. 27. května /mája 2024
Vítáme všechny, kteří právě sledují naše 187. on-line setkání studijní skupiny Dr. Hawkinse.
Díky našemu každopondělnímu on-line setkávání se, se v naši duchovní práci nacházíme v etapě, kde důrazem není již jenom „vědět“, ale stávat se tím, co se učíme. A to s pomocí naši nepřetržité duchovní zamyšlenosti. Je to mysl, která nás dovede k nemysli. Tím se posouváme do setkání, která jsou více zaměřená na vzdávání se, nebo-li přijímání toho, co je, a – toto vzdávání – je srozumitelně podané ve slovenském či českém jazyce.
Ti posluchači, kteří se připojili nedávno, mohou načerpat poznatky z našeho archivu on-line setkání na webu hawkins.support.
Už jen tím, že jsme dotřepali svoje kostry na toto setkání, máme šanci, že se na nás něco osmózou nalepí. Tak, jak se to děje v AA nebo v jiných dvanácti krokových skupinách. Naše setkání umožňují postupné posuny z poslouchání do momentů, kdy tzv. trkne – a to naposlouchané je uplatněno v praxi, v situacích, kterými jsme karmicky přitahováni.
Kdo má možnost si zapnout kameru, toho Julo bude moci zaregistrovat a vidět odezvy. Když nebudete mluvit přes mikrofon, nebudete vidět v záznamu tohoto setkání.
Setkání bude odrážet to, na co se Julo naladí a bude vhodné pro skupinu říci.
Přišly e-mailem dvě odezvy od Alice. Jedna měla být zařazena už minule, ale Honza ji přehlédl, když přišla před týdnem po obědě, a ta druhá je aktuální reakce na setkání z minulého týdne.
Ale nejprve si pustíme Požehnání od Dr. Hawkinse. Pohodlně usaďte a začínáme.
Video s požehnáním od Dr. Hawkinse:
Předávám slovo Julovi:
JULO…
Jen ze záznamu…
HONZA:
Odezva od Alice – na předminulé setkání :
Dobré ráno,
Alice by chtěla vyjádřit velkou vděčnost. Vděčnost za Julovu práci v šíření a interpretaci díla DRH; také Honzovi, Františkovi, Mírovi, Hedvice…
Alice nebyla ve Střílkách z toho důvodu, že dala přednost určité potřebě přítomnosti, která byla vázaná smlouvou a konkrétním termínem.
Online meetingy Alice časově nestíhá (potřeby přítomnosti ohledně dětí a také brzkého ranního vstávání následujícího dne), ale pouští si je hned v úterý ráno, kdy jezdí do práce.
Nyní k Borůvce, která v předchozím online setkání sdílela svoji situaci s nemocnou klientkou, i k Mirce, která sdílela svoji zkušenost s umírající paní.
Alice si dovoluje nabídnout její úhel pohledu. Alice také pracuje s lidmi a toto se jí velmi osvědčilo.
V prvé řadě je klíčové situace, lidi, události nehodnotit. Brát věci, aké sú. Podívat se na toho člověka se soucitem, respektovat jej a (v kontextu profesní role) být připraven mu pomoci. Pakliže to dotyčný odmítá, tak nepřemlouvat, nevnucovat pomoc; někdy stačí jen tak tam s tím člověkem být, vysílat láskyplné myšlenky, být v tichu (a tu situaci nehodnotit; odmítnout ponuky vlastního ega, že „Bych měla něco udělat. Že přece musím nějak reagovat… a když nebudu reagovat, dělám svoji práci špatně.“ „Děkuji za pozvání, (tyto ponuky) něpřijímám.“) Tím se vytvoří láskyplné energetické pole pracovníka. Když pomáhající se nachází v klidu a přijetí toho, co vzchází, tak to ovlivňuje i klienta. Následně lze opětovně nabídnout pomoc nebo udělat nějakou (pro ego) „maličkost“, která k té konkrétní pomoci směřuje.
Klíčové je ale přijetí toho, co je. A pozorovat, co to ve mně dělá; jestli jde ego s tou situací (přijímání), nebo se snaží vymyslet zase nějakou fintu, proč to „nejde“ takhle (u)dělat.
Alici velmi pomáhá modlitba Božího služebníka. „Jsem služebník Boží, proto MOJE VŮLE, MOJE MYŠLENKY a vše ostatní jsou zbytečné…“
Pokud si toto uvědomíme, není o čem smlouvat. Když jsou moje myšlenky a moje vůle zbytečné… tak… zbyde tedy CO? Jen ten právě probíhající okamžik. Bez hodnocení. A plně v souladu s Boží Vůlí. Ego, pokud je ochotno jít s modlitbou Božího služebníka, prostě v tomto musí sklopit hlavu.
K umírající paní (Mirka):
Alici se ukázalo, že ne vždy, co umírající popisují jako… např. černé entity…, jsou halucinace. Ano, vnější svět, různé diagnostické nálepky to tak nazývají. Zároveň mnoho umírajících popisuje téměř to samé: vidí ve své blízkosti černé postavy, zemřelé rodinné příslušníky i neznámé osoby.
Při práci s umírajícími se (Alici) osvědčilo být v blízkosti umírajícího, vysílat láskyplné myšlenky, modlit se za něj a prosit anděly, aby umírajícímu pomohli přejít do nelinearity. Alice v duchu také k umírajícím hovoří a uklidňuje je, umožňuje jim zmírnit jejich strach. Lidé – ateisté – totiž v posledních okamžicích svého života cítí hrůzu a zděšení. Mají-li ve své blízkosti někoho, kdo s nimi v duchu hovoří a uklidňuje je, může to jejich strach zmírnit. Také například pomáhá pouštět uklidňující hudbu nebo hudbu, kterou má (měl) dotyčný rád. Držet ho za ruku či se ho jen tak lehce dotýkat.
K negativitě klientů:
Alici se osvědčila věta: „Zakazuji vstup do svého Vědomí všem energiím, entitám a bytostem, které odmítají Ježíše Krista jako svého spasitele.“
Pokud je klient negativní – jak to ego označuje – tak zase: nehodnotit, podívat se na dotyčného se soucitem, uznat jeho existenci. Nikdo není jen negativní. Každý má i něco, co má rád, co mu činí radost. Když toto oba v dialogu najdete, můžete na to stavět a rozvíjet vzájemný vztah.
V pozici pracovníka je čas s klientem vydefinován pracovní dobou. Tu lze vnímat jako jistou hranici mezi „prací“ a „osobním“ životem. Tedy tu negativitu klienta (si) nebrat osobně; prostě to brát jako součást své práce. A klienta jako svého učitele, bez kterého bychom se třeba nemohli posunout dál. Je žádoucí za to vyjádřit vděčnost.
Věci sú ako sú. A kdyby Bůh chtěl, aby to bylo jinak, bylo by to jinak.
Krásné dobré ráno, přátelé.
S láskou a úctou
Alice (ne Amanda)
JULO…
Jen ze záznamu…
HONZA:
Odezva od Alice – na minulé setkání :
Dobré ránko,
dovoluji si reagovat na sdílení od Borůvky.
Borůvko, popisuješ, jak se cítíš s klientkou, se kterou pracuješ. Posílám pár postřehů. Budou-li ti k užitku, budu ráda; pokud ne, ignoruj je, prosím.
Klíčové je, jak jsem napsala v předchozím e-mailu, klientku, situace ani sebe nehodnotit. Každé slovo, kterým označuješ realitu, s sebou nese určitý druh energie. Zkus pozorovat, jaká slova sama pro sebe volíš, když o klientce smýšlíš. (Např. „Je to s ní náročné.“) Zkus se zaměřit na ne-hodnocení, prostě ty emoce, které vzcházejí, zanechávej, už když vzcházejí. Přítomný okamžik jednoduše Je; pokud ho začneme hodnotit, například tím, že je to „náročné“, už jsme v příběhu, nejsme v přítomnosti, a opravdu to náročné bude.
Paní je tvoje učitelka. Neodporuj této lekci a ještě poděkuj Bohu, že máš příležitost se učit, a tím zvyšovat úroveň svého vědomí.
To, jak se paní chová a co říká, můžeš brát jako její vyjádření té nejlepší verze sama sebe. Vše je v pořádku. Ona je v pořádku. Nebojuj s tím. Zaměř se do sebe a pozoruj, co vzchází. Pozoruj svoje ego.
Paní to nemusí ani myslet tak, že ti dává příkazy. Ona si to, jak na tebe působí, vůbec nemusí uvědomovat. Někteří lidé když nevědí, jak se v komunikaci k druhým přiblížit, volí rozličné způsoby navázání interakce. Jedním z nich můžou být ty, jak říkáš, příkazy; negativita, oponování.
Zkus si odpovědět na otázku, co ty sama očekáváš od toho, jak mají tvoje návštěvy u paní probíhat. Chceš se emočně vkládat? Nebo tam jdeš čistě za tím srovnat jí léky, pomoci jí rozhýbat tělo atd.? Jaké máš očekávání sama od sebe? A jaké od paní?
V práci jsme pod ochranou profesní role. (O tom jsem psala v předešlém e-mailu).
Ještě než přicházíš k paní, může ti pomoci nalaďovat se na láskyplné vibrace – například poslech Alleluja, sledování meetingů, modlitba. Také může pomoci ochrana před život nepodporujícími energiemi: „Zakazuji vstup do svého vědomí všem energiím, entitám a bytostem, které odmítají Ježíše Krista jako svého spasitele.“. Ještě než vstoupíš do dveří jejího bytu, můžeš se před tím klidně rozdýchat, poprosit anděly o vedení ve jménu Lásky; pomodlit se. A zvlášť velmi pomáhá modlitba Božího služebníka.
A k tomu: „Netřeba nic vědět…“
Potvrzuji.
Já sama jsem přečetla od DRH cca 3 knihy, pak ty, co jsou na hawkins support; jinak v naprosté většině vycházím z meetingů a při té příležitosti nyní velmi děkuji Julovi za jeho nezměrnou práci a úsilí!. Načteno z jiné duchovní literatury nemám, o duchovní rozvoj jsem se nikdy předtím nezajímala ani jsem jiné knihy nečetla, semináře nenavštěvovala. Tedy potvrzuji slova Jula, že netřeba nic vědět, nic si pametat. Tedy alespoň v mém případě. 🙂
Zkus zapomenout na vše, co jsi doposud přečetla, vyber si 1 modrou větu a jdi s tím. Opravdu je to takhle jednoduché.
Vyzkoušeno. A funguje.
Přeji ti, aby se ti s paní dostávalo většího klidu a pokoje. A nejen s ní.
Všechny vás, přátelé, moc zdravím a věřím, že se brzy uvidíme.
Krásné a požehnané dny vám přeji.
S láskou
Alice (ne Amanda)
JULO…
Jen ze záznamu…
HONZA:
Informace k on-line a k osobním setkáváním :
Pokud zatím nedostáváte emailem informace o nadcházejících setkáních a chcete tyto emaily dostávat, napište mi na: jan.macto@gmail.com.
Na stejný email můžete psát i odezvy a dotazy.
HONZA:
Je tu opět výzva k zaměření se na posílání lásky, během toho, co František bude číst Shrnutí.
FRANTIŠEK:
Shrnutí od Františka, (revidované Julem):
Přátelé, děkujeme, že máme opět příležitost být ve skupině stejně zaměřených a osmózou obdarovávat naše kamarádská těla.
To nám umožňuje alespoň jednou za týden si uvědomovat, že podléháme JENOM tomu, co uchováváme v mysli. A tedy jak jsme si jindy řekli, na co vrháme pohledy a komentáře, tedy na to, co chceme, ale i nechceme, to potom intenzivněji chytáme. Je na nás, kolik pozornosti věnujeme vzcházejícímu obsahu. A zde je nutno říci, že my usilujeme jít směrem, kde nemáme komentáře. Boha nacházíme skrze jednoduchost. Přece je jednoduché zanechat komentáře. Tomu každý rozumí, ale trklo vám toto rozumění?
Například, nic není dobré ani zlé, jen myšlenky skrze naše stanoviska to dělají takým. Tedy, když jsme se všemi myšlenkami v pokoji a klidu, tak ty věci, jakože venku, jsou také v pokoji a klidu. Záleží na tom, kde libovolně uděláme čáru rozdělující dobro od zla, která definuje naši dualitu. Zde je nutné si odkrýt, že všechny názory či stanoviska jsme nakoupili jako děti od svých rodičů, sourozenců, učitelů a jiných, kteří nás vychovali, jak nejlépe uměli a rovněž také z předcházejících epizod života. Upouštíme od stanovisek, ale ne proto, že jsou správná nebo nesprávná, ale proto, že toto upouštění vede k zvýšení úrovní vědomí, co nás vede k pokoji a klidu.
Jak to udělat?
Objednáváme si, nejlépe 2x denně, láskyplné myšlenky, které nás vtahují k vidění nevinnosti a vedou k láskyplnosti a k soucitu. Ukázalo se, že jediným účinným pomocníkem je pokorné uvědomování si vlastních nedostatků a nevědomostí. Každý, tedy i já, dělá vždy to nejlepší, co umí a čeho je schopný. Jinak řečeno, tímto vlastně uznáváme Já-Bytí, v nás i ve všech osobách kolem nás.
A dáváme pozor, abychom v životě jednali oddaně bezúhonně, tedy, abychom se nešťourali, ve svém každodenním životě, s energiemi pod úrovní 200, což je úroveň bezúhonnosti. Zde je vhodné si připomenout, že tedy nemusíme sledovat světové zprávy a šťourat se v nich. Všechno jsou vlastně pohádky, které byly vytvořeny pro ty, kteří naoko volí mít pokoj a klid, ale vnitřně ho nechtějí, chtějí mít pravdu.
Vhodné je opakovat si jakoukoliv jednu modrou větu, kterou si týdny, měsíce či i roky oddaně říkáme a používáme na všechno, co nás každý den potkává. Příkladem jsou věty:
„Vykonávám potřeby přítomnosti, aniž bych si přál, aby věci byly jinak.“
„A budu vědět, co je třeba vědět, až to bude třeba vědět (vidět, slyšet, poznat…).“
„A jsem zodpovědný za úsilí a ne za výsledek.“
„Všechen strach je mylnou představou, a já to bezpodmínečně vím, jdu skrze něj, stůj co stůj. V absolutní Skutečnosti okamžiku jsem vždy v bezpečí.“ Důvodem proč většinu věcí děláme, je ze strachu z nemoci, z chudoby, ze stáří či ze smrti.
„Myšlenky naskakují oproti tichému pozadí nemyšlenkovitosti.“ A na každou myšlenku, moji i jiných, máte právo si říci: „Děkuji za pozvání, nepřijímám!“
A jak jsme si již řekli, modlíme se soustavně o Boží Přízeň, čili o přeměnu vyvolávající duchovní energii, která jakoby nabuzovala možnosti, které by nám snad jinak nepřišli na mysl v tom čase. Například o Přízeň na vzdávání našich nakúpených stanovisek, snad i bezeslovně, aby se naše situace ve vzájemném pokoji a klidu nějak poriešila a vykryštalizovala.
Pomoc Boha se projeví tehdy, když si přiznám, že s těmi problémy se já sám neumím vyspořádat, jsem v koncích a jednoduše je vzdávám Bohu.
Takto vědomě zlehka obměkčujeme naše zaryté stanoviska a postupně uvolňujeme překážky k pokoji a klidu v nás, tedy představy a koncepty v nás. Jednoduše řečeno, přestáváme šťúrat myšlenkovitostí do pozorovaných lidí a věcí a dovolujeme jim být tím, čím jsou. Vlastně umožňujeme jiným spravovat jejich karmu a nesnažíme se je měnit. Jinak řečeno, máme ochotu vzdát se své tvrdohlavosti, čímž otevíráme prostor Duchovní Vůlí Já-Bytí. Postupně děkujeme všem emocím a pocitům za pozvání, které nepřijímáme, ale naopak vzdáváme je, protože z nich neustále džusuje náš ego-macík, který chce soustavně zakusovat a nechce mít pokoj a klid. Při upřímném zaostření je vidět, že každá emoce je sama o sobě její vlastní odměnou.
Děkujeme ti, Ó Pane, za tvoji Boží přítomnost, která se projevuje jako pokoj, ticho a existence. A dospějeme k poznání, že „Moje skutečnost je dokonalá vyrovnanost a souladná souhra.“
A jak Dr. Hawkins říká – Gloria in Excelsis Deo – čili Nejvyšší Sláva Bohu.
KONEC – po vyčerpání témat neoficiální části.
Bezplatné připojování se zůstává zachováno, pokud příspěvky postačují na krytí výdajů.
Družstvo Evoluce, které tyto aktivity zastřešuje, je financováno jen z darů.
Minulý týden bylo darováno 886 Kč
Děkujeme za finanční podporu.
Nabízíme záznam celého on-line setkání:
Zvukový záznam v MP3:
https://drive.google.com/file/d/1VAaSSeDGduL7oI0OHapJPu0pLAZMel2u/view?usp=sharing