným, svěsím hlavu, jednám tak, aby si mě nikdo nevšiml, a odplazím se lidem z očí, mám pocit poníženosti, mám malé sebevědomí, které maskuji perfekcionismem, přehnaností, morální extrémností, netolerancí. Zdraví mi neslouží, nejsem na tom dobře emocionálně ani po psychické stránce.

Život a věci jsou bídné. Jsem nesmělý a uzavřený, cizím slovem introvert. Jsem krutý k sobě i k ostatním. Často mám vážnou duševní chorobu, z čehož vyplývá, že často až paranoidně podezírám, tvrdím výmysly a ztratil jsem kontakt s každodenní normální realitou života, takže jednám nepřiměřeně ke společenské situaci. Společnost mě považuje za vyšinutého. Jsem náchylný na krutosti a bizarní kriminální činy.

. 30. Jsem chudák, na kterém všichni sedí, a je to jejich VINA, takže je mi jasné, že jsem oběť, proti které se všichni spikli.
Život a věci jsou podlé. Ale já nejsem na vině – oni jsou na vině, a z toho mám pocit obviněného. Vím, že chyby, a to ve všem, jsou v jiných, protože já jsem bez chyby. Mívám sice někdy i výčitky svědomí. Někdy způsobuji sobě i druhým tělesnou bolest, a to mi přináší potěšení. Soustavně mě postihují nějaká neštěstí. Vidím, že lidé páchají hříchy, které se jim určitě nedají odpustit, a ti největší hříšníci si zasluhují trest smrti. Přivádějí mě k zuřivosti. Ty, kteří se mnou nesouhlasí, je třeba zničit a snad i zabít.

Jednám ničivě, destruktivně. Pokud jsem reportér, píšu o tom dokonce i články do novin. Ti, kdo mluví o nějakém odpouštění, o kterém nevím, co to je, musejí být padlí na hlavu. Jasně, že jsem emocionálně zatvrzelý.

. 50. Všechno vidím beznadějně, jak teď, tak v budoucnu. Život a věci jsou beznadějné. Žiji v chudobě a zoufalství.
Mám pocit zoufalství. Nemám ani energii na to, abych využil prostředky, které mám po ruce. Nemohu si pomoci. Naděje mě opustila. Jsem plný emocí, které z toho pramení. Zírám na zeď. Jak jednám? Nejednám, jinými slovy, jednám tak, že jsem to vzdal. Jedním slovem APATIE. Nevím, že společnost mě vnímá jako přítěž, protože neustále potřebuji příliv energie od druhých. Ne že bych se aktivně zabil, ale tiše pasivně zemřu. Nevím, že jen zásah zvenčí mě z toho vytáhne.

. 75. Kolem mne je všechno smutné. Samý SMUTEK. Jako bych neustále prohrával, měl bolestné ztráty, a je mi jasné, že jsou samozřejmě součástí života. Pokud něco ztratím, je to samozřejmě nenahraditelné. Jsem v depresi, v zármutku, ve smutku.

Život a věci jsou tragické. Mám v sobě pocit lítosti a s ním i výčitky svědomí. Jednám sklíčeně. Ani se mi nechce jíst. Nevím, že když se na mě navalí něco traumatizujícího, rozpláču se, začnu jíst a mám šanci se z této energie dostat.

. 100. Co mě pohání jednat, je STRACH. Svět je nebezpečný a ohrožuje mě. Život a věci jsou hrozivé. Je mi to jasné. Je plný nástrah. Vidím to přece každý den v televizi, jaká nebezpečí číhají za každým rohem. Z toho mám pocit úzkosti. Kupuji si věci potřebné pro svou záchranu. Moji nejistotu projevuji aktivitami, žárlivostí, bezpodmínečnými požadavky na druhé, ale více při tom jednám staženě. Jsem obklopen podobně smýšlejícími lidmi. Snadno podléhám machinacím druhých, jsem zmanipulovatelný. Duševně se nevyvíjím a mám duševní zábrany. Uvěřím politikům a podnikům, že to, co dělají, je pro mé dobro a mou záchranu. Nevím, že svět všedních já podporuje v lidech strach, protože lidé se dají lehce v tomto stavu zmanipulovat a je možné jim kdeco prodat a ovlivnit je. A nevidím, že bez pomoci zvenku nejsem schopen se dostat z této energie, a proto ve volbách podvědomě volím ty, kteří „samozřejmě“ strach překonali, protože ti mě určitě z něho vysvobodí.

. 125. Mám hodně energie, a proto stále něco chci a honím se za tím. Jedním slovem, je ve mně CHTĚNÍ. Ženu se, abych měl; měl věci, postavení. Hrabu a jsem chamtivý. A chci to samozřejmě ještě víc. Mám pocit prahnutí po věcech. Když to konečně dostanu, mám už připraveno další a další, co potřebuji. Když nedostanu to, po čem jdu, život a věci přinášejí zklamání. Svět je jednoduše nepřející. Sleduji reklamy. Stojím si za svým, protože já vidím věci správně. Nemohu se přestat hnát za svými představami chtění, jakým jsou například upoutání pozornosti na sebe, peníze, prestiž, sexuální uznání, šéfování, a jsem vlastně chtěními okouzlen a jsem jimi lapen, jednám závislostně. Nevím, že jsou pro mě ve skutečnosti důležitější než samotný můj život, jako je tomu u závislého člověka. Nikdy toho nemám dost. Nevím, že vlastně já nevlastním věci, ale ony vlastní mě, a že když se mi něco nepovede a rozzlobí mě to, mám šanci začít se osvobozovat. Dokonce mi jednou může docvaknout, že to nahánění mě vlastně trvale neuspokojuje, a tak mám šanci se z objetí této energie vymanit. Je to těžké, ne-li až nemožné, si to vlastně uvědomit, protože svět všedních já politiků a obchodníků podporuje v lidech žádostivost mít, protože lidem je možné lehce v tomto stavu prodat cokoli.

. 150. Ze zklamání plynoucího z nedosaženého chtění jsem ve stavu HNĚVU. Nevím, že mé zklamání vychází z přehnaného přisuzování důležitosti chtění/=touhám, a že tedy podkladem mého hněvu jsou mé nedosažené touhy, jinými slovy chtění. Jsem spravedlivě rozhořčen, podporuji války. Můj hněv vede k pocitům nenávisti. Jsem nestálý, nebezpečný, nevrlý, výbušný. Snadno sklouznu k násilnictví, dokonce i k nenávisti. Mám tendenci být zahořklý a pomstychtivý. Často: Rád poukazuji na nespravedlnost, rád se hádám, jsem chtivý boje, jednám agresivně, protože život a věci jsou proti mně. Rád se soudím. Kazí mi to život, nakolik takto se chovám v každodenním životě. Avšak někdy také poukazuji na sociální nespravedlnost a bojuji za ni. Nevím tedy, že můj hněv může občas vést i k pozitivním změnám ve společnosti, a ne jen k destrukci.

. 175. Na rozdíl od pocitů dosud popsaných lidí se cítím skvěle. Nevím ale, že tento můj pocit je výborný pouze ve srovnání s dosud popsanými stavy, a nikoli se stavy vyššími, o nichž ale nevím. Rád strkám lidem pod nos své těžce získané výsledky, ke kterým jsem se dopracoval. Přece mohu mít na to svoji HRDOST, která vede k pocitu pohrdání nulami, nýmandy. Soustavně si dávám pozor, a je to namáhavé, a bráním se, abych byl v normě, které jsem dosáhl a na kterou jsem hrdý. Jednoduše řečeno, život a věci jsou náročné. Neuvědomuji si, že můj pocit výjimečnosti je založený na uznání mne, mé osoby lidmi z okolí, a pokud se mi tohoto uznání nedostane, spadnu. Takže se cítím dobře, jen když věci stíhám. A stíhat musím, jinak upadnu do nenávisti nebo se budu chtít propadnout hanbou a neviditelně se odplazit. Proto si nemůžu připustit chyby, jednám arogantně a nafoukaně. Z toho plynou mé zábrany pro můj další duchovní vývoj. Jednám nafoukaně jako opice, která se bije v prsa, protože si myslím, že jsem dosáhl víc než ostatní, kteří ale na mě neustále útočí. Lehce mě navedou k náboženské válce, politickému terorismu, fanatismu. Vidím věci černo-bíle.

. 200. Ještě si neuvědomuji, že jsem získal ODVAHU začít se vymaňovat ze stavů, které nepodporují život. Jsem schopen a mám v sobě odhodlání začít věci zkoumat, začít možná vidět odstíny, věci dosáhnout, čelit nepřízni osudu, efektivně a s odvahou. Jedním slovem, život a věci jsou uskutečnitelné. Život se mi zdá vzrušující, vyzývající, stimulující, a to mě vede jednat s vervou, že se to dá zvládnout. Mám ochotu zkoušet nové věci. Jsem schopen se učit novým dovednostem v práci. Jsem ochoten se učit a začít duchovně růst. Jsem schopen postavit se strachu čelem a také jsem schopen se podívat na své charakterové nedostatky. Z toho mám pocit sebeujištění. To, co jiní nazývají a považují za překážky, já považuji za povzbuzení, i když stále mám svou pravdu a jsem přesvědčen, že příčiny událostí, které se mi dějí, stejně jako mých problémů, se nacházejí mimo mě, že nejsem jejich tvůrcem. Ze světa kolem mne získávám tolik energie, kolik do něj vkládám, takže už nejsem na obtíž, jako jsem byl, když jsem byl na nižších úrovních.

. 250. Uvědomuji si, že některé mé problémy pramení z mých stanovisek, a jsem schopen jednat tak, že stanoviska postupně uvolňuji, upouštím od nich a překlenuji je. Možná i nemusím mít někdy pravdu a dokonce i někdy přiznám, že nemám pravdu. Ale stále jsem přesvědčen, že podstata dění, které mě zasahuje, stejně jako mých problémů, se nachází mimo mě, že já nejsem jejich tvůrcem. Když něco udělám nebo chci udělat a nevyjde to, je to více-méně v pořádku, tedy jsem NEUTRÁLNÍ, takže nejsem tak citově závislý na výsledku jako předtím. Věci dělám přiměřeně, ale ne víc, než je třeba. Dokážu se přizpůsobit. Mé zážitky z proher, obav a zklamání nepociťuji těžce. Mám pocit důvěry v život, protože jak to bude, tak to vždycky nějak bude. Když není po mém, už to necítím jako porážku, ustrašenost nebo zklamání. Začínám si být vnitřně sebevědomý a vím to. Nenechám se jen tak lehce zastrašit. Nemám v sobě potřebu někomu něco dokazovat. Žiji život vlastně v pohodě a mám pocit celkové spokojenosti a bezpečí, takže život a věci jsou přijatelné. S lidmi lehce vycházím a lidé lehce vycházejí se mnou. Lidé se mnou cítí neohrožení, v bezpečí a v pohodě se se mnou mohou přátelit. Nemám zájem uchylovat se k hádkám, ukazovat prstem na něčí vinu a dokonce nemám zájem ani o nějaké životní soutěžení. I emocionálně jsem víceméně v pohodě a v podstatě mě věci nerozhazují.

Můj přístup je přístup bez posuzování a je z jakéhosi nadhledu. Neposuzuji, a tím si ani nepřeji rozkazovat jiným, jak se mají chovat. A z toho je vidět, že si cením svobodu, no, a proto je mi těžší si nařizovat, co si mám myslet.

. 310. Vím, že můj životní pokrok je rychlý. Překonal jsem vnitřní odpor k životu a mám pocit optimismu do života. Začal jsem být v myšlení opravdu otevřený, takže vidím, že i jiní mají své pravdy. Ale stále si myslím, že zdroj toho, co se mi děje, stejně jako zdroj mých problémů, je mimo mě, že nejsem jejich tvůrcem. Vím, že mám otevřené dveře k jakémusi automatickému úspěchu, jak společenskému, tak ekonomickému, takže život a věci jsou nadějné. Věci dotahuji a jednám s vědomým úmyslem více než přiměřeně, a proto je můj úspěch běžný v každém mém úsilí. Šance, že budu nezaměstnaný, je malá, a to i proto, že je ve mně OCHOTA vzít jakoukoli, pro druhé ponižující, práci, jako například práci ve službách, tj. obsluhování jiných. Jsem z těch, kteří jsou v zaměstnání vybíráni k postupu. Jsem zavázán k účasti a začínám být opravdu otevřený nápadům. Nepotřebuji se přetvařovat v tom, že jsem skutečně milý a ochotný jiným pomáhat. Přispívám nejen ke svému dobru, ale i k dobru společnosti. Své vnitřní nedostatky jsem ochoten a schopen řešit, a proto nemám nějaké velké zábrany při učení, jsem výborným studentem. Nakolik jsem už dávno zanechal hrdost a pýchu, jsem ve svých postojích, pocitech a myšlení, samoopravující se a jsem schopen se učit od druhých. Když mě potká nepřízeň osudu, jsem schopen ji překonat a poučit se z ní. Jsem ve svém nitru sebevědomý a toto mé sebevědomí je podporováno kladnou odezvou od společnosti. Jsem hlubokým zdrojem moci pro společnost.

. 350. Nepovažuji se za oběť dění tohoto světa, a proto vidím, že příčiny dění a událostí, které se mi přihodí, stejně jako mých problémů, se nachází ve mně, že já s tím něco mám. Vím, že nic mimo mě mne nečiní šťastným, a proto já jsem zdrojem a tvůrcem svého pocitu štěstí, stejně jako lásky, a vím, že jsem schopen žít v souladu s proudem života, ať už mne život zavede kamkoli. Jednoduše život a věci jsou souladné, tak jak se odvíjejí. Jsem tedy životně flexibilní a je to z mé strany PŘIJETÍ života takového, jaký je. To znamená, že jsem schopen se zapojovat se životem tak, jak věci přicházejí, bez toho, abych je zaškatulkoval. Při porovnání s předchozím stavem mi došlo, trklo, mnoho věcí a pociťuji v sobě velkou proměnu. Jednám tak, že přijímám za sebe zodpovědnost, tedy nevymlouvám se. Jsem citově, tedy emocionálně, klidný. Slyšel jsem, že je něco jako zdánlivost vnímání, nepopírám ji, a začínám se podle toho i chovat. Mám snahu dívat se na věci z nadhledu a snažím se vidět celkový obraz. Jednám s vyvážeností, proporčností, přiměřeností. Nemám zájem zabývat se tím, zda já nebo někdo jiný, má či nemá v dané věci pravdu. Mám však zájem vyřešit záležitosti a hledám postup, co s těmi zádrhely dělat. Něco jako „jdouc dopředu“. Vůbec nejsem ustrašený přijmout složitou nebo náročnou práci. Už nejsem pod nadvládou krátkodobých cílů, ale převažují cíle dlouhodobé. Moje sebedisciplína a mé mistrné zručnosti jsou výrazné. Nedám se nachytat a jiní mě nemohou rozhodit, protože mě nezajímají, nějaké hádky, konflikty, námitky, oponování. Spíše mám pocit odpouštění. Vidím, že ostatní lidé mají úplně stejná práva jako já, takže si cením rovnoprávnosti. Jsem víceméně vůči ostatním bez diskriminace. Zahrnuji jiné, tedy jiné nevylučuji ani neodmítám.

. 400. Tím, že jsem přestal být otrokem svých emocí, dostal se u mě do popředí INTELEKT, rozumné racionální jednání. To je vlastně to, čeho jsem dosáhl, když jsem se dostal na tuto úroveň. Hledám další vědomosti a vzdělávám se. Nyní jsem schopen pracovat se symboly a jednat s nimi abstraktně, promítat si je v hlavě, uspořádávat obrovské množství informací, porozumět jim a na jejich základě se rychle a správně rozhodovat. Život a věci dávají smysl. Vidím prolínání vztahů mezi tím, co pozoruji, odstíny a téměř neviditelné rozdíly ve věcech. Jsem vysoce efektivní v technických záležitostech. Mám pocit chápání. Dalo by se říci, že všeobecně je toto úroveň špičkové vědy, špičkové medicíny, klasických nositelů Nobelovy ceny, státníků (na rozdíl od politiků), jako byli Einstein, Freud, Roosevelt, kteří měli velký vliv na společnost. A nyní o jiném: Někteří říkají, že snad mám i nedostatky, ale já o nich vůbec nevím. Že prý jsem tak zahlcen obrovským proudem informací, které mi víří hlavou, že vlastně nevím, co znamenají. Jsem tímto tokem údajů tak okouzlen, že si z nich vytvářím všemožné koncepty, ideje a teorie, ale zároveň mi údajně uniká podstata a nerozpoznávám kritické místa ve složitých věcech. Lidově se říká, že pro stromy nevidím les. Prostě mudrování, rozumování se jaksi stane podvědomě mým cílem. Na základě mého přemýšlení a mudrlantského rozumování vím, že některá pozorování a pravdy jsou objektivní a některé subjektivní. A že prý tomu tak není? A když pozoruji události kolem sebe nebo ve světě, je mi jasné, že jedna vyplývá a je následkem druhé. A někteří, padlí na hlavu, říkají, že tomu tak není! A navíc mi někteří tvrdí, že prý se rozumem nelze dopracovat k pravdě. Ti snědli snad jedovaté, psychotropní houby!

. 500. Kolem sebe vidím laskavost a LÁSKU {SRDEČNOST}, stejně jako
4 % obyvatel světa. Ale nikoli takovou lásku, jaká je denně ukazována a popisována v masmédiích a s jakou jsem, s největší pravděpodobností, vyrůstal. Není to silná emocionalita, není to přitažlivost k jiným, není to připoutanost, není to vlastnictví, není to šéfování jiných, není to závislost na někom, není to spojeno s erotikou, s novotou, s požitky. Není přechodná a nemění se podle vnějších okolností. Takto popsaná láska, po přerušení ji podporujících vnějších podmínek, vyúsťuje obvykle v nenávist, z čehož je zřejmé, že to nebyla láska, o jaké mluvíme na této úrovni. Slovo láska na této úrovni znamená můj trvalý a neměnný stav. Jak je to možné? Protože není u mne podmíněna vnějšími podněty, a tedy úplně jasně vím, že vychází z mého nitra. Z mého srdce, a z čistoty a bezúhonnosti mých motivů, ne jako činnost myšlení. Jsem milý a laskavý, protože jsem milý a laskavý, bez ohledu na skoro všechno dění kolem mne. Mám pocit úcty a respektu k věcem a lidem, a tím jsem stále více odpouštějící, pečovatelsky starostlivý, podporující. Život a věci jsou blahosklonné. Nezaujímám stanoviska, takže mohu být téměř stále laskavý i k těm, kteří vidí věci jinak než já. Do své lásky zahrnuji všechny, včetně sebe samého. V takzvaných „situacích“ podporuji to, co je pozitivní, místo abych napadal to negativní, jinými slovy, jednám s nevyčerpatelnou pozitivitou. Vlastně negativitu rozpouštím tím, že ji stavím do jiného světla, místo toho, abych na ni útočil. Jiní říkají, že je povznáším. Dokážu rozpoznat podstatu složitých věcí, která mi dříve unikala. Umím se zaostřit na samotnou podstatu věci a nezamotávám se v detailech. Tedy jednám s pohledu celkovosti v dané věci, a ne s jejími detaily. Umím vidět věci z širšího rámce, ať už časového, nebo samotného dění. Při prvním pohledu na věc jsem schopen vidět, o co jde, a to bez toho, že bych musel o věci nejprve rozumovat. Jednou jsem souhlasil si nechat v mozku změřit přítomnost jakéhosi hormonu zvaného endorfin, kterému lidé říkají hormon štěstí nebo přirozený vnitřní opiát, a ukázalo se, že mi měřitelně zaplavoval mozek. Teď jsem opravdu trvale šťastný. Nechválím se tím.

. 540. Už nejsem téměř stále laskavý i k těm, kteří vidí věci jinak než já, a skoro ke všemu dění kolem mne. Už jsem laskavý, bezpodmínečně, úplně bez jakýchkoli, byť sebemenších, stanovisek, očekávání, podmínek. Dokážu být v lásce souběžně s mnoha lidmi. Jednám s nevyčerpatelnou ohleduplností. Jsem nekonečně trpělivý; nic mě nevyvede z míry, a dokonce i při trvalejších nepřízních osudu. To mě vede k tomu, že mám soustavně pocit klidu, takže život a věci jsou dovršené. Svět vidím jako výjimečně krásné a dokonalé tvoření a jako projev lásky a božství. Cítím, jako bych se začínal slučovat s božskou vůlí, jejíž moc jako by konala zázraky. Je mi však jasné, že tyto zázraky nejsou mojí zásluhou, ale jsou projevem této energie. Dění věcí vidím tak, jako by se děly v souhře a bez jakékoli námahy. Moje RADOSTINAPLNĚNOST nevyplývá z toho, že se věci dějí tak, jak jakože bych si přál, ale z každého okamžiku mé existence – pocit radostinaplněnosti provází každý můj čin, který je v první řadě zaměřen ve prospěch světa. Samozřejmě, že tato radostinaplněnost vychází z mého nitra, a není tedy vůbec závislá na tom, co se děje kolem mě. Nemám problém se na někoho dlouho dívat a nemusím přitom sklopit oči. Slyšel jsem, že duchovní skupiny 12 kroků jsou založeny na radostinaplněnosti, která přináší uzdravení. Také jsem slyšel, že jsem ve společnosti svatých, duchovních léčitelů a pokročilých duchovních studentů. Lidé v mém okolí říkají, že mám na ně svou přítomností výrazný vliv. Slyšel jsem, že ti, kteří přežili svou klinickou smrt, se často dostávají do tohoto energetického pole.

. 600. Jíní hovoří, že jsem prý osvícený, tak jako jeden z deseti milionů. Atd…

Povzbudívý príhovor od Jula:

https://youtu.be/zZM6JZuCU0I

HONZA:

Pokud zatím nedostáváte emailem informace o nadcházejících setkáních a chcete tyto emaily dostávat, napište mi na: jan.macto@gmail.com.

Na stejný email můžete psát i odezvy a dotazy.

KONEC – po vyčerpání témat neoficiální části.

Bezplatné připojování se zůstává zachováno, pokud příspěvky postačují na krytí výdajů.

Družstvo Evoluce, které tyto aktivity zastřešuje, je financováno jen z darů.

Minulý týden bylo darováno 1091 Kč

Děkujeme za finanční podporu.

Nabízíme záznam celého on-line setkání:

Zvukový záznam v MP3:

https://drive.google.com/file/d/1PpbpBjnAOW3jFl9AS_G0SaviYuk3FsV_/view?usp=sharing